JIČÍNSKO – „Kdy už tahle situace skončí?” ptá se už po šesté během čtvrthodinového telefonického rozhovoru.” „Byl ses projít venku?” „Né, nebyl, jenom chvilku na balkoně.” „Tak se zítra sejdeme u Maxi Hitu a půjdeme ven společně. “ „Né, to ne.” „Ty nechceš jít ven?” „Ale jo, ale nevím jestli můžu. Budu radši doma.” Pocity obav a strachu může v tomto období prožívat každý z nás. Velkou nejistotu zažívají i lidé se zdravotním postižením (mentálním, kombinovaným, tělesným …) a osoby o ně pečující. Dopad nekoncepční a často necitlivé komunikace, kterou slyší ve sdělovacích prostředcích, u nich vyvolává paniku ve větší míře než u zdravých lidí. Potýkají se s výpadky sociálních i zdravotních služeb (včetně akutních), léků, zdravotnických potřeb a pomůcek, kvůli hendikepům jsou značně omezeni v obstarávání základních potřeb, včetně nezbytných léků. Výpadek služeb provázený izolací pro lidi se zdravotním postižením často znamená fyzické i psychické strádání. Tato situace se tedy stává výzvou i pro nezávislou neziskovou organizaci Apropo Jičín, o. p. s. Kromě běžných provozních záležitostí, např. poskytování osobní asistence, přibyly další činnosti, jako například šití roušek. Velkou zkouškou procházejí i pracovníci a klienti sociální rehabilitace, což je jedna ze čtyř registrovaných služeb Apropa. Jejími klienty jsou lidé s mentálním, kombinovaným nebo tělesným postižením ve věku 18 až 55 let.
Služba jim pomáhá naučit se dělat co nejvíc věcí sami : vhodně se obléknout, upravit svůj zevnějšek, zajistit si jídlo, postarat se o domácnost, nakoupit, jet autobusem, dojít si na úřad, požádat o pomoc, používat počítač, starat se o své zdraví, postarat se o své potřeby tak, aby v budoucnu co nejméně potřebovali pomoc sociální služby nebo osob mu blízkých. V této situaci komunikují se sociálními pracovníky většinou na dálku, přes internet nebo telefonicky. Klienti si často musí svůj čas organizovat větší měrou sami a sami řešit i starosti, které se s tím pojí.
Jak se daří tento stav zvládat? A s čím se musí klienti potýkat? Často jsou to situace velice podobné těm, které zažíváme my všichni, tedy otázky uspořádání vlastního času, problémy spojené s péčí o domácnost, zvládání pocitů osamělosti a nejistoty. Pro představu uvádíme střípky některých příběhů ze sociální rehabilitace:
David se má dostavit na kontrolní návštěvu k odborné lékařce. Dělá si starosti, jestli bude jeho návštěva odložena nebo ne. Další problém je rouška. „Ta divná věc, za kterou se všichni schovávají, dokonce i v televizi. Navíc v tom špatně vypadám. A tomu už vůbec nerozumím, jak by mě mohli nakazit…. Zkusil jsem si vzít roušku venku na dvoře, ale lepila se mi na pusu a nos, bylo mi vedro a měl jsem pocit,, že se mi z toho udělá špatně. Vím, že si mamka dělá starosti, jak pojedeme v Praze do té nemocnice metrem, když nechci nosit roušku. Tady po vesnici mě radši odveze autem, abych si roušku nemusel brát.”
Příběh má šťastný konec. David se s podporou sociální pracovnice naučil roušku postupně nosit a mohl se vypravit na důležité lékařské vyšetření.
Josef od září třikrát týdně dojíždí za prací. Podařilo se mu získat zaměstnání v prádelně. Další dva dny navštěvuje Apropo, kde trénuje dovednosti samostatného bydlení. Má přítelkyni a chtěli by jednou spolu bydlet. Zatím si to mohli na část měsíce vyzkoušet v tréninkovém bytě. Josef dál v Apropu nacvičuje, jak zvládnou různé rizikové situace jako je např. okradení, požár a úraz. Na současnou situaci pandemie však připravený nebyl. Zůstal doma, bez práce, bez pravidelných návštěv Apropa, bez sociálních kontaktů, které tu měl. Přibyl strach, nejistota, izolace. Potřeboval podporu, aby si dokázal uspořádat svůj den, aby se nebál vyjít ven na zahradu, vyjet si na kole. Potřeboval pomoc při zprostředkování kontaktu s přáteli alespoň přes sociální sítě.
Jaroslav a Václav jsou sourozenci. Do Apropa dojíždějí do stacionáře a do dílen. Teď jsou tyto služby uzavřené a tak celé dny tráví ve svém domku po rodičích na malé vsi. Václav si volný čas zpříjemňuje muzicírováním na harmoniku, Jaroslav hraním s kočkami a péčí o morčata. V úterý jim koupil řepu. Pracovnice sociální rehabilitace jsou s ním v pravidelném telefonickém kontaktu. Plánují spolu nákupy, vaření, praní prádla a povídají si o tom, co se děje: o mytí rukou, o nošení roušek, o tom, kdy tohle skončí a jak se těší na workcamp na farmu mezi zvířátka, tedy jestli se tam pojede… Na velikonoční pondělí jim zavolá koledu. A taky si s bráchou udělají bramborový salát.
Většina klientů už vloni nacvičovala, jak zvládat zátěžové situace. Řada z nich také dlouhé měsíce pečlivě rozšiřovala svůj repertoár v kuchyni nebo pracovala na vytvoření „svého vlastního systému“ úklidu domácnosti. A právě si všichni zažívají trénink „na ostro“ jen s nezbytnou podporou pracovníka na dálku. Teď už nejde o to neztratit tvář před pracovníkem služby, ale o to zajistit si své základní potřeby, zvládnout zvýšené nároky na hygienu, pravidelně se hýbat, zorganizovat si volný čas, dobře pracovat s informacemi, neztratit kontakt s okolím, a hlavně si zachovat psychickou pohodu. V tom všem jsou pracovníci služby sociální rehabilitace klientům podporou na telefonu.
Další podporou je zprostředkování sociálních kontaktů v online prostředí. Byli i tací klienti, kteří dosud nevyužívali prostředky dálkové komunikace. Ti teď napnuli své síly, aby si zvládli založit email a díky „navigování“ po telefonu jej dokázali využít ke komunikaci s přáteli nebo svým opatrovníkem. Je důležité věnovat pozornost potřebám této zranitelné skupiny lidí. Služba Sociální rehabilitace APROPO podporuje 21 klientů hlavně z jičínského regionu. Je poskytována díky projektu „Služby sociální prevence v Královéhradeckém kraji VI” reg. č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_005/0015003, který je spolufinancován Evropskou unií.
I v době omezení provozu sociálních služeb Apropo zajišťuje službu osobní asistence a sociální poradenství. Pomáhá rodinám, kteří pečují o dítě s postižením a dospělým osobám s postižením, žít co nejnormálnější život, a to i v době korona krize.
Situace spojení se šířením koronaviru je nová pro nás všechny, nejen pro lidi s postižením. Vzájemná podpora, pochopení, a možnost komunikace může být pro mnoho z nás větší pomocí, než jindy. Všichni vlastně potřebujeme to samé: vědět, že se máme ve vlastní nejistotě na koho obrátit, že nejsme sami.
(J.K., Apropo Jičín. Použili jsme příběhy našich klientů, z důvodu ochrany soukromí jsme změnili jména. Ilustrační foto je z archivu Apropa.)
Odkazy: http://www.apropojicin.cz/work/events/pomoc-a-podpora-v-dobe-nouzoveho-stavu http://www.apropojicin.cz/work/events/sluzby-prevence-v-ramci-projektu-eu