Úplně náhodou jsem našla půvabný inzerát: Hledám lidi, kteří si chtějí psát dopisy. Hodně neobvyklé. Poetické… osobní… pracné.  Dalším překvapením bylo to, že nešlo o žádnou postarší osobu, nostalgicky oprašující záblesky minulosti. I někdo ze současné mladé generace chce ještě dnes zveřejnit v úzkém kruhu svůj rukopis, znalost gramatiky bez možnosti automatických oprav, svůj sloh, slovní důvtip i úctu k adresátovi – zkrátka všechno to, co obnáší sednout si a napsat dopis. Ne vyťukat bleskovou esemesku plnou anglických zkratek nebo odosobněný e-mail, ale vlastní rukou vytvořit DOPIS. Psáno, dopsáno, dodáno … Dílo vonící autorem i místem, myšlenkami, které nejdou jednoduše opravit klávesou Delete, zážitky, které si adresát nemusí okopírovat a vytisknout, aby se k nim mohl vracet.

Ta neobyčejná záležitost zní velmi obyčejně, až archaicky: napsat dopis, zalepit do obálky, nadepsat adresu, nalepit známku a hodit do schránky …

Kolik lidí dnes vůbec tuší, kde je ta nejbližší poštovní schránka? Pošta možná, ale schránka?No a co dál? Odešlete a čekáte. Ne netrpělivě celých nemožných deset vteřin jako u chatu, kde si skáčete do řeči (pardon – do psaní), až se jednotlivé otázky a odpovědi podivně proplétají. Ne den, dva jako u e-mailu s možnou zpětnou informací „Doručeno“ a „Přečteno“. Vytvořili jste řádky, které nejsou jen odrazem okamžiku, momentální nálady, úspěchu a neúspěchu, ale nesou váš příběh, váš nadhled, vaši filosofii. Něco, co platí nejen teď, ale pro čtenáře i za týden.

A nejméně týden také odemykáte chvějící se rukou vaši domácí poštovní schránku – bude tu odpověď? Ne ta rychlá přeposlaná, po světě kolující, ani ta sdílená, ale určená jen vám?

Netrpělivě ji pak otevíráte ještě na schodech za pomoci klíče nebo tužky, jen abyste už měli před očima ten pozdrav, který třeba doplní vaši sbírku, převázanou mašličkou. Dopisy se totiž dají sbírat. Ne, dopisy se mají sbírat! Milé zprávy, vlastnoručně napsané kdysi babičkou nebo dědou, neohrabaná písmenka prvních vzkazů „Mám se tu dobře“ od dětí z výletů a letních pobytů, dopisy s omluvným dovětkem „na češtinu nekoukej“, což znamená něco jako „nesedím ve škole, tak je to samá hrubka, no“ .

Věřte, že po letech se budete těmi poklady s úsměvem probírat a číst jeden po druhém.

Máte chuť teď napsat někomu svůj osobní jarní pozdrav? Nu, tak do toho !

(Im)