SOBOTKA – Na začátku ledna by  RNDr. Karel  Samšiňák  oslavil 93. narozeniny. Čestný občan města Sobotky, kterému byl vlastní specifický humor,  je neodmyslitelně spojen s Šolcovým statkem (Šolcárnou), kde mj. založil galerii.  Pana doktora můžeme směle označit za renesanční osobnost. Kromě profese parazitologa byl znalcem umění, publicistou v oboru přírodovědy, vlastivědy, kunsthistorie a regionální historie, sběratelem a loutkářem. 

První mé kontakty s panem doktorem byly na mediální úrovni : rozhovor při setkání na výstavě ex libris v Jičíně, jehož byl výkonným sběratelem,  k historii Šolcova statku, k básníkovi Václavu Šolcovi, který se na Šolcárně narodil i zemřel, při setkání „pétépáků“ na výroční schůzi, k Mánesově poničené výmalbě solnice (divadla)  na soboteckém náměstí, kterou chtěl K. Samšiňák  vrátit zpátky. Časem došlo i na  parazitologii, na mravence a na roztoče. Při prvních oťukáváních pan doktor žádné velké nadšení neprojevoval, naopak. Chtělo to čas a důvěru. Když jste se nenechali odradit, pak jste přišli na chuť jeho ironii a humoru, s nímž komentoval i svůj život a našli  jste úžasného vypravěče. „Co je to za protivného dědka?“ ptal se jednou můj kolega  v hudební pauze při  živém rozhlasovém  vysílání ze soboteckého náměstí, kam jsem pana Samšiňáka pozvala jako hosta-starousedlíka.  Na konci přenosu bylo  zřejmé, že doktorovo vyprávění  o historické Sobotce moderátora zaujalo, ale k srdci si navzájem nepřirostli.

Když pan Samšiňák přijížděl do Jičína na kontrolní odběry krve „za upíry“, jak říkal, občas se u nás v Koštofránku  stavil na  kafe  a svůj „stále bídnější“ zdravotní stav tam půvabně ironizoval. Ztrácel se nám před očima.  Pak jsem za ním přijela v pozdním jaru roku 2008  a bylo to naposledy. Návštěva, na kterou jsem původně vůbec neměla čas, byla nakonec tou nejdelší.  Ze zvuku  se o ní dozvíte víc:

(vaw)