Originální výmalbu v Židovské 100 brzy uvidí i veřejnost

imgp7429 JIČÍN – Jejich práce je nenápadná. Vyžaduje pečlivost, trpělivost a lásku k řemeslu. Restaurátoři jsou v zemi plné historických památek, jako je i Česká republika, nezbytnou součástí průzkumu, obnovy a údržby domů i předmětů minulosti. Jejich um vrací zašlou krásu a jejich zručnost si často v ničem nezadá s dávnými tvůrci. Obyvatelé Jičína budou mít brzy možnost prohlédnout si další z výsledků restaurátorské práce. V červnu t.r. se po náročné rekonstrukci slavnostně otevírá dům v ulici Židovské č.p. 100. Mohutná budova postavená roku 1842 na dvou parcelách domů shořelých při požáru, navržená architektem a stavitelem Josefem Oppolzerem a financovaná majitelem Salomonem Friedem, byla v rámci projektu EU „Revitalizace židovských památek“ vrácena do své původní krásy. Nositelem dotace je současný majitel, Federace židovských obcí v ČR, a správcem budovy je Baševi o.p.s.

Hanu Bělinovou již v Jičíně znají

Vedle stavebních prací bylo provedeno i restaurování vnitřní dekorativní výmalby třech místností. V dalších prostorách objektu byla provedena rekonstrukce dekorativních maleb na základě nálezů rozšířeného restaurátorského průzkumu provedeného v roce 2012. O této zajímavé práci si povídáme s vedoucí týmu restaurátorů Hanou Bělinovou, DiS., známou v Jičíně díky své velkorysé práci na opravě maleb J. Procházky v nádražní hale (organizované Jičínskou besedou). Hana vystudovala Institut restaurování a konzervačních technik (dnes Fakulta restaurování Univerzity Pardubice) v Litomyšli, obor nástěnná malba. Na této škole si nyní doplňuje bakalářské vzdělání. Co ji k práci restaurátorky přivedlo? „Zajímala mne historie a výtvarná činnost. Na pedagogickou školu jsem se nedostala a tehdy se (v roce 1993) otevírala škola v Litomyšli, tak jsem šla tam. Je to pestrá práce, člověk se dostane na spoustu pěkných míst a potká zajímavé lidi. Baví mne pracovat rukama – práce je za vámi vidět. Přijdete do zničeného objektu, a když po měsících odcházíte a vidíte změnu, je to dobrý pocit.“ Práce má samozřejmě i svá negativa – Haně nejvíce vadil kočovný život. Nyní se usadila v Chomuticích u Jičína a užívá si roli maminky. Její poslední velkou zakázkou byla právě práce v Židovské 100.

Blížence z původní výmalby našli šťastnou náhodou

„Už když jsme s mým tehdejším týmem pracovali na restaurování maleb v jičínské synagoze, udělali jsme v roce 2007 orientační sondy v Židovské 100. A zrovna jsme se trefili do zajímavé malby dvou zády spojených panáčků – „blíženců“. Bylo to štěstí. Kdyby se sonda udělala o pár centimetrů vedle, tak se nic nenašlo. To jsme ale zjistili až při pozdějším odkryvu. U nástěnné malby často člověk předem neví, jaký bude rozsah prací, co se zachovalo a co ho čeká za objevy. Je to dobrodružství. “ Na základě provedených sond byly vytipovány místnosti, kde by v budoucnu mohli restaurátoři pracovat. V roce 2006 byla budova Židovské 100 prodána Městem Jičín Federaci ŽO v ČR a v roce 2010 zde byla zahájena zmiňovaná rekonstrukce. Hana se s obměněným týmem do budovy vrátila v zimě 2012 a zůstala tam až do června 2013.

Nejstarší fragmenty pravděpodobně souvisí se vznikem budovy…

Sondy odhalily, že jednotná výzdoba domu proběhla ve dvou časových etapách. Nejstarší nalezené fragmenty maleb pravděpodobně souvisí se vznikem objektu. Malby byly provedeny na klasicistní omítce se světlým nátěrem. Podařilo se zachytit stopy výzdoby na fabionech (oblých přechodech mezi stěnou a stropem) a stropech (fragmenty malovaných rozet). Z nálezů je zřejmé, že nejstarší malovaná vrstva byla barevně i kompozičně bohatá. Nalezené fragmenty byly velice barevně pestré a provedené ve výrazných tónech. Dekory byly drobnější s četnými detaily. Pokud lze z nálezů soudit, jednalo se převážně o stylizované rostlinné motivy. Mladší fáze výmalby odpovídající druhé malované vrstvě zahrnula na základě výsledků průzkumu celý objekt. Jednalo se především o výzdobu stropů.

Malbu ovlivnily geometrické tvary

Malby vycházely z geometrických tvarů, které členily plochy stropů. Na stropech byly namalovány iluzivní rámy, které byly masivní a bohatě členěné. Jednotlivé tvary rámů a barevnost se v každé místnosti lišily. Geometrické rozvržení malovaného rámu vycházelo z půdorysu místností. Je velmi obtížné jednotlivé vrstvy přesně datovat. Obě výše popsané nalezené malované vrstvy patří k raným fázím historie objektu. Malby vznikly pravděpodobně ještě před zřízením bytů na začátku 19. století, kdy byly některé místnosti dispozičně měněny. Z průzkumu vyplývá, že pozdější zásahy byly prováděny v jednotlivých místnostech. V minulosti již nedošlo ke komplexní opravě domu, která by interiéru vtiskla jednotnou podobu. Nalezené dekorativní malby byly provedeny pomocí šablony, která umožnila rychlým, jednoduchým, ale přesným způsobem opakovaně otisknout drobný motiv a postupně z něj v ploše skládat větší ornament. Tato nenáročná, rychlá a pravděpodobně i relativně levná malba zdobila jak sakrální prostory, tak našla široké uplatnění i v profánním prostředí. Objevovala se od období raného křesťanství a udržovala se v malbě až do počátku 20. století, kdy se stála spíše řemeslnou záležitostí a postupně zanikla.

Objevitelská radost, i  náročná práce

Právě dekor zhotovený na stěnách s pomocí šablon přinesl restaurátorům nejvíce „objevitelské radosti“, ale i velikou práci. „V místnosti s fragmenty maleb panáčků byla použita šablona v pásech oddělených modrou a bílou linkou. Barva je tmavě červená. Pod panáčky jsme našli ještě starší vrstvu, která výtvarně napodobovala výzdobu „brokátu“ na stěně. Pro zadavatele byla malba levnější než tapeta nebo látka. Tento fragment jsme pouze zafixovali, překreslili do restaurátorské zprávy a překryli.“ Skutečným oříškem se stala výmalba ve druhé místnosti – krásný stylizovaný rostlinný motiv zelené barvy. „Trvalo nám dlouho, než jsme vůbec pochopili, jak šablonu kdysi kladli, aby jim vznikl takový obrazec. Jak jsme zjistili, šablona měla kompozici do trojúhelníku. Musíte ji položit sedmkrát, než se obraz spojí v jeden kousek dekoru, a ten se potom opakuje po celé stěně. Jenom to celé vymyslet svědčí o velké představivosti tehdejších řemeslníků.“ Hana se spolupracovníky si ovšem se svými předchůdci v ničem nezadali. Šablonu složili podle fragmentů na stěnách, které ručně vyretušovali. Potom ji překreslili na igelity a pauzovací papíry a doma je zkoušeli překreslit a sestavit na sádrokartonové panely a stěny. Když potom už „naostro“ výmalbu restaurovali, museli najít správný způsob pokládání a posouvání: „Dělali jsme si pomocné body, jednotlivé části šablony na sebe nenavazovaly přesně. Původní vzor se nikde nedochoval v kuse, který by se opakoval, takže jsme ho museli rekonstruovat.“ Restaurování nástěnné malby je týmová záležitost. Na opravě maleb v interiéru židovské školy pracovalo v různé obměně 10-11 lidí. „Ráda bych za všechny jmenovala kolegyně restaurátorky Magdalenu Slavíkovou a Mgr. Art. Lucii Matějkovou, které svojí dlouholetou zkušeností v oboru restaurování nástěnných maleb, přispěli ke zdárnému dokončení díla.“

Barva se upraví tak, aby měla patinu

Aby to bylo ještě složitější, potýkali se restaurátoři s důsledky skutečnosti, že v budově od začátku 20. století probíhaly nesladěné stavební úpravy. Na výzdobu nikdo nebral ohled. „Nejdřív musíte stabilizovat statiku, udělat zednické úpravy. Malba je na architekturu neoddělitelně vázaná. Po sejmutích mladších vrstev jsme našli spoustu stop po příčkách, děr od hřebíků, skobičky, dřevěné klíny, díry zacpané hadry či zalité sádrou… Na opravu podkladové omítky jsme měli své vlastní štukatéry. No a výmalba nakonec – to už je takový bonbonek.“ Pro práci restaurátoři používají práškové pigmenty v mistrovské kvalitě, spojují je moderními akrylátovými disperzemi kvůli plísním. Není žádným tajemstvím, že vlhkost patří k největším problémům historických budov v našich klimatických podmínkách. Barvy se používají ve slabší intenzitě, než jak byli zvyklí naši předci: „Dnes už asi nejsme na tak intenzivní barvy zvyklí.“ Barva se upraví tak, aby měla „patinu“. Jak je možné vidět i na stropu jičínské synagogy, původní a restaurovanou výmalbu lze přesto rozlišit pouhým okem.

malby Šablony jsou její srdeční záležitostí

Co bylo pro Hanu na práci v Židovské 100 nejzajímavější? Opět se vrací k zelené šabloně, neboť, jak přiznává, šablony jsou její srdeční záležitostí: „Nejtěžší bylo složit ji a přečíst, najít klíč, jak navázat jednotlivé díly, aby se dala aplikovat na celou stěnu, a tvar dekoru zůstal uzavřený. Použili jsme i grafický program v počítači, ale to hlavní, včetně řezání jednotlivých dílů šablony, se dělalo ručně.“ Přejme si, aby tato zkušenost obohatila její erudici. Hana se mj. podílela na výzdobě krkonošské kapličky pomocí šablony, kterou s kolegy sami vymysleli: „Vymyslet novou šablonu, aby byla zajímavá a bohatá a aby přesně seděla, není jednoduché.“

Až se o letní sezoně přijdete do Židovské 100 podívat, připomeňte si, že je tak krásná i díky nadšení, umu a píli těchto novodobých „řemeslníků“, jejichž práce je tak blízká umění – nebo možná už uměním je. Díky za to.

Terezie Dubinová, PhD. ve spolupráci s Hanou Bělinovou, DiS.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *