HOŘICE – V Městském muzeu v Hořicích začne ve čtvrtek 15. prosince v 17  hodin  výstava dvou významných současných umělkyň Anežky Hoškové a Anny Hulačové, kterou pro Hořice připravil ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha Michal Novotný.  Výstava Cesta je trnitá  propojí zájem o legendární a magické Anežky Hoškové (1982) s rurálním sci-fi Anny Hulačové (1984).  Většina prací  vznikla přímo pro výstavu a je výsledkem spolupráce obou autorek. Spojuje je téma vztahu k přírodě. Anežka Hošková pracuje s jakýmsi epickým smutkem z nenávratnosti změn způsobených lidskou činností. Selhání snad až milostného vztahu u ní získává legendární, symbolický nádech, který podtrhuje i volba techniky vitráže. Reliéfy a sochy Anny Hulačové spojují téma úrodnosti přírody pro člověka a zároveň její nepodmanitelnosti. Klasy obilí se potkávají s trním náletových dřevin. Formálně směs secesního ornamentu, sci-fi a a v některých detailech až sorelové oslavnosti spojuje minulost s budoucností v motivu mutující regenerace.

Anna Hulačová (1982) vystudovala AVU v ateliérech Jaroslava Róny a Jiřího Příhody. V roce 2016 vzbudila velkou pozornost výstavou při  finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, kde také získala  diváckou cenu. Své sochy tvoří většinou z betonu, někdy ale také z tradičnějších materiálů jako je  keramika nebo  dřevo. Reaguje v nich na formy evropských i mimoevropských dějin umění, socialistického  modernismu, surrealismu i folkloru. Zásadní jsou pro ni ale i formy mimo-lidské, přírodní, mezi nimiž  mají prominentní postavení včely a výsledky jejich práce.
Kreslířka, malířka a hudebnice Anežka Hošková (1984) absolvovala brněnskou FaVU u Václava Stratila.  je  výraznou českou představitelkou mezinárodních trendů nového romantismu či mystické malby. V poslední době pracuje nejčastěji technikou akvarelu, jehož specifické vlastnosti využívá k navození  mysteriózní atmosféry, podpořené motivy kostelních a zámeckých věží, podivných zvířat a fragmentů  lidského těla. Ve své tvorbě se ale neomezuje na malbu a kresbu, věnuje se také hudbě nebo  organizaci kulturních akcí, často vytváří i instalace a v Hořicích představí i své vitráže.
Obě umělkyně jsou nejen výrazné na české umělecké  scéně, pozornost budí i v zahraničí. Zároveň jsme ale přesvědčeni, že bude jejich tvorba zajímavá a  podnětná i pro laiky, kteří se běžně v současném umění neorientují. Obzvlášť pak v Hořicích, které jsou  svou péčí o uměleckou tvorbu dlouhodobě proslulé.

A, Crhová,  Městské muzeum Hořice