Někteří lidé už bez  krádeží ani nedokáží žít. Krádeže čehokoliv a kdykoliv prostě patří k jejich způsobu života a ani předchozí tresty je nenapraví. Zkrátka, krást se musí i kdyby na chleba bylo. Jako pan Pepa (mimochodem šikovný človíček – zlodějíček), který v minulosti již jedenáctkrát stál před soudem a to už jako mladistvý. Ve výkonu trestu byl opakovaně a dokonce mu soud dvakrát poskytl dobrodiní podmíněného propuštění, protože mu vždycky uvěřil, že se polepší. Ale opak byl pravdou, Pepa se nepolepšil a při svých spanilých jízdách v jednom obchodě s optikou ukradl alespoň několik kusů slunečních brýlí, vše v hodnotě 5.000 korun, které ihned prodal a jinde (protože byl asi velmi čistotný), štípnul drogistické zboží, jako šampóny, gely, a to bratru asi za 2000 korun. Nakonec ho „čapli“  ve chvíli, kdy zrovna kradl a u soudu mu to tentokrát spočítali trochu víc než byla „útrata v obchodě“. Byl odsouzen trestním příkazem pro krádež dle § 205/1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. S ohledem na výši způsobené škody ho soud neposlal znovu za mříže, ale stanovil mu zkušební dobu v trvání dvou let, protože soud věří, že tentokrát si Pepa už skutečně dá pokoj a krást již nebude.

-RYŠI-