Stalo se vám už také, že na první pohled jednoduché věci se vysvětlováním zamotaly natolik, že už se v tom nikdo nevyznal ? Začalo to nevinně: Hlavy států se sešly …Už ani nevím, kterých a kde, ale přesně vím, že následovala jedna z klasických dětských otázek: Co je to hlava státu?

No… hlava státu stojí v čele státu. ( Lépe jsem to nemohla říct…)

Cože ??

Představitel státu. Třeba prezident, král a tak.

Aha.

Zní to sice uspokojivě, ale úspěch je jen zdánlivý. Spíš bych totiž řekla, že to zní nebezpečně hloubavě.

Logicky muselo následovat: Ale jak může HLAVA stát V ČELE ? Není to divný ??

Jak může hlava stát v čele ?

Tak – a teď vysvětlujte, když se vám vybaví tak akorát podobná hloupost, že se někdo někomu směje za zády drze do očí…

Jak jenom může hlava stát v čele ?

A už si promítáte, jak by toto slovní spojení namalovali žáci v hodině výtvarné výchovy s tématem Hlava. Svérázné obrázky jsem si kdysi prohlížela: jeřáb, když si chce jeden hlavu postavit, hlava, která jde kolem, chráněné oko v hlavě, hlava na hlavě, nebo všechno možné, co se hlavou honí. Brouka do hlavy by jistě i vám nasadil výtvor, jak někdo ledabyle hodil hlavou…

A teď: hlava stojí v čele !

Hudebně nadaný jedinec by to určitě pojal jako violoncello, protože má v hlavě samou muziku. V hlavě může mít cokoli a trocha toho vědění se mu musí do hlavy nalít, aby si třeba v souvislosti s kýváním hlavou nepředstavoval jen kyvadlo.

Víte, dělá mi to dost těžkou hlavu.

Dopracujete-li se snad k nějakému logickému vysvětlení, jak může hlava stát v čele, dejte mi prosím vědět. Já už ani nevím, kde mi hlava stojí, jak mi to ustavičně vrtá hlavou. Ale jestli vás vůbec, ale vůbec nic nenapadá, tak víte co ? Nelamte si s tím hlavu. Klidně to pusťte z hlavy nebo razantně hoďte za hlavu.

Ostatně – když si může nějaká hlava stát v čele, proč my bychom nemohli tu svoji mít třeba v oblacích …

(Im)