Neustálé úvahy o pojetí a náplni českého školního dějepisu jsou podle mě ve slepé uličce. Za pochybnostmi nemusíme chodit daleko : Cyril a Metoděj přišli na Radhošť. No dobrá, ale co z toho ti dva učenci měli, že se drápali do jedenácti set metrů s batohem plným slabikářů? Nebo Mistr Jan Hus. Jakýpak mistr ? Velel snad partě zedníků nebo vyhrál hokejový turnaj ? Proč zavádějící označení nenahradit třeba srozumitelnějším postem „senior manažera“ ? A že na svém podnikatelském záměru trochu pohořel – inu, i to se stává …

Co v době internetu s informacemi o kronice Trajánské nebo o Guttenbergově knihtisku ? Dnes nás svět zajímá přece z úplně jiného pohledu ! Myslím, že je opravdu načase představit naše dějiny – události a osobnosti – v moderním světle.   Můžeme začít třeba u pověstného žokeje Horymíra nebo akčního hrdiny Bivoje, rovněž sága rodu Přemyslovců může v inovovaném pojetí úspěšně obsáhnout nejméně jeden školní rok ! Jen to počáteční podnikání hlavního mužského hrdiny v zemědělství navrhuji ponechat pouze jako kratší epizodku – ostatně,  jasnovidná Libuše od toho Přemysla včas odvedla k výnosnějším činnostem.  V učebnicích by pak určitě nemělo chybět například :   Roku 1507 nechal Mikuláš Trčka z Lichtenburka stít na Veliši rytíře Šanovce za svedení Mikulášovy manželky Kateřiny. Tu dal pro pořádek zazdít. Podobně dopadla o sedmdesát let později i manželka Petra Kořenského z Terešova. To jsou ty správné události !

Kutnohorské nevěsty měly v 16. století kolem čtyřiceti kop grošů věna a na poslední svatbě Viléma z Rožmberka se snědlo mimo jiné 36 jelenů, 1290 zajíců, 5200 kaprů a 11 500 koroptví ! Karla Kašpara Thurna poslal v 17.století moravský královský tribunál za malý harém v Letovicích dožít na Špilberk (možná by se dalo i zde dopátrat, co tam tenkrát podávali k obědu či k večeři).

Zajímavé úklidové čety byly k vidění počátkem 18. století v Turnově nebo v Klatovech – smilníky hejtmani zapřáhli do káry na odvoz kalů z ulic.

Násilí na ženách – to by teprve byly kapitoly ! Pro dívku nedospělou se v 16. století utínaly prsty, poté čtvrtilo, vplétalo do kola nebo z milosti stínalo a hlava se narážela na kůl …

Nejen, že by dějepis získal mnoho dalších výchovných aspektů, ale i z koláče oblíbenosti by si jistě ukrojil ten největší kus. Ale hlavně by šel s dobou !

Vám se to nezdá ? To je zvláštní:  že by vás ještě národ nepřesvědčil, že právě tohle a jenom tohle pro orientaci v současném světě potřebuje ? (Im)