Místo pro vaši tvorbu

V Ševcovně zazní oblíbené básnické libůstky

22-3 JIČÍN –  Měsíc se s měsícem sešel – a je tu další  JiNoČtení.  Ve čtvrtek 22. března  v  18 hodin  můžete přijít  do  Rumcajsovy  ševcovny  v  Jičíně.  Organizátorem  setkání  je  jako tradičně skupina Ženy (s) perem.  Pokud máte  svou oblíbenou báseň (básně), přijďte je přečíst k potěše své,  i dalších spřízněných duší.  Nebo – pokud se na to  necítíte  –  je někdo může přednést za vás. To, že  JiNoČtení  organizují  ženy, neznamená, že muži zůstávají doma. Naopak, bývají ozdobou  těchto  setkání a jejich výběr poezie může dost překvapit. 

(red)

Špačkové přilétají přespat na jičínské sídliště

titulka JIČÍN  –  Po půl šesté v podvečer teď na noční přespání přilétají na jičínské sídliště U trati  tisíce špačků. „Invazi“ pohotově zachytil  Jiří Albrecht. O jičínském fotografovi se víc dočtete na tomto odkazu:
(red)

Ženy perem popularizují poezii a potýkají se s tvůrčí krizí

titulka JIČÍN  –  Spolek Ženy perem tvoří trojlístek mladých žen, které se ve volných chvílích zabývají tvůrčím psaním pod dohledem  Pavla Jonáka.  A v ještě volnějších chvílích zvou ostatní, aby si společně s nimi přečetli poezii, kterou mají rádi.  „Zatím jsme měli  v jičínské  ševcovně  dvě  taková poetická setkání. První v listopadu 2016,  další v  tomto  únorovém týdnu. Termín  se  ale  většině zájemců nehodil, bylo nás o hodně míň  než poprvé,  tak plánujeme ještě  březnové opakování,“ dodává za spolek Tereza Beranová a doplňuje i  jména svých píšících souputnic: jsou to Dita Hejzlarová a Míša Rejlková.  Na zatím  posledním  JiNoČtení  zněly  Skácelovy básně, ale mj. také verše od Tristana Tzary, Františka Gellnera  nebo  Ivana Wernische.  Nejmladším  recitátorem byl  Eliáš, který  přednesl dvě  básně od Jiřího Dědečka a přidal tři vtipy.

„Běžně nepublikujeme, zatím jsme si hlavně pro radost samy ručně svázaly deset knížek sestavených  z naší tvorby,  na jičínském pohádkovém festivalu jsme  četly své pohádky, ale teď  jsme ve stádiu tvůrčí krize, čekáme na ten pravý impuls.  Scházíme se jednou za týden nebo za čtrnáct dní a navzájem si tak dodáváme odvahu,“ směje se Tereza.

(red)

Loupežník Babinský a Jičínsko

pk JIČÍNSKO – „Měl jsem tu čest sekundovat kolegovi Adamu Votrubovi, historikovi, folkloristovi a našemu největšímu znalci Václava Babinského a loupežnických pověstí, a zároveň propagovat Jičínsko.  Snad  se  to  bude  alespoň někomu líbit,“  napsal jičínský folklorista a archeolog  Pavel Kracík.  Když kliknete na odkaz,  můžete si poslechnout pořad Českého rozhlasu Plus:

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3967378

„V pověstech, které se v regionu Jičínska  vyprávěly někdy v polovině 20. století, byly rytiny   ve Fortně v Prachovských skalách označovány jako Babinského rébus. Tradovalo se, že těmito znaky si Babinský zašifroval cestu ke svému pokladu,“ řekl Pavel Kracík mj. o petroglyfech ve Fortně  v pořadu  Česko, země neznámá.  Odkaz   připojujeme:

http://www.rozhlas.cz/kraje/cesko/_zprava/co-znamenaji-lokalita-fortna-v-prachovskych-skalach-ukryva-tajemne-rytiny–1717034

Zuzka a její splněné sny aneb Tohle je život. Teď a tady

zuzi-2 JIČÍN  –   Knížka Zuzky Vávrové  „Jak se plní sny“  se  pohoupala v kolébce Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně, kde  jí  tleskal  plný  sál.  Co víc  by  si mohla  přát? A co víc  by  si asi  přála sama autorka?  „Zorganizovat  uvedení knížky bylo docela náročné,  tak jsem ráda, že všechno klaplo. Pozdravila jsem se tady se spoustou lidí, přišli  moji příbuzní, kamarádi… Je to hezké, když se takhle sejdeme,“ říká Zuzka,  které  se  vydařeným  uvedením knihy  splnil vlastně  ještě  jeden sen navíc.  Když byla „na cestě“ za splněním přání,  ani na chvíli ji nenapadlo, že se něco takového může stát.

Celý příspěvek

Brenda odešel v pátek

titulka Milan Přibyl  (Brenda)   9. června 1977 –  2. února 2018
Kamarád, blázen, génius, solitér,
Brenda spontánní
pábitel.
Jičíňák Trčka přímej,
Milan s cígem na rtu
s citem pro drzost –
a jeho betlém
a jeho křižovatka
a vůbec
(pšt)
 Fotky: Keze (z vandru s Brendou), VaW (Brendův betlém u Valdické brány v Jičíně)

Každý smírčí křiž má svůj příběh. I ten novodobý u Veliše

imgp9944

VELIŠ / Staré Místo –  Dnešní dopolední zastavení u novodobého smírčího kříže na Velišském hřbetu mělo výjimečnou atmosféru. Bylo zahalené do mlhy, ale zároveň i lehce  protnuté  snaživým sluncem. Připomínalo smutné příběhy zavraždění misionáře Matěje Burnatia a evangelíka Tomáše Svobody,  zároveň  nabízelo  smíření a rozhovor s krajinou,  i se sebou samým.

Stopy ve sněhu dnes mizely v mlze, aby se pak potkaly u bezmála třímetrového smírčího kříže, který podle návrhu profesora AVU Miloše Šejna vytvořil Aleš John.  Kříž   byl  vytesán z hořického pískovce, na dvou stranách nese letopočty úmrtí obou mužů: 1629 (M. Burnatius)  a 1728 (T. Svoboda). Na hřbetu vrchu  Veliše  stojí  od září 1999,  jeho odhalení se uskutečnilo 14. září při ekumenickém setkání Smíření. V jeho bezprostřední blízkosti, v lokalitě „U spravedlnosti“  kdysi  stávala šibenice.  Při naší  návštěvě  bylo  podle stop ve sněhu a dvou vyhořelých kahánků  zjevné, že se tam lidé vydávají i  jindy  než jen u příležitosti výročí  vztyčení smírčího kříže.

Foto : VaW

(red)

„Buď sama tou změnou, kterou chceš vidět ve světě,“ řekla Zuzka a splnila si pět životních snů

dsc00463k

JIČÍN /  Evropa-   Kniha „Jak se mění sny“ Zuzky Vávrové chce dodat lidem chuť, sílu a odvahu vydat se za hlasem svého srdce a plnit si své sny. „Přání napsat knihu jsem si poprvé poznamenala mezi svých 101 snů a cílů pro následující rok v roce 2010. Cílem seznamu nebylo napsat si tam to, co je reálné, ale to, co si v hloubi srdce opravdu přeji. Napsat knížku jsem si přála, ale bylo mi čerstvých osmnáct, studovala jsem na gymplu a myslela si, že na psaní knížky budu mít čas tak možná v důchodu. O tři roky později jsem se ale ocitla na Erasmu sama v cizí zemi, kde jsem nikdy předtím nebyla a jejíž jazyk jsem neuměla. Byla jsem odtržená od všech a všeho, co jsem do té doby znala a co mi přišlo samozřejmé, a najednou jsem měla času dost. A tak vznikla myšlenka, proč s psaním knížky čekat až na důchod a proč to neudělat rovnou,“ přibližuje svou motivaci  Zuzka Vávrová a zve na uvedení knihy,  které se bude konat 9. února od 18:00 v jičínské knihovně. Na křtu bude promítat i fotky z cest po Německu, Švédsku, Francii a Španělsku, o kterých píše v knize. Těšit se můžete i na malé občerstvení. Vstup je zdarma.

Celý příspěvek

Vánoční a novoroční jičínská atmosféra „okem“ J. Albrechta

JIČÍN  –   Vánoční svátky a vstup do roku 2018 máme více či méně úspěšně za sebou. Jak tyto okamžiky v Jičíně a u Valdštejnské lodžie fotograficky zaznamenal  Jiří Albrecht, to najdete  ve fotogalerii Hnízda Dobrých zpráv. Autorovi děkujeme  a  našim věrným  přejeme „Ať se Vám daří!“  (red) 

Albrechtovy fotografie jsou rozpoznatelné mezi stovkami

oko

JIČÍN / Dřevěnice  –  Není okázalý, přestože je úspěšný.  Jeho snímky jsou svébytné:  kromě specifického výrazu  mají  napětí,  dynamiku,  půvab,  ale  hlavně  duši.  Jiří Albrecht  prostě  dokáže  zachytit kouzlo okamžiku. A to není dáno každému.  Jirka má rád dokumentární fotografii, ale stejně  přirozeně zvládá portréty, zátiší, krajinu  a  přírodu. Potvrzují to jak výstavy, kterých se zúčastnil, tak i ocenění z tuzemských a mezinárodních soutěží.  O  jeho  talentu  mj.  vypovídá  i jeho první  fotografická knížka,  na jejímž počátku bylo zdánlivě prosté kapradí.  Snímek J. Albrechta  „Kapradí“  totiž  získal první místo v devátém kole soutěže Fotograf roku 2011 na téma Odhalené půvaby rostlin.  Porotci tehdy posuzovali tři a půl tisíce snímků (!).  Výhrou  pro vítěze byl dárkový certifikát na výrobu fotoknihy. A tou jsme s autorem listovali i při našem rozhovoru pro Hnízdo Dobrých zpráv.  Vrátili  jsme se tak k Jiřího  prvnímu  fotoaparátu, abychom se postupně dostali k letošnímu  úspěšnému  snímku  „Oko“ z celoroční soutěže „Voda a její odrazy“. A právě tato fotografie otevírá naše zastavení s letošním jubilantem.

Celý příspěvek