Český ráj / Bali – Když se do rodiny narodí miminko, je to vždycky velká událost. Jak v Česku, tak i na Bali. Ale vezměme to popořádku: minule jsem vám psala o balijské svatbě a po ní vždycky přijde miminko. U nás v Seraya se musí miminko vždy narodit až po svatbě!!! Maminka sama zjistí, že je těhotná a není nic ojedinělého, že k lékaři jde na první kontrolu třeba až v pátém měsíci těhotenství. Tatínek si po celou dobu jejího těhotenství nestříhá vlasy. Původně jsem si myslela, že se na Bali rodí doma, a tak mě překvapilo, že všechny ženy od nás z vesnice rodí v nemocnici.
Když se miminko v nemocnici narodí, tak hned dostane křestní jméno. Jmenuje se podle toho, v jakém pořadí se narodilo. První dítě, ať je to kluk nebo holka, je vždycky Wayan, druhý Made nebo Kadek atd.. Teď si Balijci přidávají i druhá jména, např. náš Made má druhorozenou holčičku jménem Made Erika. Na příjmení si ještě musí počkat.
Maminka s miminkem zůstává po porodu v nemocnici obvykle dvě noci. Děťátko má u sebe na pokoji a většinou tam s nimi přes noc zůstává i maminka rodičky, která se o novopečenou maminku stará. Učí ji s novorozencem zacházet, utišuje ho, když pláče a dohlíží na kojení. Přes den se v nemocničním pokoji vystřídají na návštěvě úplně všichni z rodiny. Každý chce nového člena rodiny vidět. Někdy se za den vystřídá u postýlky i třicet lidí.
Porod si rodina musí zaplatit. A dlouho na něj šetří, nebo si půjčí peníze v bance. Cena záleží na péči, kterou maminka v nemocnici dostane.
Když si rodina přiveze novorozence domů, maminka mu musí být stále k dispozici. V této době se nestará o domácnost, to zajišťuje matka manžela nebo ostatní ženské osazenstvo domácnosti. Do rodiny každý den dochází návštěvy a nosí miminku dárky. Obvykle přinesou peněžní dar kolen osmdesáti korun, pak rýži, cukr, olej, vejce. Někdy i oblečení a pleny.
Všichni čekají několik dní, až se vstřebá pupeční šňůra, protože až pak dostává miminko od Svatého muže příjmení. Většinou je to po někom již zemřelém z rodiny. Balijci věří, že tak zůstane zachován koloběh života. První noc po tom, co se vstřebá pupeční šňůra, rodiče děťátka nesmí usnout a oba hlídají. Tatínek od té doby bude každý večer před domem přesně měsíc a sedm dní pálit oheň, aby do domu nepřišli zlí duchové a dítěti neublížili. Pupeční šňůra se rozdělí, část se zakope před domem a přikryje kamenem, na který se pokládá každý den obětinka. Druhá část se uloží do malého stříbrného nebo zlatého přívěsku. V této chvíli si už tatínek může ostříhat vlasy.
Když jsou miminku tři měsíce, udělá rodina malou ceremonii: pro ochranu zavěsí dítěti na krk řetízek s přívěskem s kousíčkem pupeční šňůry, na ruce i nožičky dostává stříbrné náramky. Balijci věří, že miminko je do šesti měsíců Bůh, proto ho do té doby nikdy nepostaví na zem a nenechají ho samotného lézt po zemi. Nemají kočárky, dítě stále nosí v šátku na ruce, dokud se samo nepostaví a nenaučí se chodit.
Když je dítěti šest měsíců, přichází veliká a nákladná ceremonie. V tento den se z Boha stává Člověkem. Pro celou rodinu to je událost, která trvá několik dní. I miminko se musí na takovou velkou událost připravit a to tak, že mu rodiče nebo prarodiče oholí vlásky. Několikrát jsem byla takové ceremonii přítomna a hodně mě překvapilo, že děti nepláčou. Chlapečkovi oholí úplně celou hlavu a holčičkám nechají takovou „čupřinku“. Po této ceremonii miminko poprvé obléknou do brokátu a sarungu a může být úplně poprvé v životě přeneseno do rodinného chrámečku, kde už čeká Svatý muž a první ceremonie v životě…
Pak ještě dítě za svůj život absolvuje mnoho dalších ceremonií, aby své dětství zakončilo tou, která se jmenuje METATAH. Při této ceremonii, která je hodně emotivní a kterou musí projít všichni před svatbou, vám po těle naskočí husí kůže. Dětem se totiž pilují zuby, ale o tom vám napíšu zase příště.
Šárka Hloušková alias Sarah Hlousek je cestovatelka, spisovatelka, filantropka a mimo to taky věčná optimistka, snílek a smíšek. Osud ji na ostrov Bali zavál před čtyřmi lety. Přiletěla tenkrát na dovolenou s manželem a na ostrově zůstali. Bydlí spolu v džungli v zapadlé vesničce mezi místními. Šárka tu založila neziskovou organizace Help by Sarah. Nechala dětem postavit v džungli klubovnu a stará se o vzdělávání a volnočasové aktivity dětí z vesnice. Je autorkou knihy Příběhy ze země, kde gekoni dávají dobrou noc, ve které vtipnou formou popisuje svůj život na Bali.
