JIČÍN – Jak vypadal Den otevřených dveří Základní školy na Husově třídě v Jičíně ke 130. výročí otevření hlavní budovy? Dopoledne spíše hlava na hlavě, odpoledne poklidná zahloubání návštěvníků, radost ze setkání po letech, hledání toho, co tu bylo, už není nebo je jinak. Současní školáci se cvičně uvelebují ve starých škamnách a zkoumají učebnice z let dávno minulých, nadšeně atakují koš na novém venkovním hřišti, zatímco babička pátrá v obličejích na
starém třídním tablu. Maminka v učebně, kterou před čtvrt stoletím navštěvovala, sleduje chemický pokus s ohňovým efektem, nejmladší dítě si vyrábí, aby se pak do tělocvičny vydalo za pohádkou. Tatínek stejně jako v klukovských letech sbírá jedlé kaštany na zahradě, celá rodina se pak podepisuje na návštěvní tabuli ve vestibulu zrekonstruované školičky. Školní výrobky jdou na odbyt, jsou tu výroční hrnky, umělecká díla žáků nebo malé perníkové školy. Kuchařky ve vývařovně se trochu rozhořčeně diví, proč se jdeme podívat až odpoledne, když dopoledne to bylo „to pravé“, s dobrotami, s obsazenými stoly, s hučící jídelnou. Nám se ale právě zamlouvá zklidněná atmosféra s možností poptat se, jak vděčné strávníky škola má a zda kuchyň kapacitně vyhovuje. Shodujeme se, že nějaký ten metr navíc by zázemí pro přípravu jídel rozhodně prospěl, vždyť školu teď navštěvuje na 550 dětí… Všudypřítomná výzdoba školních prostor dojem z návštěvy umocňuje. Teprve nahlédnutí do tělocvičny nás vrací zpět do všednodenní reality. Velká škola v porovnání s miniaturním cvičebním prostorem působí v dnešní době nepatřičně. „Chodíme cvičit do sportovního areálu, je to sice i procházka, ale tato škola by si po tolika letech zasloužila vlastní, kapacitně vyhovující prostor. Současná tělocvična naprosto nedostačuje,“ shrnula nejen za tělocvikáře Jana Vosáhlová.
Atmosféru Dne otevřených dveří přibližujeme ve fotogalerii, i v reportážních rozhovorech, které zahájí ředitel školy Roman Mareš u nového venkovního hřiště :