Festival Mezi patry začal poctou Váchalovi a Kuželovi

titulka JIČÍN – Mezipatro a ochozové patro Valdické brány jsou  na začátku prázdnin tradičně nakloněné divadlu a výtvarnému umění. Letošní festival Mezi patry otevřela vernisáž výstavy obrazů a grafik  jičínského imaginátora Břetislava Kužela k jeho letošním  osmdesátinám.  Výstava zároveň skládá poklonu i samotné věži, na obrazech hojně zastoupené,  bez níž by festival nebyl. To ona mu dodává prostor s jedinečnou atmosférou, která prospěla i úvodnímu divadelnímu představení Upír na Koštofránku, inspirovaném barevnou kresbou Josefa Váchala.  Ve svých sbírkách ji má Regionální muzeum a galerie v Jičíně a  zobrazuje  jičínskou legendu o upírovi.  Hororová miniatura, kterou v mezipatře věže v sobotu večer předali divákům Robert Smolík a Veronika Svobodová, byla zároveň připomenutím 50. výročí úmrtí J. Váchala.  Volně navazovala i na vzpomínkové odpoledne v nedalekých  Studeňanech,  které připravil  Váchalův spolek studeňanský.

titl 1 „Původně to vypadalo, že letos  z tradičního červencového setkání u nás sejde, ale nakonec to dopadlo nádherně.  Ve dvoře bývalého statku Anny Mackové ve Studeňanech se sešlo na padesát lidí, nálada byla skvělá a paní Boženka Rusová, přítelkyně Anny Mackové, která jako mladé děvče umělce na statku navštěvovala a pomáhala jim, se rozpovídala a vzpomínala.  A to  se  dožívá  úctyhodných  94 let,“  doplnila  k  malé slavnosti spojené s hudbou  Zdeňka Brixová, předsedkyně Váchalova spolku studeňanského.

dvojka  „Malování je pro mě ten nejlepší způsob, jak se vyjádřit, protože nic jiného neumím.  Kreslil a maloval  jsem  už  jako  malý kluk,  byla  to  moje největší zábava. A shodou okolností jsem se později dostal do rukou Jiřího Lízlera, akademického malíře z Jilemnice.  Ten se kamarádil s Komárkem, kterému se líbily moje grafiky,“ vzpomínal Břetislav Kužel při vernisáží na Valdické bráně  a dodal, že  dnes už maluje  jinak než  zamlada.  „Teď maluju ty svoje blbosti, a myslím, že je to tak má být.“

Kuželovy obrazy  vyprávějí  příběhy,  je  v nich   pokora, hodně  nadsázky  a humor.  Ten se  někdy  ukrývá  v drobných detailech:  například čedičová jičínská dlažba má na obraze podobu  kočičích hlav.  Vyhovuje mu současná pestrost v umění,  na výstavách  z  tvorby  svých kolegů  je  tichým pozorovatelem, nehodnotí, jen se dívá, co všechno je možné a těší ho,  že  možné  je skoro všechno.  I vy se můžete přijít podívat, co všechno je v  tvorbě  Břetislava  Kužela možné  a  „přečíst“  si  jeho vtipné  příběhy v obrazech i grafikách. V ochozovém patře jičínské věže  k tomu máte příležitost  do konce letošní návštěvní sezóny.

„S Upírem na Koštofránku jsem byl veskrze spokojen…“ 

titulka 3  K představení  Upír na Koštofránku, které se při letošním zahájení festivalu Mezi patry odehrálo v mezipatře Valdické brány v Jičíně, si dovolujeme využít část  textu jičínského profesora  Jana K. Čeliše, který  po shlédnutí   hororové miniatury  před časem reagoval písemně na svých stránkách:

„Onen rozměrný akvarel „Jičínský upír na Koštofranku 1628″ z roku 1954, dílo Mistra Studeňanského, stálo jeden čas v jičínském muzeu na chodbě. Úzká ulička Pod Koštofránkem (alespoň takhle ten název znám od dětství, později se diskutovalo o tom, zda má být „krátké a“) vede od Valdické brány dolů k dnešnímu autobusovému nádraží a je jedním ze sedmi magických míst Jičína (to je moje interpretace), historie říká, že zde byl nejstarší jičínský kostel, který není dochován, nicméně je tu Rumcajsova Ševcovna a naproti bydlí Robert Smolík, divadelník a scénograf, pedagog na pražské DAMU (Katedra alternativního a loutkového divadla).

Před časem jsem Roberta spěchajícího domů potkal a on mě zval na svůj nový špektákl, inspirovaný  osudem Salomeny Klatovské, tedy postavy, která se stala základem řečené pověsti. Dole na náměstí právě rozsvěceli vánoční strom, plné náměstí a vůně svařáku, a já jsem se vyškrábal na Valdickou bránu, kde už také byla krásná předvánoční atmosféra.   Nebudu příliš popisovat samotný večer, řeknu jen, že bylo plno, děti i rodičové pozorně sledovali, co se na okénkovém jevišti i pod ním děje a i já jsem byl veskrze spokojen. Tím výrazem „pod ním“ mám na mysli další zařízení sloužící jednak k další vizuální a významové rovině představení, jednak k vytváření zvuku, který je součástí hry. Obstarává ho druhá protagonistka představení, Veronika Svobodová. Myslím, že to je pěkná magie obrazu a zvuku…“

(red)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *