JIČÍNSKO  –   Tenhle šuplík (Hnízdo DZ) se  zdaleka neplní tak zdatně jako třeba Černá schránka.  Proto jsme rádi za pocity, které Vám prostřednictvím básně Antonína Čejchana posílá Laďka Vávrová. A připojuje i tři fotografie od novoroční „tulačky“, které s její zprávou souvisejí:  

„Šťastnou náhodou jsem objevila tuhle básničku, která mě oslovila. Uložila jsem si ji. A teď nastal ten pravý čas, abych ji předala dál.  Těm srdcím, pro která budou něco znamenat rýmy poskládané k sobě tak, že se do nich člověk na začátku ponoří a na konci vyplave bohatší. A cestou zapomene na vše kolem a vnímá jen tu krásu slov.  O to cennější v dnešní době, když není čas na povídání, dopisy, natož na básně (….si tak obvykle lidi říkají….když chtějí sami před sebou omluvit nedostatek času pro sebe i pro druhé).  Ale všechno je v člověku – které pocity si dopřeje, které myšlenky vpustí dovnitř sebe. A co mu tam zanechají.  Ponořte se tedy…“

 Antonín Čejchan

 Ach, mít tak sílu poutníka                                                           

jenž kráčí zemí bez únavy                                                           

a nikdy necítí se sám                                                                     

 

Vztek v jeho duši nevzniká                                                        

poduškou jsou mu hvězdné brány                                        

vzdálený každý sebeklam                                                          

 

Nechce mít cíl a když, tak beze jména                                 

v mrákotném světě hraje za nocí                                          

svým snům, co možná ztratily už křídla   

 

Přes propast ovce převedená        

radost mu dá však horoucí        

a ještě hledá dávná zřídla         

 

Nežehrá na cesty, jež hořké se být zdají     

nečeká nic od cizích stavení     

a dětem kreslí kolibříka       

 

Žebrák se při něm vždycky nají

i když nic nemá, snad jen modlení        

a rád se dívá na lásku, když vzniká…         

 

Ach, mít tak sílu poutníka!

                                                                                                                            

A ještě dva citáty od Blaise Pascala – francouzského matematika, fyzika, spisovatele, teologa a filosofa (narozen už roku 1623) a už tehdy věděl:

„Srdce má své důvody, o kterých rozum nic neví.“

„Moudrost nás posílá zpátky do dětství.“

Zastavme se občas a vnímejme třeba krásu přírody, která je tu „jen“ kolem nás, tolik cenná. Letošní tři moje fotky jsou o tom….

Laďka