Kreslené básně, řetězení slov, seriáže. Josef Honys se vrací

JIČÍN/ Český ráj – Nadaný umělec se narodil v Jičíně, kde později studoval reálné gymnázium a začal se zajímat o surrealismus. Už v dětství mu učarovaly bizarní útvary Prachovských skal. Josef Honys patří mezi významné jičínské rodáky. Jeho polozapomenuté dílo se vrací prostřednictvím výstavy v zámecké galerii jičínského muzea. Vernisáž se tam koná ve středu 9. března od 17 hodin za účasti potomků Josefa Honyse: PhDr. Daniely Radecký a PhDr. Víta Honyse. Úvodní slovo bude patřit kurátorce výstavy Mgr. Lence Patkové.

Josef Honys se narodil v roce 1919 v Jičíně, kde prožil své dětství ve skromné domácnosti. Velké nadání projevoval už ve školních letech a na přímluvu svého učitele začal navštěvovat jičínské reálné gymnázium. Právě tam publikoval své první básně ve studentském časopise. Miloval krajinu rodného Českého ráje, a zejména Prachovské skály. „Ty mu poskytovaly nejen silnou výtvarnou inspiraci, ale jako zdatný horolezec se také pokoušel skalní útvary zdolávat, o čemž svědčí i jeho dva prvovýstupy, a to v roce 1938 na Palcát a roku 1941 na Malého Zbrojnoše,“ vypráví jeho dcera PhDr. Daniela Radecký. V roce 1948 se Josef Honys přestěhoval z Jičína do Teplic. I zde jsou mu inspirací skály, přesněji útvary Tiských stěn, které zachytil v mnohých studijních kresbách.

„V 50. letech minulého století dálkově studoval pedagogickou fakultu, obor matematika a výtvarná výchova. V tomto období dochází k útlumu jeho umělecké činnosti, je několikrát zatčen a vyslýchán z politických důvodů a je nucen pracovat jako dělník,“ rekapituluje kurátorka výstavy. Až v letech 60. dochází k obratu. „Tehdy se začal znovu intenzivněji věnovat umělecké činnosti. Ve svém díle rozvíjel experimentálně nekonvenční formy, jako například rozvoje procesů hypnagogických vizí inspirovaných snovými zážitky, kreslené básně využívající forem výtvarně se rozvíjejícího quasi písma, nebo tak zvanou nekomutativní poezii, která je také jeho vynálezem ve formě znaků, řetězce slov s užitím znaků, jednoduchých kreseb a ne zcela jasných slovních útvarů. Je také autorem nového pojmu ve výtvarném umění, tzv. „seriáže“, kde zapojuje do práce s obrázky a kresbami matematické vzorce,“ upřesňují autorovi potomci, PhDr. Vít Honys a PhDr. Daniela Radecký. V roce 1966 Josef Honys debutuje na výstavě „Obraz a písmo“ v Kolíně a ještě v témže roce se představuje veřejnosti v pražské Viole výstavou „Hra na čáru“, která odstartovala jeho dráhu významného umělce. V době uvolnění ve druhé polovině 60. let navazuje kontakt se zahraniční avantgardou a stává se členem umělecké skupiny „Křižovatka a hosté“. „Spolu s členy této skupiny se účastní v roce 1968 již legendární výstavy „Nová citlivost“. Rozvíjí také svou publikační činnost a jeho povídky, básně a výtvarné projevy jsou pravidelně otiskovány v dobových kulturních časopisech. Účastní se i mnohých experimentálních výstav v zahraničí, a to v Benátkách, Terstu, Paříži, Amsterdamu, Buenos Aires či Montevideu,“ doplňuje L. Patková. Josef Honys zahynul tragicky při dopravní nehodě, která zůstala do dnešních dnů neobjasněna. V den jeho úmrtí došel do nakladatelství Dialog rukopis jeho první knihy. Ta však vyšla až o 42 let později, v roce 2011. S těžkou politickou situací konce 60. let upadá dílo Josefa Honyse v zapomnění. Až nyní je opět objevováno a po vydání jeho knihy došlo k uspořádání několika souborných výstav. Jičínská má však zcela odlišný charakter. „Předchozí představovaly otce hlavně jako malíře 60. let minulého století. Jednalo se vždy o výstavy tematicky zaměřené na určitý typ díla, například na koláže, vývoj znaku a písma nebo šlo o souborné výstavy zaměřené na díla členů výtvarné skupiny „Křižovatka“. V jičínské zámecké galerii jde však nejen o samostatnou výstavu, ale hlavně o představení jeho celkového uměleckého vývoje, a to od surrealismu až po experiment,“ přibližuje dcera Daniela. Tím je tato výstava zcela mimořádná a stává se i poctou svému znovuobjevenému rodákovi. Výstava „Josef Honys“ bude otevřena od 10. března do 10. dubna 2016 v zámecké galerii, a to denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin.

(red)

Život a dílo Josefa Honyse zrekapitulovala jeho dcera Daniela Radecký:

10. 11. 1919 J i č í n – 24. 6. 1969 U s t í n a d L a b e m

Josef Honys vyrůstal ve skromné jičínské domácnost svých rodičů. Jeho otec pocházel ze Zlívi u Libáně a byl vyučený pekař. Později pracoval jako dělník v tehdejších Knotkových závodech. Matka pocházela z nedalekých Nevrátic a byla v domácnosti. Nadaný chlapec začal na přímluvu svého učitele studovat reálné gymnasium v Jičíně. Zde jej oslovil surrealismus. V jeho duchu se také přibližně od roku 1936 pokoušel společně se svým přítelem Josefem Hiršalem o nové experimenty v poesii. Konkrétně šlo o uplatňování vícevýznamových výrazů, slovních novotvarů, znaků a kreseb. V té době také publikuje své první básně v místním studentském časopise.
Josefu Honysovi již od dětství učarovaly bizarní skalní útvary Českého ráje, zejména Prachovských skal. Byl to zdatný horolezec.
Po přesídlení do Teplic v r. 1948, kde se oženil s Ljubou Šturmovou, původem ze Sobotky, rozvíjel dále svou malířskou inspiraci ve skalních útvarech Tisských stěn, které zachytil v mnohých studijních kresbách. Surrealistická orientace výtvarných pokusů se posléze prolnula s experimentální poesií, psychologicky podbarvenou stavy podvědomí a snových prožitků.
Padesátá léta, kdy dálkově vystudoval pedagogickou fakultu, (obor matematika – výtvarná výchova), znamenala ale i určitou tvůrčí stagnaci. Toto desetiletí bylo totiž naplněno řadou problémů, z politických důvodů byl několikrát zatčen a vyslýchán, dokonce musel opustit místo úředníka a pracovat jako manuální dělník.
Teprve počátkem 60. let získal přiměřené zaměstnání propagačního referenta v ČSAD v Ústí nad Labem. Tehdy se začal znovu intensivněji věnovat umělecké činnosti.
Vrcholná výtvarná díla pokročilých šedesátých let představují variace tahu čáry na různých výtvarných podkladech a jejich průniky, dále série různých koláží a tzv. hypnomů.
V roce 1966 debutuje na výstavě Obraz a písmo v Kolíně a ještě v témže roce představuje v pražské Viole svůj cyklus cca 45 obrazů s názvem “ Hra na čáru “ ( z něhož je na této výstavě zastoupeno také několik děl ). Čára zde představovala zprostředkovatele individuálního psychologického projevu, někdy na pozadí starších děl.
S ohledem na politické uvolnění ve druhé polovině šedesátých let začal rozvíjet své umělecké kontakty do zahraničí ( mluvil i psal perfektně německy i francouzsky ) a postupně získal spojení s uměleckou avantgardou ze všech koutů světa. V jeho korespondenci se objevují jména jako H. Heisenbuttel, J. Blain, J.F. Bory, E. Pelli a další. Od roku 1967 byl v kontaktu s tvůrčí skupinou Křižovatka, kde působili i Jiří Kolář a Josef Hiršal. Od roku 1968 byl pak členem této rozšířené umělecké skupiny s názvem „Křižovatka a hosté „. Jiří Kolář, který byl jeho blízkým přítelem, vytvořil také portrét jeho profilu, který rovněž můžete na výstavě shlédnout.
V roce 1968 se účastní spolu se členy této skupiny dnes už legendární výstavy „Nová citlivost „, která se konala postupně ve třech městech, Praze, Brně a Karlových Varech.
Tehdy také rozvíjí svou publikační činnost. Jeho povídky, básně či výtvarné projevy otiskují zejména „Sešity pro literaturu a umění „, „Host do domu´“ či regionální, kulturně politický měsíčník „Dialog“.
V uvolněné atmosféře okolo r. 1968-69 se zúčastnil několika výstav především experimentální poesie např. v Praze, Terstu, Benátkách, Paříži, Antverpách, v argentinském Buenos Aires a uruquayském Montevideu. Některé se uskutečnily až po jeho tragické smrti.
Josef Honys zahynul za nikdy neobjasněných okolností, při dopravní nehodě, jejímž vyšetřováním se tehdejší bezpečnost nehodlala zabývat.. V den jeho smrti došel do nakladatelství “ Dialog“ rukopis jeho první knihy. Kniha však už bohužel nevyšla. Vzhledem k tehdejší politické situaci bylo nakladatelství zrušeno a rukopis knihy čekal na své vydání ještě dlouhých 42 let. Vydalo ji až v roce 2011 nakladatelství Dybbuk.
V souvislosti s těžkou politickou situací v tehdejším Československu upadala tvorba Josefa Honyse postupně v zapomnění. Objevována je až v posledních letech, kdy po vyjití knihy bylo uspořádáno několik, většinou souborných výstav.