JIČÍN – Jičínské léto s Prodlouženými víkendy vstoupilo do své druhé poloviny (začalo 16. června). Na návštěvníky i místní však čekají další hudební zážitky, pohádky a soutěže pro děti, komentované prohlídky, setkání s vévodou Albrechtem z Valdštejna, s Rumcajsem a Mankou. V srpnu ještě přibude oblíbené letní kino v jičínském parku. Podrobný program Jičínského léta 2016 najdete na www.vikend.jicin.cz. V centru města dál pokračuje letní muzicírování v ulicích. Dnešní sobotní dopoledne nabídlo před kostelem sv. Jakuba Většího rozvernou staropražskou produkci v podání hudebního tělesa „Fiakr“. Kdo ve Fiakru „jede“ a jak to spolu pasažérům ladí, nabízíme ve zvuku:
O sestavě „Fiakr se více dozvíte na stránkách: www.fiakr.cz , kde najdete i tuto zajímavou souvislost:
Světec se zvláštním jménem Fiakr má svátek v kalendáři církevním 30. srpna. Jmenoval se tak irský mnich, který se sám nazýval spíše Fiacriem. V polovině 7. století se usadil jako poustevník nedaleko Paříže a žil tam až do smrti. Legenda praví, že dotekem jeho hole se les začal měnit v kvetoucí zahradu plnou léčivých bylin. Svatý Fiakr pocházel z Irska – ve svém rodném jazyce se jmenoval Fiáchra, latinsky jej nazývali Fiacrius. V 7. století se usadil jako poustevník nedaleko dnešního Meaux. Připojili se k němu další bratři, a tak vyvstala nutnost založit klášter – zprvu docela malý, jen pro několik mnichů a jednoho nebo dva poutníky. Pozemky a prostředky na vybudování konventu věnoval zdejší biskup Faron.
Svatý Fiakr se svými druhy tedy obýval malý klášter, kde přijímal poutníky, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné – někdy bylinkami, jindy modlitbou a vkládáním rukou, ale jen muže. Žen se prý strašně bál, zřejmě z důvodu možného pokušení : do jeho poustevny tedy nesměly ani páchnout. Jeho averze šla až tak daleko, že před smrtí (zemřel 670) zakázal i ženské návštěvy svého hrobu. Pověst o něm se záhy roznesla široko daleko, přicházelo víc a víc lidí, a tak bylo třeba klášter rozšířit a vybudovat u něj zahradu, kde by se pěstovala zelenina pro chudé a hosty a léčivé rostliny pro nemocné. S tím opět Fiakrovi vyšel vstříc biskup Faron.
Po smrti svatého Fiakra přijal jeho klášter jméno svého zakladatele a úcta ke světci se rozšířila po celé Francii. Svatý Fiakr se stal jedním z nejpopulárnějších světců středověké Francie, hrdinou četných legend a vyprávění; tato úcta a obliba přetrvává až dodnes. A svým způsobem dal svatý Fiakr dokonce jméno i jednomu druhu dopravních prostředků – pařížští drožkáři mívali nástupiště u kostela sv. Fiakra (Saint-Fiacre), a podle něj se drožkám začalo říkat „fiakr“.
Dnes se tak mj. jmenuje i výše zmíněná sestava, která působí potěšení posluchačům na Jičínsku. Na rozdíl od sv. Fiakra léčí hudbou a ženy z okruhu svých příznivců rozhodně nevyčleňuje. Naopak.
(red)