VELEŠICE/ Češov/ Vysoké Veselí – Velešická lípa reprezentuje Jičínsko v anketě Strom roku 2015. Nominoval ji Spolek stezka Češov – Vysoké Veselí, sběr hlasů na podpisové archy trvá od 15.června do začátku října. Vyhlášení výsledků bude v Brně 20. října. Lípa ve Velešicích má zvláštní kouzlo. Je prastará, proto ji někteří přezdívají bába. Stojí na krásném místě, nedaleko kostela. Je tichým svědkem radostných i smutných událostí v životě místních lidí. Kolik kolem ní prošlo svatebčanů do kostelíka a smutečních průvodů na hřbitov? Kolik příběhů si řekli lidé na lavičce v jejím stínu? Kolikrát se pod ní lidé políbili? To ví jen ona. Je to památný strom, který podle pověsti zasadil před téměř čtyřmi sty lety Jaroslav Bořek Dohalský. V naší přihlášce najdete všechny nezbytné údaje a také dva příběhy, ty si v duchu známého hesla necháme jako to nejlepší nakonec. Snad se i Vám naše lípa zalíbí a bude i pro Vás stromem roku 2015. Předpokládám sběr hlasů rozličnými způsoby, zejména na různých akcích v okolních obcích – např. Volanický slunovrat, sraz rodáků a přátel Češova, Vackovo Vysoké Veselí… a samozřejmě naše Putování po stezce Češov-Vysoké Veselí. Hlasovat může každý, kdo se umí podepsat, takže i děti. Hlasovat podpisem může každý jednou a každý navíc může poslat tolik dárcovských sms, kolik uzná za vhodné.
Marie Kulhánková, předsedkyně Spolku stezka Češov – Vysoké Veselí
Velešická lípa je srdčitá (malolistá), tilia cordata, roste u kostela (osada Velešice nemá
ulice), obec Sběř, okres Jičín, Královéhradecký kraj. Má obvod 5,40 m ve výšce 80 cm a 5,20 m ve výšce 100 cm a 4,95 m ve výšce 130 cm. Současná výška je přibližně 13,8 metru (a to v minulosti přišla o vršek), rozpětí větví je přibližně 18 metrů a nejširší větev má u kmenu obvod přes 90 cm. Přibližné stáří se odhaduje na minimálně 250 let, ale spíše jí bude 400 let – což by odpovídalo pověsti o lípě zasazené Jaroslavem Bořkem Dohalským ve Velešicích u kostela.
Možná spolupráce při sbírání hlasů Spolek stezka Češov – Vysoké Veselí
Náš spolek vznikl v roce 2006, jako Sdružení stezka Češov – Vysoké Veselí. Od vzniku spolku se zabýváme okrašlováním a propagací nejbližšího okolí. Vybudovali jsme 18 kilometrů dlouhou naučnou stezku, staráme se o studánky, sázíme stromy, pak se o ně staráme, pořádáme různé akce – archeologické a přírodovědné vycházky, úklidy, koncerty, výstavy fotografií… Spolek stezka má k dnešnímu datu 22 členů, všichni na akcích spolku pracují jako dobrovolníci, spolek nemá žádné zaměstnance. Na sběru hlasů budou spolupracovat všichni členové. Předpokládáme propagaci a sběr hlasů především při akcích spolku (například při každoročním Putování po stezce i při dalších akcích). Koordinátorem sběru hlasů bude paní Jaroslava Boleslavová, která také připravila podklady pro přihlášku.
Pomohou nám partneři spolku
Partnery Spolku stezka Češov – Vysoké Veselí jsou žáci základní školy Vysoké Veselí, kteří právě letos pracují na projektu „Náš soused strom“. Pro tento projekt si vybrali právě Velešickou lípu. I oni se budou podílet na sběru hlasů. Náš spolek spolupracuje s dalšími místními i přespolními spolky. Pokud Velešická lípa postoupí do finále, předpokládáme spolupráci na sběru hlasů např. se zahrádkáři z Vysokého Veselí, Okrašlovacím spolkem Smidary, se sportovními organizacemi ze Sběři a Vysokého Veselí, s místním mysliveckým sdružením, s hasiči z okolních obcí… Naše aktivita má také plnou podporu obce Sběř. Předpokládáme sběr hlasů také na každoročním srazu obcí, které mají v názvu „Veselí“ a dále propagaci v regionálních informačních centrech, kde obvykle propagujeme akce spolku.
Plány, aneb co když naše lípa vyhraje
Náš spolek má zkušenosti s výsadbou stromů – mezi Velešicemi a Veselským hájem jsme s finanční podporou nadace Via vysadili novou alej, v Češově nový obecní třešňový sad. O všechny stromy, které jsme v minulosti vysadili, se stále staráme… Pokud naše lípa vyhraje, část prostředků bychom použili na dosazení nových stromů „náhradníků“ do velešické aleje a češovského sadu a jejich další údržbu. Část prostředků bychom věnovali na propagační materiály. Myslíme si, že velešická lípa si zaslouží vlastní pohlednici a snad by zbylo i na letáček nejen o lípě, ale i o dalších místních zajímavostech.
Příběhy velešické lípy
Setkání pod lipou
Pod Velešickou lípou bylo už mnoho laviček. Tu současnou instaloval náš spolek v roce 2008, kdy vznikala naše naučná stezka. Tehdy nám přijelo na pomoc několik mladých lidí, kteří zde prací i zábavou v rámci krátkodobého dobrovolnického projektu neboli workcampu strávili část svých prázdnin. 12. července 2008 se tak na lavičce pod Velešickou lípou setkali Jonjin z Pusanu, Sukjong ze Soulu, Luce z Toronta a Jakub z Prahy, vedle lavičky sedí Marie z Vysokého Veselí, zbytek skupiny (další dobrovolníci z Čech, Turecka, Polska…) odjel napřed na kolech… Nečekané a nečekaně příjemné setkání! Někde poblíž, ale o nějakých sto padesát let dříve, na stejném místě stávala nebo sedávala také Věkoslava Blažková Resslová, tehdy slavná operní pěvkyně, která do Velešic ráda jezdívala… A spousta jejich tehdejších sousedů měla toto místo jistě také v oblibě! Kdo asi vyhledá stín Velešické lípy napřesrok? Takových lidí bude určitě spousta, posezení na lavičce pod lipou je mezi místními i kolem procházejícími nebo na kole projíždějícími velmi oblíbené!
Kde se vzala? Aneb trocha místopisu a historie jedné rodiny
Mezi Jičínem a Kopidlnem je zvláštní část kraje, kde jakoby se čas zastavil. Jen mírně zvlněná rovina skýtá široký rozhled, kde člověk má chuť volně se nadechnout a snad i vzlétnout. Země je úrodná, pečlivě obhospodařená. Zoraná půda připomíná nalámané kousky čokolády. O žních se nad krajem vznáší nazlátlý oblak prachu, který voní chlebem. Snad proto ten pocit bezpečí a klidu a vlídnosti mezi lidmi. Žilo zde mnoho generací. První lidé již před osmi tisíci lety, jak dokládají archeologické nálezy z Velešic i okolí. A jakoby jejich životy nevymizely. Cítíte, že jste zde vítáni. Jsou přítomni v obdělané půdě, v lesích ale i v uspořádání domů v obcích. A kolem teče řeka Cidlina, kterou lemují travnaté louky, kvetoucí vzácnými rostlinami, mokřiny s modrým odrazem oblohy, nebo zažloutlou travou a mlhou líně se převalující nad nimi. Uprostřed luk nechybí solitér rozložité olše nebo vrby a pískovcovými kvádry, zbytky přechodu přes luka, kde i v době záplavy lze přejít suchou nohou z jedné vesnice do druhé. Dnes se tato luka pyšní označením Natura 2000. Krajina se lehce zvedá a na kopci ve vsi Velešicích svítí do daleka kostel, zasvěcený Nanebevzetí Pany Marie ze 14. století, přestavěný do dnešní renesanční podoby v polovině století šestnáctého. Přilehlý hřbitov je obehnaný prastarou zdí s vezděnými náhrobky v podobě postav s okružími a výtvarně originálními pískovcovými sochami. Těžko bychom hledali místo působící tak zvláštně. Jako bychom zde vnímali ozvěny dávných dějů. A sílu dojmu dovršuje ona, Velešická lípa, stojící na palouku před kostelem. Neohromí nás výškou, neboť o svůj vrchol lety přišla, ale svojí krásou, kterou si přes svůj věk zachovala. Obvod kmene měří pět a půl metru, mohutné větve ční doširoka a jizvy času překrývá stále husté zelené olistění. Svému stanovišti vděčí za zachovalost, vzácnou u takovýchto stromů. Z části chráněna budovou kostela před povětrnostními vlivy, nebyla nikdy rušena automobilovým provozem. Ač v zemědělském kraji nebyla ničena chemikáliemi k ošetření polí. Nebyla ohrožována stavební činností, ani jinou lidskou neurvalostí.
Spočineme-li na lavičce pod ní, naše myšlenky mimoděk směřují zpět, k našemu dětství. A vůbec
k minulosti, kdy co špatného se stalo, již přebolelo a my pociťujeme klid a mír a možná vzpomeneme na vyprávění naší babičky, když jsme byli ještě dětmi. Možná vzpomeneme na další příběhy z minulosti… vždyť právě k rodu Dohalských, který prý lípu vysadil, se jich váže hned několik… Po několika změnách majitelů v průběhu 2. poloviny 15 a na počátku 16. století získal Velešice (spolu s Vysokým Veselím) někdy před rokem 1525 Mikuláš starší Karlík z Nežetic. Jeho dcera Anna se provdala za Mikuláše Bořka z Dohalic a v roce 1533 svému manželovi postoupila tvrz, dvůr a městečko Vysoké Veselí s dalšími vesnicemi, včetně Velešic a Sběře. Po smrti otce v roce 1576 majetek zdědil Jan Bořek Dohalský z Dohalic, který zemřel v roce 1590. S manželkou Barborou Mladotovou ze Solopysk měl mimo dalších dvanácti dětí syna Jaroslava, který panství zdědil a zemřel pak na mor 5. listopadu 1616. Jen o několik týdnů později jej na věčnost v roce 1617 následovala manželka Anna, rozená Housková ze Zahrádky. Jejich prvorozený syn – po otci též Jaroslav – kázal prý téhož roku na památku rodičů i jako poděkování za přestálou morovou ránu v roce 1617 zasadit poblíž kostela Nanebevzetí Panny Marie lípu. Ano, myslíme si, že je to právě ona, námi obdivovaná Velešická lípa, kterou právě přihlašujeme do ankety strom roku 2015.
Poté, co jeho bratranci Janu Bedřichovi byla polovina majetku konfiskována v roce 1623 pro účast ve stavovském povstání r. 1618 a konfiskát koupil císařský generalissimus vévoda Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, prodal Jaroslav mladší pod tíhou okolností v roce 1627 Valdštejnovi i svoji část rodového majetku. Protože se však ani Valdštejn, ani pozdější nabyvatelé tohoto majetku s rodem Dohalských finančně nevyrovnali, získal majetek v roce 1637 zpět Václav Bořek Dohalský. Ve vlastnictví rodu zůstal majetek až do r. 1672, kdy jej jeho synové prodali Pertoldovi Arnoštovi Zárubovi z Hustiřan. Rod Bořků Dohalských z Dohalic žije v České republice dodnes. Za připomínku rozhodně stojí, že tři synové hraběte Bořka Dohalského z Dohalic, Antonín, Zdeněk a František, se jako vlastenci ve 20. století všichni aktivně angažovali v protinacistickém odboji. Antonín, kanovník chrámu Sv. Víta v Praze, byl umučen v roce 1942 v koncentračním táboře Osvětim. Jeho bratr František působil před 2. světovou válkou jako diplomat na velvyslanectví v Londýně a poté jako legační rada ve Vídni. V roce 1942 byl zatčen gestapem a poté vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Dachau. Věznění nacisty zlomilo Františkovi zdraví. Po válce byl československým vyslancem ve Vídni. Aby toho nebylo málo, závěrečným otřesem, ze kterého se již nevzpamatoval, bylo zatčení jeho syna Jiřího, odborového rady Kanceláře prezidenta republiky, státní bezpečností v červenci 1950. Zemřel 3.1.1951 v Praze.
Nejmladší z bratrů, hrabě Zdeněk Bořek Dohalský z Dohalic, byl před 2. světovou válkou redaktorem lidových novin, redakčním kolegou a osobním přítelem Karla Čapka; jako „pátečník“ se úzce stýkal i s prezidentem T.G. Masarykem. V roce 1941 byl zatčen Gestapem, vězněn tří roky na Pankráci, a v únoru 1945, tedy na sklonku 2. světové války, byl převezen do tzv. „malé pevnosti“ v Terezíně, kde byl 7. února 1945 zastřelen. Za zapamatování stojí jeho poslední výrok. Když před popravou esesák v cele zařval „Dohalsky !“, odpověděl mu Zdenek Bořek stručně: „pro vás vždycky jenom „pan hrabě Bořek Dohalský z Dohalic!. A šel … Je to silný příběh, kdy mohutný strom, sám o sobě pamětník historie je zároveň i historickým památníkem silného charakteru lidí, majících zde své kořeny. V letošním roce uplyne právě 70 let od konce druhé světové války r. 1945. Staneme-li pod Velešickou lipou letos na jaře, nezamyslíme se jen nad dávnými časy, kdy lípa byla útlým, právě vsazeným stromkem ale vzpomeneme s úctou i v životě lípy nedalekého výročí konce celosvětové tragédie a lidské statečnosti.
Zdroj: Spolek stezka Češov-Vysoké Veselí