JIČÍN  –  Byla tam fotografie Václava Havla,  lidé tradičně zapalovali svíčky na pískovcovém schodu u kašny s Amfitrité, kudy kráčely dějiny. Vydatně mrholilo. Přesto, že letošní setkání  „Sedmnáctého v sedmnáct“  zase propršelo, atmosféra byla sounáležitá, proslovy  mezi kapkami deště krátké  a  víceméně výstižné, zpěv  s kytarou Tomáše Dvořáka od srdce i od plic.  Účastníci si mj. připomněli  sobotní vydařenou benefici Apropo  s názvem  „Normální život s postižením“    https://hradec.rozhlas.cz/milionova-benefice-apropo-pri-rekordnim-veceru-normalni-zivot-s-postizenim-9576576      i  vojenský pietní akt   https://hradec.rozhlas.cz/ostatky-valecneho-hrdiny-miroslava-spota-se-po-vice-nez-80-letech-vratily-do-9575982

Naši slovenští sousedé už státní svátek 17. listopadu nemají

Na schody u kašny pod dohledem Amfitrité  vystoupila po senátoru Tomáši Czerninovi  a Janu Malém, starostovi města Jičína  na chvíli vystoupila i Zuzana Vavřincová,  vedoucí jičínského odboru kultury a cestovního ruchu:

„Vážení přátelé, v sousedním Slovensku už není 17. listopad státním svátkem, 17. listopad, den,  který se hned dvakrát významně zapsal do naší společné Československé historie, nestojí snad podle tamní vlády za to, aby byl připomínán nebo dokonce oslavován.  U nás ještě svátkem je a doufejme, že i na dále bude.  Ale domnívám se, že nestačí jen doufat, je potřeba, abychom se o to zase znovu přičinili, abychom si vzali alespoň trochu příklad z těch, kteří pro svobodu a demokracii nasadili i vlastní životy…A ne, nemyslím si,  že je nutné bojovat v probíhajících válkách, přímo na frontě.

V naší společnosti se totiž boj odehrává na poli informačním. Bojištěm se stal internet, média, sociální sítě.

Můžeme sice ještě stále  říkat co chceme,  ale místo toho, abychom si navzájem naslouchali, častujeme se nálepkami a nadávkami, ubíjíme se názory a vlastními pocity.  Jako by se ze společnosti vytratil respekt a dialog.  A právě demokracie stojí na možnosti říct svůj názor a vyslechnout i stranu druhou, bez urážek i bez hodnocení. A tak nepodléhejme tomuto boji, který rozděluje naši společnost, mluvme, veďme dialog i s těmi, kteří s námi nesouhlasí, mluvme spolu s respektem a trpělivostí, hledejme, co máme společného, pojďme se opřít o to, co nás spojuje.“

A pak dál pršelo, a taky se dál zpívalo. Krásný je vzduch, Krásný zámek nedaleko Jičína, Ach synku synku.  Hymna, tentokrát symbolicky včetně původní slovenské části Nad Tatrou sa blýská.

(red)