JIČÍN  –  Regionální muzeum a galerie v  Jičíně  zve  na  poslední  letošní  výstavu v galerii, na  „Snový  svět  Vladimíra Komárka“, který připomene  devadesát  let  od narození malíře Vladimíra Komárka.  Reprezentativní přehlídka  by  se neuskutečnila  bez přispění  Růženy Komárkové a Vladimíra Komárka ml., kteří laskavě zapůjčili díla z malířovy pozůstalosti.  Vernisáž  se uskuteční  v sobotu 24. listopadu 2018 od 15.30 hodin v zámecké galerii. Úvodní slovo pronese kurátorka výstavy historička umění Jana Schlesingerová a malířův dlouholetý přítel Jan Kanyza. Vystoupí Pavel a Ludmila Krčmárikovi.

V Jičíně budou do 6. ledna  k vidění  známé i méně známé práce v oleji i grafice, a také kresby.  Těžištěm expozice budou díla z malířovy pozůstalosti. Výstava ukáže i několik verzí cyklu Křížové cesty. Jedním z nejzajímavějších exponátů bude Poslední večeře Páně, kterou obdivovatelé Komárkova díla uvidí vůbec poprvé od doby, kdy malíř odešel. Vystaveny budou také  drobné grafiky ze sbírky Karla Samšiňáka.

 Vladimír Komárek (1928–2002), malíř, grafik a ilustrátor, patří k nejvýraznějším českým uměleckým osobnostem druhé poloviny 20. století. K výtvarnému umění ho to táhlo už od mládí. Studia začal na sklářské škole v Železném Brodě a roku 1946 nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění do ateliéru Karla Mináře, na které studium ukončil po jednom akademickém roce. Pak se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Karla Štipla, kde úspěšně absolvoval roku 1954.

Vladimír Komárek se vyjadřoval pomocí symbolů a metafor, svým dílem navazuje na imaginativní malířství, především na dílo Jana Zrzavého. Typická jsou pro něj interiérová zátiší složená ze dveří, oken, stolů, židlí. Na obrazech se setkáváme s figurami lidí a andělů. Ty  spojuje  jen v náznaku provedený obličej, který nás jakoby odvádí do tajemně tklivého světa tam za oponou. Celým jeho tvůrčím životem proplouvá téma Křížové cesty, tedy Kristových pašijí, jejíž podobu neustále hledal a korigoval na řadě grafik až do výsledné podoby monumentálních obrazů namalovaných pro kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí.

Na Komárkových olejích na první pohled okouzlí snově laděná barevnost s převahou šedých tónů, které doplňuje černou, zelenou a pastelově růžovou. Na podmět historičky umění Nataši Melnikové-Papouškové začal rozvíjet grafickou práci. Vystřídal řadu grafických technik, ale nejvíc si oblíbil techniku suché jehly. Ve své grafické práci rozvíjel stejná témata jako v olejích.

RMaG Jičín