PECKA –  V našem zorném úhlu je nyní raně gotický hrad, který přehlédne jen úplný ignorant. Působivě totiž doplňuje krajinu Podkrkonoší, tyčí se nad městysem stejného jména. Peckovské hradní výhledy do okolí, i na Krkonoše jsou mimořádné. Se sídlem je propojena i část života Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, někdejšího majitele, šlechtice, renesanční a talentované osobnosti.  Vnímaví návštěvníci tvrdí, že mezi  hradními zdmi dále zůstává šlechticovo mnohostranné poselství, něco, co je mezi nebem a zemí. Pocitu je prý těžké dát konkrétní obrysy. Donedávna tento odkaz střežila i Věra Kociánová (Červinková), která  „udávala hradní tón“, bděla nad tím, aby se památce dařilo co nejlépe. Post kastelánky se v tomto případě dědil z otce na dceru, i když je to pouze obrazný příměr. Paní Věra absolvovala klasické výběrové řízení. Musela prokázat, že ví, co péče o hrad obnáší, jak jej více přiblížit veřejnosti a nabízet tam i další oživení, která však z památky neudělají komerční kýč a….uspěla! Dnes (po deseti letech) již můžeme směle tvrdit, že díky svému citlivému přístupu a osobnímu vztahu k hradu Pecka uspěla celkově.  Letošní novou hradní sezónu však již bude otevírat její nástupce Jan Murdych. Připomeňme si teď zvukově „přicházení“ Věry Kociánové na hrad Pecku: (zvuk)

 

Rozhovor vznikl v  době, kdy Věra Kociánová (tehdy Červenková) převzala kastelánské žezlo na hradě Pecka na Podzvičinsku.  S  odstupem více než deseti let jej nyní předává novému kastelánovi. Je tedy nejvyšší čas na další rozhovor:

S jakými pohnutkami jste na hrad Pecku před více než deseti lety přicházela?

Byl to návrat domů. Před tím jsem několik let spokojeně žila a pracovala skoro na druhém konci republiky a ještě před tím studovala. Když můj otec, coby dosluhující kastelán odcházel do důchodu, rozhodla jsem se přihlásit do výběrového řízení na uvolněné místo. Vyhrála jsem a hned se nadšeně pustila do práce. Měla jsem radost, že jsem zase v Pecce, a právě na hradě, který od dětství miluju a považuju ho v určitém smyslu za středobod světa. Přicházela jsem s docela jasnou představou, že mým úkolem bude uzavřít důstojně období „starých dobrých časů“ po svém otci a připravit půdu svému nástupci – pokud možno mladému a tvořivému.

S čím jste se od začátku potýkala a jak se dařilo posouvat „hradní“ možnosti dál?

Jako základní problém jsem vnímala, že hrad byl dispozičně i personálně nastaven stejně jako v době 70. – 80. let, ovšem požadavky na něj se rapidně proměnily. V roce 1992 hrad přejalo do svého vlastnictví městečko Pecka a snažilo se o rozšíření jeho využití. Začaly se konat pravidelné kulturní akce, vznikla galerie moderního umění, začaly tu probíhat svatební obřady a prostory se pronajímaly pro různé společenské akce. Z kastelána, který byl dříve především údržbářem a průvodcem, se náhle stal navíc kurátor a organizátor, funkce začala nabývat spíš manažerské podoby. Bylo potřeba dát těmto jinak žádoucím formám využití hradu nějaká pravidla, a pokud možno zlepšit i podmínky. To se myslím celkem podařilo, když jsme v roce 2011 drobnou stavební úpravou vyjmuli z prohlídkového okruhu pro společenské a kulturní využití prostorný Klenbový sál v přízemí. Samostatný vchod dostalo také hradní sklepení, takže v něm mohl vzniknout druhý prohlídkový okruh s novou interaktivní expozicí zaměřenou hlavně na rodiny s dětmi. Ten hlavní přínos je, že když někdo v současné době projeví zájem o to uspořádat na hradě nějakou oslavu, nemusíme kvůli tomu tak jako dříve zrušit prohlídky. Návštěvnické a společenské využití hradu jsou navzájem více méně nezávislé.

Jarní otevírání hradu už bude zajišťovat váš nástupce, kastelán Jan Murdych… Když se nad tím zamyslíte, jaké jsou nyní vaše pocity?

Slavnostní zahájení sezony bylo první akcí, kterou jsem jako kastelánka po svém nástupu v roce 2005 uspořádala. První ročník byl skromnější – kromě prohlídek expozice se konal navíc jen velikonoční jarmark a zvesela vyhrávala kapela složená z místních muzikantů. V dalším roce byl program obohacen o historický průvod, kdy na koních dorazil Kryštof Harant se svou manželkou a dvořanstvem a otevřeli hrad symbolicky do nové sezony. Tato, od prvního ročníku hojně navštěvovaná slavnost se stala tradicí a jsem jen ráda, že se v ní nový kastelán rozhodl pokračovat. Na otvírání hradu se samozřejmě chystám a už jsem zvědavá, jak budu ten jarní cvrkot vnímat očima návštěvníka.

S trochou nadsázky se chci zeptat, zda se s renesanční osobností, s Kryštofem Harantem, který vám byl, podle mého laického mínění, i přes staletí velmi blízký, teď potkáváte třeba ve snu… Tím nechci naznačit, že by vás snad strašil, ale třeba ještě spolu máte nějaké nevyřízené účty….

No, jeden rest mám určitě. S Kryštofem Harantem jsem se totiž ještě nerozloučila. To se chystám co nejdřív napravit, zřejmě právě při slavnostním otvírání hradu. Ostatně, po celých deset let jsem se cítila být především ve službách pana Haranta… Jinak doufám, že mě ve snech bude nadále navštěvovat a že si spolu budeme mít možnost přátelsky popovídat… S radami ohledně hradu se už ale bude muset zaměřit na mého nástupce.

Bylo to pro vás hodně náročné hradní desetiletí?

Desetiletí to bylo pestré, občas náročné, ale hlavně hezké.

Bez zájmu návštěvníků by snaha o zviditelnění a popularizaci historického sídla byla smutnou kastelánskou epizodou. Vám se ale v tomto směru dařilo a hrad měl dobrou návštěvnost. Vzpomenete si na ty, kteří vás za oněch deset let svou přítomností a zájmem obzvlášť potěšili?

Hrad je především místo setkávání. Mou organizátorskou filozofií je nekoukat neustále závistivě přes plot k sousedům, ale snažit vyhledávat tvořivé a zajímavé lidi přímo v místě, kde žijeme. A že jich tu je! Takže příjemně a veselo bylo na hradě při různých divadelních představeních, která sehrály soubory z Pecky, Nové Paky, Jilemnice nebo Nové Vsi u Lomnice, při koncertech vážné hudby, kdy jsme mohli ocenit například úžasné výkony komorního smyčcového orchestru Musica Antiqua z Trutnova nebo bělohradských Pifferaios, opravdu ráda jsem připravovala výstavy pro hradní galerii moderního umění a poznala tak řadu skvělých výtvarníků, kteří z našeho kraje pocházejí, ale známí jsou leckdy po celé republice. Vážím si toho, že jsem mohla nahlédnout do různých vědních oblastí při setkávání s různými odborníky – historiky, muzikology, archeology či kastelology. S mnohými z těchto lidi jsme se spřátelili. No a hlavně, když se děje něco zásadního, nabalují se kolem toho další sympatičtí lidé a najednou vidíte, že svět může být opravdu skvělým místem k životu…

Jak se vám vnitřně i navenek dařilo vypořádávat se s náporem komerčních aktivit, které vás v souvislosti s hradem jisté také atakovaly?

Věřím, že největší nápor komercializace památkových objektů i souvisejících oblastí snad pominul. Naštěstí – na rozdíl od doby před deseti lety – už máme srovnání: uvědomujeme si, že zřídit na hradě nebo v jakémkoli místě, které máme rádi, nějaké školicí středisko nebo výstavu moduritových postaviček není zadarmo: takové „zaprodání“ se podepisuje na celkové atmosféře místa a sebeúctě lidí v něm. Uvědomujeme si, že ne každá reklama je vhodná právě pro nás, a dokážeme rozeznat podvodníky nebo nepromyšlené projekty, chápeme, že zahltit se neomezeným množstvím kýčovitých suvenýrů, jen brzdí obchod a snižuje důvěryhodnost.

Samozřejmě, komerční tlak nadále trvá a trvat bude, ale už to naštěstí není tak divoké. Lidi se naučili více přemýšlet.

Vzkážete něco hradu Pecka, který patřil a myslím, že stále bude patřit k vašemu životu?

To, že hrad předávám dále, ani omylem neznamená, že pro mě přestává být důležitý. Na hradě mi záleželo odjakživa a bude to tak i nadále. Přeji mu hlavně, aby si ho vážili lidé z Pecky a odpovídajícím způsobem o něj pečovali. To je základ. Vše ostatní přijde samo.

Za Dobré zprávy děkujeme za rozhovor Věře Kociánové

Nový  peckovský  kastelán Jan Murdych zjišťuje co a jak

Z dvaceti zájemců o post kastelána na hradě Pecka bylo k užšímu pohovoru vybráno pět. Nejvíc přesvědčil  Jan Murdych. Důležitý byl jeho motivační dopis, ale také to, že je Peckovákem. Předložil též velmi kvalitní hradní koncepci, která byla v kontextu se správou hradu, jíž zajišťuje městys Pecka. Do konce března  bude Věra Kociánová novému kastelánovi hrad postupně předávat, v dubnu ji ještě zastihnete jako průvodkyni, kdy tak bude zároveň zaučovat i svého nástupce. S Janem Murdychem se můžete setkat již 28. března při tradičním otevírání hradu Kryštofem Harantem a jeho družinou. Součástí budou i prohlídky, šermířská a taneční vystoupení a velikonoční jarmark. S Janem Murdychem se redakce Dobrých zpráv sejde v závěru letošní hradní sezóny.

(vaw)