JIČÍN – Jičínské léto s Prodlouženými víkendy vstoupilo do své druhé poloviny (začalo 16. června). Na návštěvníky  i místní  však čekají další hudební zážitky, pohádky a soutěže pro děti, komentované prohlídky, setkání s vévodou Albrechtem z Valdštejna, s Rumcajsem a Mankou. V srpnu  ještě  přibude  oblíbené  letní kino v jičínském parku. Podrobný program Jičínského léta 2016 najdete na  www.vikend.jicin.cz.  V centru města dál pokračuje letní muzicírování v ulicích.  Dnešní sobotní dopoledne nabídlo před kostelem sv. Jakuba Většího rozvernou staropražskou produkci v podání hudebního tělesa „Fiakr“. Kdo ve Fiakru „jede“  a  jak  to  spolu  pasažérům ladí, nabízíme ve zvuku:

O sestavě  „Fiakr se více dozvíte na stránkách: www.fiakr.cz , kde najdete i tuto zajímavou souvislost:

Světec se zvláštním jménem Fiakr má svátek v kalendáři církevním 30. srpna.  Jmenoval se tak irský mnich, který se sám nazýval spíše Fiacriem. V polovině 7. století se usadil jako poustevník nedaleko Paříže a žil tam až do smrti. Legenda praví, že dotekem jeho hole se les začal měnit v kvetoucí zahradu plnou léčivých bylin. Svatý Fiakr pocházel z Irska – ve svém rodném jazyce se jmenoval Fiáchra, latinsky jej nazývali Fiacrius. V 7. století se usadil jako poustevník nedaleko dnešního Meaux. Připojili se k němu další bratři, a tak vyvstala nutnost založit klášter – zprvu docela malý, jen pro několik mnichů a jednoho nebo dva poutníky. Pozemky a prostředky na vybudování konventu věnoval zdejší biskup Faron.

Svatý Fiakr se svými druhy tedy obýval malý klášter, kde přijímal poutníky, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné – někdy bylinkami, jindy modlitbou a vkládáním rukou, ale jen muže. Žen se prý strašně bál, zřejmě z důvodu možného pokušení : do jeho poustevny tedy  nesměly ani páchnout. Jeho averze šla až tak daleko, že před smrtí (zemřel 670) zakázal i ženské návštěvy svého hrobu. Pověst o něm se záhy roznesla široko daleko, přicházelo víc a víc lidí, a tak bylo třeba klášter rozšířit a vybudovat u něj zahradu, kde by se pěstovala zelenina pro chudé a hosty a léčivé rostliny pro nemocné. S tím opět Fiakrovi vyšel vstříc biskup Faron.

Po smrti svatého Fiakra přijal jeho klášter jméno svého zakladatele a úcta ke světci se rozšířila po celé Francii. Svatý Fiakr se stal jedním z nejpopulárnějších světců středověké Francie, hrdinou četných legend a vyprávění; tato úcta a obliba přetrvává až dodnes. A svým způsobem dal svatý Fiakr dokonce jméno i jednomu druhu dopravních prostředků – pařížští drožkáři mívali nástupiště u kostela sv. Fiakra (Saint-Fiacre), a podle něj se drožkám začalo říkat „fiakr“.

Dnes se tak  mj.  jmenuje  i  výše zmíněná  sestava, která  působí  potěšení  posluchačům na Jičínsku. Na rozdíl od sv. Fiakra  léčí hudbou a  ženy  z okruhu svých  příznivců rozhodně nevyčleňuje. Naopak.

(red)