JIČÍN –  Předmluva redakce  DZ:  V sobotu  ráno 18. dubna to v Jičíně vypadalo, že jsme v jednom z nejčistších měst na této planetě.  Lidé si svědomitě dělali úklid v peněženkách, nakupovali sadbu na farmářských trzích  nebo zkoumali čistící a jiné vynálezy na Valdštejnové náměstí, kupovali uzeniny, sýry a noční košile. V lipové aleji nebylo vidět jediného sběrače a prostor před  radnicí na Žižkově náměstí  těsně po osmé hodině ranní zel prázdnotou. Právě tam ovšem bylo to nejdůležitější místo pro akci „Ukliďme Česko“ potažmo Jičín. Tam měli dobrovolníci vyfasovat rukavice, aby pak ve skupinách vyráželi do terénu. Městští strážníci ve dvoře radnice podali vysvětlení:  lidé se sešli těsně před osmou, nebylo jich mnoho, prý tak do deseti. Fasování tedy bylo rychlé a odchod ze shromaždiště rovněž. Jak a kde se uklízelo, to víme díky Janu Šorfovi, který byl jedním z účastníků:

Čtyři minuty před osmou hodinou ranní jsem dorazil na Žižkovo náměstí, kde již před úřadem čekala paní Jana Mušková, vedoucí odboru životního prostředí v Jičíně. Dorazilo nás celkem osm. Zástupce ČSOP Křižánky, zástupce ČSOP Prachov, dva sportovně oblečení muži, paní v postarším věku, jeden pán s kloboukem (nezapamatoval jsem si jeho jméno), další muž s vousy a jedna zaměstnankyně TS Jičín. Po tom, co jsme byli zpraveni o BOZP jsme si rozdělili do skupin, ale ještě před tím nám bylo formou sms oznámeno, že pan Kynčl uklidil na Zebíně. Takže popořadě. Paní Zíková šla na Šibeňák, kde jsou v lese prý i televizory… Pan Jiří Krupka a další muži šli ve skupině s paní Muškovou.

Já a ještě jeden muž a dvě ženy jsme šli uklízet k bývalému Arisu. Sebrali a vyhodili/vytřídili jsme kolem úřadu plastové lahve, nedopalky od cigaret, popadané větve a plechovky. Následně se „naše čtyřka“ vydala přes Ruskou ulici, cestičkou mezi domy za bývalá jatka (podél cesty byly rozházené kuličky, knihy a papíry), kde mezi křovinami byly 2 pneumatiky, plastové židle, boty, matrace, žehlička a pet lahve naplněné ještě bílým vínem (mám rád červené L)! Vše jsme vyhodili, nebo položili vedle u kontejneru na parkovišti po bývalých TS Jičín. Pak se naše skupina vydala po cyklostezce k archivu.

  Cestou jsem vytáhl z řeky hadici, která mi již delší dobu (obrazně řečeno) ležela v žaludku a táhl jsem ji za sebou po cyklostezce k archivu, jako by to byl nějaký had. Vzpomněl jsem si na jeden článek, který mluvil o tom, jak si nažrané anakondy lehají v Brazílii na silnice, protože jim to prý na rovném povrchu lépe tráví. A účastníci silničního provozu je místo toho, aby je zabili, odtahují do bezpečí. No, chtěl jsem hadici vytřídit a mám bujnou fantazii J! Pak se náš team rozutekl mezi garážemi u Raisovy ulice a sbíral houby, pardon odpadky, co se dalo J! Našli jsme 2 pneumatiky, plesnivou matraci, spoustu plastů a já jsem opět narazil na plnou lahev, nyní nejmenované značky piva. Bohužel nepatřím k cílové skupině, tak jsem aspoň vyživil trávník vitamínem B12. Odpady se shromáždily u silnice. Všichni jsme se nakonec mezi garážemi sešli a kolem firmy na plastová okna  zamířili na ulicia Vrcha.

Za Matějkovým hřištěm bylo v křovinách množství odpadků, které jsme sbírali. Drobné plasty, pet lahve, svíčky z urnového háje, které patrně někdo hodil přes plot a papírové ubrousky. Paní (pracovala zřejmě v TS Jičín, nebo byla úřednicí) vyprávěla, že technické služby likvidovaly tyto černé skládky. Musím na tomto místě vyzdvihnout jejich práci, protože za jatkami, u archivu a u Matějáku většina odpadků před rokem zmizela. Vím, o čem mluvím, protože jsem lokality mapoval J!

Jako poslední zastavení jsme došli k Holínskému potoku, tzv. Javůrkově louce, kde byla bývalá skládka. U řeky se zde nacházel z jakéhosi důvodu čerstvý bioodpad, ačkoliv město dává zdarma hnědé koše na bio! Odnesli jsme odtamtud děravou vojenskou plachtu, plastový kbelík, květináče, židli, kočárek a další drobné plasty. V závěru jsme se rozloučili u pomníku padlých vojáku války roku 1866. Děkuji paní, pánovi s kloboukem a postarší paní (snad sedmdesátileté – tu jsem opravdu obdivoval) za pomoc s úklidem. Byl jsem šťastný z dobře odvedené práce!

Jan Šorf