Koncem dubna 1915 schválilo jičínské městské zastupitelstvo na svém zasedání „mírné zvýšení poplatků na městských plovárnách“. Po zmíněném zvýšení bylo možno pořídit občanský lístek za 16 haléřů, studentský a dětský za 8 hal. a předplatné na 20 koupelí stálo 2 koruny a 50 hal. Konkurs na plavčíka vyhrál František Lhota, který pobíral plat 72 korun měsíčně + 25% podílu z poplatků za cvičení na plovárně.

Přísná hygienická opatření byla vyhlášena v souvislosti s epidemií spalniček, která postihla Jičín počátkem léta. Kromě desinfekce domácností, ve kterých se nemoc vyskytla, a pálení prádla a šatů nemocných byl vyhlášen např. zákaz používání textilních ubrousků v hostincích (byly nahrazeny papírovými) a zákaz ohmatávání a mačkání pečiva, uzenářských výrobků, ovoce, zeleniny a cukrového zboží v obchodech.

Velké popularitě se tehdy těšil policejní pes MENSA strážmistra Karla Kubáta, s jehož pomocí bylo objasněno značné množství trestných činů a krádeží spáchaných v Jičíně i blízkém okolí. Například 30. května byla zatčena 45letá jarmareční zlodějka, která během konání trhu zcizila lahev likéru, lahev koňaku, lahev vína, pár střevíců, 2 páry ženských botek, 1 papuče, kus vlněné látky, 2 kusy jiných látek, 2 slaměné klobouky, 1 pár botek, 1 dětský oblek a 1 sukni – vše v celkové hodnotě 62 K 10 hal. Za tuto krádež byla odsouzena k 10 měsícům těžkého žaláře, zostřeného „tvrdými lůžky“.

V červnu 1915 věnovaly Jičínské noviny pozornost 30. výročí úpravy Čeřovky, která byla péčí a nákladem Okrašlovacího spolku přeměněna na městský park. Přestože rozhledna Milohlídka na vrcholu stála již dříve, byl hájek na návrší Čeřovky porostlý hustými keři a stromy, nebyly stezky a přístup k rozhledně byl spojen s velkou námahou a nebezpečím. Dík své opuštěnosti se prý stal lesík útulkem různé chátry pochybné pověsti, která tam nalézala skrýše ke svým nekalým záměrům. Málokdo se tehdy odvážil vyšplhat neschůdnou strání na vrch Milohlídky. Na popud dr. Jana Kejzlara došlo na jaře roku 1885 k vyměření vhodných serpentinových promenád, později k vykácení stromů a úpravě širokých cest, byly vyzděny břehy, vykopány rigoly pro odvod vody, rozmístěn dostatek laviček a nebezpečná místa byla obehnána drátěným pletivem. Blíže návrší byla zřízena vyhlídková místa, opatřená deštníkovou střechou a sedadly, odkud byla přerozkošná vyhlídka na město a okolí. Na západní straně návrší byla zbudována krytá eremitáž, na jižní straně besídková veranda, sloužící co útulek proti dešti. V dalších letech byla postavena kamenná podezdívka na východní straně a pod Milohlídkou byl vyzděn sklípek pro uchování piva.

 Z dobových pramenů vybrala J. Holá