Český ráj /  Bali   –  Z indonéského ostrova   Bali   se  do redakce DZ   ozývá  dopisovatelka Šárka Hloušková.  Minule  vyprávěla o tom, jak  to  Balijci  mají  s oslavou nového roku, dnes se  spolu  s  ní  podíváme, co všechno je spojené s nákupem nového nebo použitého dopravního prostředku.

Nákup automobilu i motorky do rodiny  je pro Balijce vždy velká událost. Každá rodina vlastní motorku. Všude je to daleko a bez ní by se nikam nedostali. Ale není vůbec obvyklé, aby měla rodina automobil, ten vlastní  většinou jen ti, kteří pracují v cestovním ruchu a vozí turisty.

Před nákupem se vždycky  radí se  šamanem, aby jim stanovil den,  kdy nejlépe koupi uskutečnit. Teprve pak se vydají  nakupovat a zboží  většinou uhradí  penězi, které si vypůjčili v bance.  Dopravní prostředek  si přivezou domů,  ale vyjet na silnici s ním hned nemohou.  Zatímco my  v České republice  čekáme na přidělení státní poznávací značky,  Balijci čekají a připravují ceremonii, aby svému autu či motorce požehnali.  Je to pro ně velmi důležitý rituál a věří, že když provedou tuto ceremonii, tak se jejich „stroji“ a ani jim nic zlého na cestách nestane.

A jak taková ceremonie vypadá?

 V rodině majitele nové motorky nebo auta se už od brzkého rána všechno připravuje. Rodina obětuje prase a kuřata, navaří plné hrnce rýže a zeleniny. Při přípravě ceremonie mají všichni rozdělenou práci a každý ví, co má dělat. Ženy připravují  rýži, zeleninu, různé pamlsky ke kávě a zdobí  motorku, muži mají na starost přípravu masa. Z vepřového a kuřecího připravují saté, což  jsou takové masové špízy,  které vyrobí z masa  nakrájeného na kostičky.  Napichují  je  na klacíky  a pak  je pečou nad žhavými uhlíky z palmových ořechů. Po příchodu šamana  ženy dokončí  zdobení dopravního prostředku a  odejdou se domů převléknout do speciálních obleků na rituál.   Jako první  sedí  před dopravním prostředkem šaman,  všichni  ostatní se usadí na zem za něj.  Šaman po celou dobu odříkává mantry, cinká zvonečkem a ke konci ceremonie pokropí automobil  nebo  motorku svatou vodou. Ženy pak odnesou část pokropených ozdob, položí je spolu se zapálenou vonnou tyčinkou na příjezdovou cestu a odcházejí se veselit…

Balijci mají i další krásnou ceremonii spojenou s  dopravou.  Tento sváteční den se jmenuje Tunpek Landep  a  letos jsme ho už  slavili  13. února.  Další   bude zase za 210 dní.  Balijci  při tomto rituálu  oslavují všechny věci ze železa, aby správně fungovaly. Auta, motorky, ledničky, sporáky, pračky, nože, nůžky i počítače. Ba dokonce, když jsem byla nemocná a chodila jsem o berlích, tak mi svatý muž v tento den pokropil berle svatou vodou, položil mi na ně obětinky z květin a odříkal krátkou mantru.

Pro nás zvláštní zvyky, ale krásné, co říkáte?  Příště  vám povyprávím o tom, jak vypadá  pravá balijská vesnická svatba.

Šárka Hloušková alias Sarah Hlousek , cestovatelka, spisovatelka, filantropka a mimo to taky věčná optimistka, snílek a smíšek. Osud ji na ostrov Bali zavál před čtyřmi lety. Přiletěla tenkrát na dovolenou s manželem a na ostrově zůstali. Bydlí spolu v džungli v zapadlé vesničce mezi místními. Šárka tu založila neziskovou organizace Help by Sarah. Nechala dětem postavit v džungli klubovnu a stará se o vzdělávání a volnočasové aktivity dětí z vesnice. Je autorka knihy Příběhy ze země, kde gekoni dávají dobrou noc, ve které vtipnou formou popisuje svůj život na Bali.