JIČÍN – Začátkem roku si Jičíňáci korzující v lipové aleji mohli všimnout mladého muže, který nejprve měřil a posléze kácel několik stromů. Byl to Vojtěch Semík, student Mendelovy univerzity v Brně, oboru Arboristika na Lesnické a dřevařské fakultě. Pan Semík navrhl Odboru životního prostředí (OŽP) města Jičín neinvazivní měření lip, následně označil ty, které byly ve špatném stavu, a po dohodě s RNDr. Smolíkovou z OŽP je i odborně pokácel. Vzhledem k diskusím, které vedeme v Komisi pro životní prostředí, jsem pana Semíka oslovila s prosbou o rozhovor.
Pane Semíku, můžete nám říct, jak se to stalo, že se předmětem Vašeho odborného zájmu stala naše jičínská lipová alej?
Po nějaké době studia Mendelovy univerzity v Brně přišlo dilema výběru témat závěrečných prací. Já jsem vybíral spíše podle vedoucího závěrečné práce. Pan Ing. Valentino Cristini Ph.D. mi navrhl téma porovnání přístrojových testů. Z toho vypadla kritéria, jaké hledáme stromy, abychom na nich mohli měřit. Stromy, které by měly vhodné parametry, jsem hledal poměrně dlouhou dobu. Jde o tyto parametry: stromů má být minimálně pět, mají být stejného druhu, mít stejné stanoviště, mají být dutinové a mít dimenzi kmene alespoň padesát centimetrů, a po měření je musíme pokácet. Pátral jsem přes sociální sítě, oslovoval lidi. Nakonec jsem obeslal městské úřady přilehlých obcí a měst, bydlím v Tatobitech. A zareagoval Jičín a Turnov. V Turnově mi nedali takový výběr. Tady nám Město Jičín práci umožnilo.
Připomenu, že paní Smolíková z OŽP dozoruje postupnou obnovu lipové aleje, kdy se ročně pokácí a nahradí zhruba šest, sedm lip v havarijním stavu.
Ano. S vedoucím mé práce jsme alej prošli, vybrali stromy, o které bychom měli zájem, a provedli jsme prvotní měření akustickým tomografem. A z asi patnácti stromů jsme zúžili výběr na šest, což odpovídá množství obnovy. Plus jsme pokáceli ještě dvě torza navíc: jedno nad zastávkou a jedno v prostřední řadě. Byly to staticky nebezpečné stromy, které hrozili pádem.
Požadavek pro Vaši závěrečnou práci, že se stromy měří a potom se i pokácí, znamená, že můžete měření fyzicky ověřit, jestli tomu dobře rozumím?
Ano. Nejtěžší kalibr, který odpovídá na otázku stability stromů, jsou v současnosti přístrojové testy. Úkolem mojí práce je ověřit, nakolik jsou tyto testy spolehlivé. V mé práci porovnávám tři metody: akustickou tomografii, která nám na základě šíření zvuku kmenem ukáže dutiny a zbytkovou stěnu. Zbytková stěna rozhoduje o stabilitě stromu. Potom resistografie, to už je metoda destruktivní spočívající ve vrtání tenoučkým vrtákem a měření výkonu potřebného k pronikání vrtáku materiálem. Ta se používá např. na dřevěné konstrukce krovů. A potom jsou to fyzické testy v laboratoři. Pokácené stromy jsme odvezli do školních laboratoří v Útěchově v Brně a tam budeme dělat přístrojové testy na trhacích strojích, abychom zjistili vlastnosti dřeva.
Tedy jak je nebo není pevné?
Ano, přesně tak. Cílem je zjistit postupující biologickou degeneraci dřeva, která je způsobená hlavně dřevními houbami, a ověřit relevanci přístrojových testů. Tomograf vám v praxi udá nějaká procenta stability. Dá vám průřez kmenem a potom se měří a vypočítává plocha koruny a výška těžiště. Na strom pohlížíte jako na nosník. O stabilitě rozhoduje větrné zatížení, výška těžiště a nosný profil, který tvoří ten kmen: šířka kmene a tloušťka zbytkové stěny. Je takový „český“ mýtus, že všechny stromy, které mají dutiny, jsou nebezpečné a musí se kácet. Není to pravda! Záleží jak je strom vysoký, jaká je plocha, do které se opírá vítr, a jaká je zbytková stěna.
Jak probíhá tomografické měření?
Kolem stromu osadíte sondy. Pak obcházíte strom s kladívkem a do sondy klepete. Zařízení si měří čas průchodu zvuku mezi jednotlivými sondami, těch je po obvodu dvanáct. Zjistíme tak matici rychlosti a s ní dál pracujete. Ještě se v rámci projektu bude ověřovat obrazová rekonstrukce, kterou tomograf dělá. Protože my víme, co se děje mezi sondami, ale nevíme, jak přesně počítač tvoří z matice rychlostí tomogram (ten výstupní obrázek).
Jestli tomu dobře rozumím, je to vůči stromům šetrná metoda.
Ano, je to nedestruktivní metoda. Sondy zatlučete do povrchové vrstvy pod kůru do běle, kde je strom toto zranění schopný kompenzovat téměř okamžitě. Toto měření jsme v lipové aleji dělali u patnácti lip a na základě šetření jsme vybírali finální kandidáty pro kácení. Vybírali jsme tři segmenty, které nám vyšly z prvotního tomografu, a to byly: stromy s velikými centrálními dutinami, stromy s asymetrickými dutinami a stromy s malými centrálními dutinami. Teď čekáme na výsledky materiálových testů, jak moc je degradovaná středová část kmene. Dalším testem byl resistograf, kdy jsme mezi sondy tomografu udělali vývrty. Tyto vývrty se dělají „akumulátorovou“ vrtačkou, která měří výkon. Pracujete s tenkým, asi čtyřicet centimetrů dlouhým vrtákem. Když vrták postupuje stromem, zařízení snímá výkon, který používá na průchod materiálem při konstantní rychlosti. Roli hraje vlhkost a další faktory, ale i tak máte představu materiálových vlastnostech.
Také jsem Vás viděla a fotila, jak stromy kácíte…
Původně jsem kácet neměl, ale nakonec po domluvě s Technickými službami jsem i kácel. Což nám zkomplikovalo situaci, neboť mým hlavním úkolem při kácení byl odběr vzorků pro stanovení vlhkostního profilu. Odběr vzorků je náročný: odeberete vzorek (koláč), který má šest až osm centimetrů na výšku, a ten musíte odkornit podle sítě pět krát pět centimetrů rozřezat na kostičky, které se pak váží. A to trvá dlouhou dobu a musí se to udělat hned po kácení. A protože jsem stromy kácel jen já, tak jsem to nestihl ihned. I přes pečlivé zabalení vzorků do neprodyšných obalů nemůžeme měření vlhkosti použít. Rozdíl v celkové obsažené vlhkosti nebude tak veliký, ale z akademického hlediska se vlhkostní profil nedá publikovat jako seriózní fakt. Neznáme totiž úplně přesně mechanismus a rychlost, jak vlhkost ve dřevě migruje. Jinak největší komplikací při kácení byla skutečnost, že historicky tady byly na lipách nad dutinami nějaké stříšky.
Ano. A dokonce se dutiny zazdívaly.
Ano. V dutinách byly cihly, střešní tašky a někde i kusy betonu. To je při kácení velká komplikace. Usmrtil jsem asi šest řetězů na pile.
Technické služby aktuálně pouze ořezávají hlavy stromů, aby se snížila zátěž koruny. I když jde o ořez větví a nikoli kácení, je problematické, když kácí i v březnu, kdy už hnízdí ptáci.
Ano, na ořezávání stromů zákonná lhůta není, takže Technické služby by teoreticky mohly prořezávat i v létě. Doba vegetačního klidu je hlavně kvůli doprovodným organismům, tedy ptactvu a hmyzu. Podle mne je lepší počkat, až ptáci odhnízdí, a prořezávat potom, např. koncem srpna.
Jaký je váš pohled na ideální péči o stromové aleje?
Za dobu svého studia i arboristické práce jsem došel k názoru, že nejlepší je zasahovat do stromů co nejméně. Nechat je na pokoji. Oni vědí, co a proč dělají. Jedinou výjimkou jsou intravilány (zastavěné plochy) měst. Ale i tam by měl být zásah odůvodněný na základě analýzy hodnoty cíle pádu a stability stromu. Hodnota cíle pádu je technický termín související s pohybem osob, resp. možným zraněním a možnou škodou, kterou strom může napáchat, když staticky selže. Když se nám rozpadne lípa v poli, tak to nikoho netrápí, ale když se rozpadne lípa u mateřské školky a zraní nebo zabije děti, tak je obrovská lidská tragédi. Vlastník pozemku za to může být uvězněn a stromy ve městě se zpravidla začnou hojně kácet. Takže bychom měli najít rovnováhu mezi dvěma extrémy – „nechat stromy být“ a „všechno kácet“ a pracovat s mírou kalkulovaného rizika. Jako u všeho je důležitá prevence a včasné řešení nestabilních stromů. V lipové aleji je velký pohyb osob, tak by se měla důkladně sledovat.
Ve zprávě Agentury pro ochranu přírody a krajiny je zdůrazňováno, že minimálně třicet procent starých stromů musí být kvůli přežití (evropsky chráněného brouka) páchníka hnědého zachováno.
Páchník je rozšířený v celé aleji, to mohu dosvědčit. A s vyjádřením zprávy AOPK se ztotožňuji. Páchník má rád stromy na osluněném stanovišti a potřebuje určitou dimenzi kmene. Postupná obnova proto dává smysl. Alej by se neměla vykácet celá ani po částech, protože páchník je špatný letec. Motá se v okolí. Když mu vykácíte třetinu aleje, což je něco přes pět set metrů, tak to nemusí přeletět. To bych tedy nedělal. Vykácení a zanechání kmenů také nemusí být řešení. Některé druhy brouků potřebují kmeny nastojato. Např. tesaříci, když jim strom pokácíte, tj. není v původní pozici, tak z něho už nikdy nevyletí. Netuším, proč to tak je, nejsem entomolog, ale vím, že se to děje. Proto se torza stromů nechávají i nastojato. Nevím, zda se to týká i páchníka.
Jaká je z Vašeho pohledu péče o lipovou alej? Chápu, že jde o přírodně-městský prvek. Není to příroda, ale není to ani město. Alej je živá, díky stromům s dutinami je v ní mnoho ptáků, veverek a dalších zvířat.
Z hlediska biotopového potenciálu mají stromy v lipové aleji vysokou hodnotu. Jsou tam dutiny včetně horních dutin, je tam sekundární koruna, kterou často využívají ptáci, budou tam i jiní broucinež páchník. Stromy jsou historicky poškozené řezem: sesazovací řez je „poškození dřeviny“ podle Zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Stromy jsou uměle stařené. Tím, že vytvoříte tyto podmínky, tak probíhá kolonizace dřevními houbami, degradace dřeva a procesy na ni navázané. Obnova ale v aleji probíhat musí. Ideální režim péče je podle mě postupná obnova. Začít se zaobírat tím, které stromy jsou staticky nebezpečné, a u nich s obnovou začít. Takových tam pár je. Nejkřiklavější případy jsme označili. Stromy označené „T“ jsou ze sady testovacích stromů tomografem. Pak jsou stromy označené vykřičníkem. Dva oranžové vykřičníky označují stromy napadené troudnatcem kopytovitým, což je agresivní dřevokazná houba, která způsobuje degeneraci dřeva. Jeden z těch stromů je nakloněný nad silnicí. Máme tam nějakého dobroděje, který se snaží plodnice ze stromu odtrhávat, ale plodnice je jen generativní (sloužící k pohlavnímu rozmnožování) orgán, mycelium (podhoubí) zůstane. Dále jsou tam stromy napadené staticky nebezpečnější houbou dřevomorem kořenovým, dnes nazývanou spálenka skořepatá. Je to houba napadající kořenový systém stromů, takže hrozí riziko vývratu. Strom vypadá vitálně, je zelený, vizuálně je to nezjistitelné až do konečného stadia, kdy infekce začne vystupovat nahoru. Bude dobré stromy sledovat a nespojitě postupně alej obnovovat. Alej projít, vybrat, kde je patrné napadení houbami, a to obměnit. Pro lípy je dále typická šupinovka kostrbatá. Když se objeví její plodnice, tak už je to také konečná fáze infekce a kořeny pravděpodobně už strom nemá.
Takže hlídat houby….
Ano. Největší riziko selhání u stromů je samozřejmě v průběhu letních bouřek, ale stromy v aleji jsou snížené, náporová plocha není rozsáhlá, a pochybuji, že by se tam někdo procházel za letní bouřky. Všechna tato zjištění a doporučení jsem předal Odboru životního prostředí. Alej by se podle mne měla kontrolovat minimálně dvakrát ročně a stromy „vyzobávat“ dvakrát ročně. Vysvětlím proč. Brouci zpravidla vylétávají na jaře a houby fruktifikují (tvoří plodnice) na podzim. Takže abyste podchytili patogeny, a naopak chráněné druhy brouků, tak je potřeba dvakrát ročně alej podrobit odbornému dohledu. Plus jsou tam houby, které by měli hlásit zaměstnanci Technických služeb, když v aleji sekají. Např. pokud se objeví hnojník v hvězdicovitých obrazcích k lipám, tak to ohlásit, protože hnojník je houba, která se živí mrtvým dřevem pod povrchem. Hnojník tak může poukazovat na odumřelý kořenový systém.
Co byste ještě doporučil?
Město by mělo mít dlouhodobý plán na dvacet, třicet let dopředu, v jakém duchu chce alej zachovat. A ideální je podle mě mít i odbornou supervizi. Možná bych doporučil i zvážit částečnou výměnu druhů. Vy tu máte lípu malolistou či srdčitou. Probíhá však něco, čemu se říká „globální změna klimatu“. Máme tu invazivní druhy škůdců, další fytosanitární rizika i např. v souvislosti s válkou na Ukrajině. Může se stát, že když alej bude složena jen z lípy malolisté, a přijde něco, co ji vyhubí, jako se to stalo s jasany, tak o alej přijdete. Když se výsadba proloží např. lípou velkolistou, lípou zelenou kavkazskou či kříženci, tak odolnost aleje bude větší. Samozřejmě by to měl být druh, který chutná larvě páchníka.
Myslíte si, že bychom o tuto odbornou supervizi mohli požádat „Vaši“ univerzitu?
Nemůžu za ni mluvit, ale domnívám se, že zájem ze strany univerzity by byl. Celek aleje je velmi zajímavý a kolegové by rádi pracovali i s dalšími vzorky či dělat terénní cvičení se studenty. Byl by tu dohled odborného fytopatologa, entomologů, botaniků a dalších.
Vy jste kácel v řadě lip podél silnice. Tam jsou stromy často nakloněné nad příkopem a jejich kořeny mohou být poškozené zimním solením silnice. Nemají snadný život.
Řada lip u silnice extrémně trpí silnicí. V zimě sůl, v létě sluníčko, takže vzniká tepelný ostrov, což stromy poškozuje. Mají řádově větší výdej vody, aby se ochladily. Mají kratší dobu na fotosyntézu – když teplota stoupne nad zhruba třicet stupňů, strom zavře průduchy a fotosyntéza nejede. A samozřejmě do toho vstupuje prach a další věci. Ale když tuto řadu celou vykácíme, tak se problém posune do další řady. Ve městě to funguje stejně: můžete stromy vykácet, ale v létě se tam uvaříte. Takže pokud nejde vyloženě o nebezpečný strom, tak s ohledem na změnu klimatu je lepší ho tam nechat a například upravit prostor. Řez a kácení není jediná možnost: další možností je upravit stanoviště, aby tam lidé nemohli anebo nechtěli. Oplotit ho, zasadit kolem květiny.
Nemáte při své práci pocit, že stále ještě žijeme v technickém paradigmatu, který se na stromy dívá jako na neživou věc, kterou je potřeba ovládat? Když vidím vztah ke stromům v Česku, jsem přesvědčená, že jde o projev neléčeného traumatu a nevědomých úzkostí. Lidé mají strach, že měnící se život nemohou ovládat, tak chtějí ovládat a kontrolovat alespoň něco málo – přírodu ve svém okolí, včetně stromů.
Ano. V Čechách máme zahnízděné paradigma, že cokoli se vyvíjí nezávisle na nás, případně je to staré letité a přirozeně vyrostlé, tak to nás ohrožuje. A proto musíme vše kontrolovat. Ale tak to není. Ideální je, abychom alej nechali žít, udělali jí podmínky, pozorovali ji. Příroda nefunguje podle technicistního myšlení. Arboristika je díky individuálnímu přístupu ke každému stromu kouzelná. Nelze rozhodnout o osudu aleje jako celku, aniž byste ji prošli a podívali se na každý strom jednotlivě. Další věcí je naše snaha po uniformitě – ideálně aby stromy byly stejné. Ale když se podíváte, co se prodává v zahradnictvích, tak nejlépe se prodávají pokroucené trojkmeny, čtyřkmeny, protože to má kouzlo a originalitu. Je to kousek přírody, není to model stromu vytištěný na 3D tiskárně. Strom je živá bytost a každý je unikát. Takže potřebujeme i pokoru, abychom si přiznali, že přírodu nemůžeme ovládat. Otázka je, zda se poučíme, nebo zda půjdeme hlavou proti zdi.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho radosti z Vaší užitečné práce!
Rozhovor vedla Terezie Dubinová, předsedkyně Komise pro životní prostředí v Jičíně