Má pěkné žluté květy, možná je v něm sluníčka víc, než loni. I v Jičíně se protlačil mezi beton. Kosák na zahradě nám sděluje, že si stejně třešně otrhá. Pokud ovšem je mrazík nespálí v květu. Pokud bude dost včel, aby v květech vykonaly svou opylovací práci. Prostě normální jaro. Jen Jičín a celý svět je zaskočen, překvapen, postrašen. Náměstí téměř prázdné. Kdo musí ven, spěchá nejkratší cestou. Jen ti dva na lavičce žijou si svůj život a to, co pospolu mají, je nejdůležitější na světě. Pan Lidický uklízí si své zelinářství. Říká, že lidi nechodějí, vždyť vidíte. Ruce má rozežrané desinfekcí.
Na radnici všechna nařízení dodržují. Kdo přinese na podatelnu lejstra, Iveta je převezme přes igelitový pytlík, vrchem přes přepážku. Okénko neotvírá. Placení popelnic počká. Přes chodbu je páska, otvírá se jen v PO a ST na tři hodiny.
Stalo se asi před týdnem: Svatopaterské náměstí ve Vatikánu je prázdné, úplně prázdné. Prší. Náměstím jde Svatý otec František v bílém. Sám. Jde do svého chrámu. Před bazilikou se modlí, žehná věřícím, káže. Povzbuzuje. Děkuje. Všem kteří to nevzdali a konají svou nutnou práci pro lidi. Jmenuje. Zdravotníky, záchranáře, hasiče a mnoho dalších. Jmenuje i uklízečky. Pak cituje z Písma. Do lodi teče, všichni nešťastní, ale Ježíš říká: „Co se bojíte?“
Otec Kordík od Sv. Jiljí v Železnici nepřestal kázat. Své kázání nahrává a posílá zájemcům. Už jich má 240.
U nás, ale všude na světě, je kromě koronaviru politika. Zatím odvolali jen hlavní hygieničku. A ministr vnitra Hamáček v červené mikině převzal vedení Ústředního krizového štábu za profesora Primulu. Pan profesor řídí Centrální řídící tým COVID-19, který bude fungovat jako poradní orgán vlády a bude mít na starosti projekt chytré karantény. Šéf štábu mluví věcně, bez frází, je vidět, že je v obraze. Když neví, odkáže na příslušného ministra.
Komunista Filip požaduje omezit vliv neziskovek. Šéf ODS Fiala vysvětluje, že oni to všechno věděli už dávno. Stále vice se hlásí podniky, živnostníci a další. Vypočítávají svůj prodělek. Doba zejména pro ty malé je těžká a není to jen někdejší častý vzdech. Fórum dnes přináší zprávu, že premiér ani prezident se neukazují na veřejnosti. V kterési zemi přijaly závěr, že lidi nad 75 nebudou léčit. Prokazatelně nakažených je k dnešku 3 805, 44 lidí umřelo, uzdravilo se 67 lidí.
Pan primář, biochemik, vysvětluje, že chodit po městě a roznášet noviny, je velký nesmysl. Media šíří se stále víc elektronickou cestou. Bezkontaktně čteme si noviny, informujeme se o všem možném. Dohledáváme na internetu. Jsme ve spojení nejen slovem, ale i obrazem. Vyžaduje to kázeň tam, kde je to třeba, udat svou emailovou adresu.
Dostáváme se k užitečným starodávným činnostem, jako třeba spravování ponožek. Škoda, že mě to maminka nenaučila. Objevujeme rádio. Na Vltavě je v půl dvanácté pořad Osudy. Moudří lidé hovoří o své práci a jak bylo za jejich mládí. Četba na pokračování je navečer v půl sedmé. Vycházejí dobré noviny Prochoroviny, Najdeme je na http://prochor.unas.cz .
Převážná většina lidí ochranná zařízení respektuje. Starší lidé, kteří jsou nejnáchylnější, řeší nákupy přes mladší členy rodiny. Ti jim potraviny nechají ve sklepě, na rodiče, či prarodiče zazvoní.
Na podběl za město smíme. I na zahradu. Venku je dobře. Léčivě. Akorát ti mladí na lavičce nedodržují předepsanou vzdálenost. Oni jsou jedno tělo.
Bohumír Procházka (proChor)
Psáno 2. 4. 2020