Jičín / Český ráj – Redakce Dobrých zpráv z Českého ráje a okolí získala vyjádření předsedy kulturní komise města Jičína Roberta Smolíka k festivalu Jičín, město pohádky. Zveřejňujeme ho v plném znění a zároveň tak otevíráme diskusi na dané téma:
Prohlížím svou sbírku pohádkových knížek a snažím se rozpoznat alespoň něco, co by ten poklad, kterým pohádky jsou, spojovalo s tím, co vidím ve městě, kde žiji a které se před lety rozhodlo pokusit se o nemožné: stát se městem pohádek. Samozřejmě vím, že šlo od začátku o neuskutečnitelný sen, ale chvílemi se zdálo, že se pokoušíme k němu alespoň směřovat. Když už ne v reálném životě, tak alespoň po dobu trvání festivalu. A mám vzpomínky na to, že kdysi byly okamžiky, kdy tento týden ukazoval, jak bychom mohli v našem městě žít. Díky těmto vzpomínkám jsem byl dlouho ochoten všechno ostatní odpouštět s tím, že jsem stále viděl nějakou možnost pro změnu. Je nutné říct, že jsem byl kdysi dramaturgem jednoho ročníku, nejsem tedy nestranný, zároveň ale také nejsem bez zkušeností. Proto si dovoluji napsat tuto poznámku o tom, jak dnes vidím festival JMP.
Vidím ho jako vykradenou pokladnici, u ní stojí majitelé klíčů a přemýšlejí, jak tuto prázdnotu zakrýt, jak nepřiznat, že nevíme, jak dál. A teď skutečně nemluvím o penězích, mluvím o vizích, ze kterých zbyl jen plakát na bráně se směšnými zákony, kterými se nikdo neřídí, protože každý vidí, že ve městě nepřevzala vládu pohádka, ale kšeft.
Kšeft, který tak jak okolo nás požírá vše dobré a krásné, musí požrat i pohádku, tu možná právě nejvíc. Ale to je jeho role v tomto příběhu. Kde jsou však ti, kteří mají Pohádku chránit? Vzdali svůj zápas, jsou unavení, nebo už vše dávno prodali? Která varianta je ta nejhorší?
A tak volám na poplach: vzpamatujte se! Ten náš poklad nám právě rozdávají v drobných, prodávají v trdelnících a plastových mečích a tváří se, že to jinak nejde. Ale to není pravda. Vyžeňte je, všechny ty pasáky rozjásaných dětských tváří, kterým jde jen o to se přisát jako pijavice k něčemu, co je přesahuje a co nechají přežívat jen dokud to ponese. Odsekněme je jako dračí hlavy a začněme znovu, třebas zadarmo, třebas menší, ale tak, aby jsme se mohli podívat do zrcadla. Spousta z nás dlouho říká, že nechce mít s pohádkou nic společného, ať si to dělají, jak umí. Teď vidíme, že to neumí, že si nechali Pohádku ukrást a asi o tom ani nevědí. My ostatní jsme k tomu ale dlouho jen přihlíželi, jsme tím spoluvinni.
Abych nepsal jen pateticky a nekonkrétně, tak tedy několik konkrétních poznámek nakonec:
Jak z toho ven:
- zrušit vše, kde se něco prodává, hlavně kde se prodávají lži, ať už to jsou plastové hračky, nebo papundeklové dílny
- soustředit se na KVALITNÍ kulturu pro děti. Nepodlézat mediální partnerům, je to jen jiný typ kšeftařů
- odmítnout logiku trhu. Vypnout všechno, co se snaží překřičet a ohlušit, tedy i pódium
- zbavit se pokrytectví, kouřit se nesmí, ale pivo teče proudem….
- odstřihnout se radikálně od světa celebrit. Nebát se nabízet dětem i to, co neznají z mobilů a internetu
- věřit si a nebát se
- zjistit, jak se to dělá jinde
- ale jako první : nebát se přiznat chybu
Robert Smolík
Naprosto dokonale Robert vyjádřil i moje pocity a to,jak vnímám tento festival. Kdysi jsem napsal text na téma JMP,ale když jsem si přečetl Robertovu recenzí z té doby, kde mluví o nutnosti „restartu“ festivalu a návrhuje jak to udělat, aby nás pohádka v Jičíně provázela stále celý rok a nikoli pouze o masopustním třeštění…tehdy jsem svůj text zmuchlal a hodil do koše. Robert to vyjádřil naprosto jasně a představil vizi,…vizi kumštýře, který pohádkou žije a pohádce slouží. Mnozí z nás, kdo festival podporovali a pomáhali v jeho počátcích rezignovali. Bohužel mezi nimi byli i špičkoví tvůrci, kteří tu žijí a chodí mezi námi. Myšlenka festivalu JMP je jedinečná, její jedinečnost dusí (v této zemi, kde je přefestivalováno) převaha konzumu a bezduché zábavy v níž se ztrácí POHÁDKA. A nyní bych se vrátil k Robertovu termínu, který kdysi použil…Pohádka v Jičíně potřebuje RESTART!