Tomáš Czernin je senátorem za Jičínsko a Nymbursko

Děkuji všem, kteří mi pomáhali, a děkuji také voličům jiných stran, kteří původně nezamýšleli, že mě podpoří. Všem voličům z mého obvodu také slibuji, že budu jejich senátorem, i když mě třeba nevolili.

Kandidát na senátora pro volební obvod č. 37, Jičín-Nymburk ing. Tomáš Czernin se narodil roku 1962, vystudoval ČVUT Praha jako stavební inženýr. Po revoluci pracoval v zahraničí jako projektant pozemních staveb. Od roku 1992 podniká v rodinné firmě Czernin Dymokury s.r.o. – jedná se o lesní hospodářství, rostlinnou výrobu a chov ryb. Je místostarostou obce Dymokury a členem TOP 09, předsedou Komory soukromých vlastníků lesů, členem Maltézského řádu, předsedou Nadačního fondu „Lourdes“ a členem Sboru dobrovolných hasičů Dymokury. Ve volném čase se věnuje myslivosti, historii a cyklistice. S manželkou Ursulou vychoval čtyři dnes již dospělé děti. O vztahu T. Czernina k Jičínsku a k Českému ráji čtěte níže. Připojujeme také zvukový rozhovor Dobrých zpráv, který mj. osvětluje, proč Ing. Czernin kandiduje do Senátu a jaký je jeho názor na současný život v naší zemi.

Bydlíte a působíte v Dymokurech na Nymbursku. Jaký je Váš vztah k Jičínsku a České- mu ráji?

Nebudu zapírat, že jsem v Dymokurech šťastný, a to zřejmě o to více, že zde má rodina značnou část minulého století nemohla bydlet, stále jsme se tam ale cítili doma. K Jičínsku mám ovšem rovněž patriotický vztah, protože zde moje rodina historicky také působila. Jsem hrdý na mého slavného předka Humprechta Jana, který postavil perlu České- ho ráje, zámek Humprecht. Řekl bych, že ten vztah k Humprechtu je tedy jiný než k Dymokurům. Dymokury jsou mé vlastnictví a já je dle nejlepšího svědomí udržuji. Můj předek je ale vy- ženil, není zde tedy ta hrdost, že autorem byl můj předek jako u Humprechtu.

Mnoho Jičíňáků je skalními patrioty, kteří mají ke svému městu niterný vztah. Čím fascinuje Jičín Vás?

S Jičínem jsem tak trochu i prožil mládí, protože jsem sledoval večerníčky s Rumcajsem, jeho skutečnou existenci jsem ale začal vnímat o něco později. Jičín je malebné město, jehož historická část se po mnoho století prakticky nezměnila, na člověka tady doslova dýchá středověk. S veškerou skromností jsem trochu pyšný, že i Albrecht z Valdštejna je taky můj předek, i když po tolika staletích jsme možná všichni jeho potomky. Moje prababička z maminčiny strany byla ale za svobodna skutečně nositelkou tohoto jména, a aby toho nebylo dost, musím přiznat, že jsem se s mojí manželkou seznámil ve Vídni u Waldstainů.

Jak byste Jičínu rád pomohl?

Jako člověku se vztahem k historii je mi líto osudu Jezuitské koleje. Byl bych rád, aby se pro tento úžasný objekt našlo smysluplné využití, které by přineslo užitek městu i okolí. Je mi jasné, že pro město samotné, coby vlastníka, je jakýkoliv záměr, obzvlášť po finanční stránce, velkým oříškem. Dále se domnívám, že by si větší podporu zasloužily i nestátní školy. Vím, jak oblíbená je např. Základní škola Bodláka a Pampelišky ve Veliši, která ve své krátké historii prokázala, že má ve vzdělávací nabídce nezastupitelné místo. Komunikace na Jičínsku vyžadují urychlené řešení. Tím myslím citlivé řešení výstavby rychlostní silnice R35 z Jičína do Turnova, obchvat Nové Paky i stav silnic na venkově, který je skutečně žalostný.

Kde v Jičíně rád trávíte volný čas?

V mládí jsem jistou dobu jezdil závody na kole, tehdy jsem se dokonce domníval, že je to mé životní poslání. Tuto kariéru přerušila nemoc a pak i změna školy. Dnes už připouštím, že se k závodění asi nevrátím. Stále si ale rád na kole vyrazím – vlastním silničku i MTB. To mládí jsem žil na horách, a kopečky, kterých máme v dolním Polabí málo, mě stále lákají. Dá se tedy říci, že pokud mám čas, mé cesty na kole jsou téměř vždy směr Jičínsko. Když rodina dostane chuť si zaplavat, je pro nás jičínský bazén nejblíže. To obyčejně spojíme i s procházkou po Jičíně, nejraději Lipovou alejí.