JIČÍN/ Smrkovice – Svět koní a lidí nebyl v době Albrechta z Valdštejna oddělený. Koně pomáhali na panstvích při práci, zároveň to však byli ušlechtilí a reprezentativní tvorové, chlouba i luxusní dárek. Vévoda Albrecht tato zvířata miloval zřejmě více než lidské pokolení. Věřil jim, nechával je šlechtit, inicioval stavbu koníren, jízdáren a hřebčína, byli jeho chloubou, silou i radostí. Zasvěcenými informacemi o urozeném „koňákovi“, jeho stájích i evropských souvislostech, o hřebčínu ve Smrkovicích, který se stal vzorem pro další obdobná zařízení, přispěla do programu setkání Valné hromady Pekařovy společnosti Českého ráje sobotní dopolední přednáška v Porotním sále Valdštejnského paláce v Jičíně. Inicioval ji spolek Jičínská beseda, který pozval historičku Barboru Klipcovou. Ta se tak s vévodou Albrechtem a s jeho dějinnými koňskými konvoji hřebců vrátila zpět do Jičína, kde před časem působila v regionálním muzeu. „Troufáme si říci, že není v současné době většího znalce valdštejnské problematiky v kontextu historie města Jičína, než je mladá talentovaná historička Mgr. Barbora Klipcová, autorka řady odborných studií a monografií. I proto je každé setkání s touto odbornicí naprosto výjimečnou příležitostí, jak se dozvědět celou řadu nejnovějších vědeckých poznatků a zajímavých informací, které jsou běžným zájemcům o historii většinou jen obtížně dostupné,“ dodal k jičínské přednášce předseda Jičínské besedy Pavel Kracík.
„Největší radostí Jeho Milosti Knížete na tomto světě je hřebčín..“
Kočároví, váleční, selští i jezdečtí… Kůň v době Albrechta z Valdštejna býval účastníkem a
spolutvůrcem dvorského života. Oblíbenými byli španělští, neapolští, arabští či baltští koně…, Vévoda je nakupoval po desítkách, patřil k prvním, kteří přikázali zbudovat zděnou jízdárnu. A patřil i k těm, kteří nechali své oblíbené koně po jejich skonu preparovat. Nebylo to zdaleka ojedinělé, např. Petr Vok z Rožmberka dal vycpat svého bělouše, který mu na bojišti několikrát zachránil život. Valdštejn byl však nejen milovníkem koní, ale také vynikajícím stavebníkem reprezentativních stájí, jízdáren a hřebčínské architektury. Smrkovická obora s hřebčínem patřila mezi nejvýznamnější chovatelská centra tehdejší doby. Koně, kteří se z Itálie, z Pobaltí i z jiných zemí stěhovali do frýdlantského panství, byli směřováni do Jičína, odtud pak do hřebčína ve Smrkovicích, kde je správce písemně detailně popsal a pečlivě roztřídil. Část z nich pak putovala do panských dvorů, které byly spojené s hospodářstvím. Útočiště tam však měli i ušlechtilí koně, kteří se nevešli do Smrkovické obory. Cirkulace těchto oblíbených Valdštejnových zvířat byla obrovská. Odhaduje se, že vévoda vlastnil osm set až tisíc koní. Zároveň však podle dobových pramenů měla zvířata skvělé podmínky, m.j. například nejsvěžejší a nejprůzračnější pramen vody….“Jeho Milosti knížeti více ráží záležeti na stádu koňském než na dvoře,“ i to je jeden z dobových citátů, které objevila historička Barbora Klipcová. Vévodu tentokrát představuje jako vynikajícího znalce, uznávaného chovatele a velkého milovníka koní.
Smrkovická obora, to byl fenomén světa koní a Valdštejna
Hřebčín ve Smrkovicích (1623) 1624 -1634, byl soukromým Valdštejnovým podnikem, měl úzký vztah k císařskému hřebčínu v Kladrubech nad Labem a byl také vzorem pro další hřebčíny. Chovali se tam i labutě a bažanti. Podle některých dobových pramenů stávala uprostřed věž s hlídačem, který odtud dvakrát denně svolával pacholky, aby se postarali o blaho koní. Vévoda miloval velké koně . „Já chci mít raději jednoho velkého koně než tucet malých,“ nechal se prý slyšet.
Barbora Klipcová vypátrala i další zajímavosti, které se týkají mimořádného zalíbení vévody v chovu koní. Její zevrubná a záslužná badatelská práce bude mít s největší pravděpodobností i podobu publikace.
(vaw)