Pan Pepa, jak už to v životě někdy bývá, se dostal až do kriminálu. Byl závislý na drogách. Na perníčku či na marjáně, jak jim důvěrně říkal. Dostal na ně chuť i ve vězení. Jenomže dostat se k drogám ve vězení, i když neříkám, že se tu sehnat nedají, není jenom tak. A pak, pokud jsou zde k mání, ceny trochu připomínají drahotu a ne každý má v civilu rodiče, manželky atd., kteří mu budou výkon trestu vylepšovat. Ale na straně druhé, co bychom pro svého příbuzného neudělali. Stačí jen trochu špekulovat, jak dostat drogy za brány věznice, i kdy tam nemusíme jít na návštěvu, a hlavně se umět s příbuznými či známými domluvit předem na způsobu jak drogu propašovat. Ale ono se skoro vždy při kontrole balíků či dopisů na vše přijde. Jako tuhle poslali Pepkovi pervitin v tubě od lepidla. Samozřejmě, že se na to přišlo. A ten pán, co to poslal, na balík ještě napsal svou zpáteční adresu. Byl proto odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami dle § 283 odst. trestního zákoníku. Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Jo, Pepan si zase delší dobu „nešlehne“.

-ryši-