JIČÍN / Lomnice nad Popelkou   –  V galerii Valdštejnského zámku v Jičíně najdete do 23. dubna  černobílé fotografické příběhy, které zdokumentoval uznávaný český fotograf Jindřich Štreit. U nás a v zahraničí se stal známým zejména díky zachycování života na českém venkově, jemuž se věnuje už od sedmdesátých let. Dalším jeho silným tématem je zobrazování skupin  tzv. na okraji společnosti. Vytvořil cykly fotografií z věznic, hendicapovaných či drogově závislých lidí a v poslední době úspěšně doplnil sérii o lidech bez domova.  Vesnici však Štreit nikdy neopustil: dál tam hledá obyčejné životní situace, které vystihují charakter venkova. Tyto fotografické práce pod názvem „Život na české vesnici“ zpřístupní v  neděli 26. března od 14 hodin v Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou. 

Jičínskou vernisáž doplnil Jindřich Štreit komentovanou prohlídkou pro návštěvníky. „Jsem fotograf, který se fotografií neživí. Působím jako vysokoškolský pedagog na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, proto si mohu dovolit  dělat snímky  „pro zábavu“.  Ale samozřejmě zábavu v tom smyslu, že své práce  považuji, a nebojím se toho slova, za angažované fotografie. Hodně jsem fotografoval v zahraničí, ale tyto sociální cykly, které  v  Jičíně  vidíte, jsou výhradně z České republiky. Začínal jsem na severní Moravě, v Jeseníkách, ve vesnici, která se jmenuje Sovinec. Je tam  krásný středověký hrad, druhý největší na Moravě, který vlastně tuto vesnici utváří, protože tam žije patnáct obyvatel. Památku, kde děláme různé výstavy, ročně navštíví kolem padesáti tisíc lidí. Rád vás tam společně se zde přítomnou paní  ředitelkou muzea v Bruntále zvu,“  obrátil se na přítomné  J. Štreit  a mj. upozornil i na fotografické příběhy  z vězeňského prostředí, spjaté s drogovou problematikou.

Představil také svou poslední knihu „Kde domov můj“ ze života bezdomovců. „Asi po čtyřech letech jsem se rozhodl, že  z  dvaceti tisíc  snímků na toto téma udělám knihu. Dosud jsem vydal 35 fotografických knih, tak jsem si řekl, že je čas experimentovat. Že už  jsem dost starý na to, abych udělal i něco „mimo“. Domluvil  jsem  se proto  s nakladatelstvím, že uděláme knihu – objekt.  Jak víte, bezdomovci většinou spí venku na takových papundeklech. Proto jsme zvolili stejný materiál. Text a  všech devadesát  fotografií s lidskými osudy,  které jsou v této krabici,  máme i tady na plakátě. Když ho otočíte, je tam sociologický text, rozhovor  se  mnou  a povídání na téma bezdomovectví, i poděkování všem lidem, kteří se mi při fotografování věnovali. A některé ze snímků  najdete i tady v galerii,“ přiblížil světoznámý fotograf s tím, že kniha je variabilní. Kdo chce, může si z ní sám sestavit výstavu nebo si vystavit jen jednu nebo dvě fotografie. Zkrátka s nimi volně manipulovat.

„Dokumentární fotografie je o čase: čím víc času těm lidem věnujete, čím více si s nimi vyprávíte, čím častěji je navštívíte, tím více je můžete fotografovat,“ předal svou zkušenost Jindřich Štreit.

(red)