JIČÍNSKO – Představa vlídného a rozšafného stoletého dědečka s roztomilou čapkou na hlavě vzala za své. Nic to však nemění na tom, že jičínský rodák Josef Štefan Kubín, sběratel, spisovatel a profesor Lepařova gymnázia v Jičíně dál zůstává nezpochybnitelným uměleckým vzorem. Celkový obrázek o tomto svérázném, i uznávaném umělci si mohli doplnit účastníci další přednášky, kterou připravil spolek Jičínská beseda. http://zpravyceskyraj.cz/proc-josef-stefan-kubin-nemuze-byt-moralnim-vzorem/
„Na začátku setkání s českým historikem Zdeňkem Rubešem jsem vysvětlil, že nejde o dehonestaci umělce a výrazné tvůrčí osobnosti Josefa Štefana Kubína, ale o to, abychom o něm získali ucelený obrázek. Je zřejmé, že čím byl starší, tím více se profilovaly negativní stránky jeho povahy. Byl zahleděný do sebe, ješitný, měl rád slávu. Když se s někým nepohodl, tak to bylo navždy, pálil mosty, konkrétně dokonce i určitou část svého díla, kterou mu někdo odmítl vydat, “ přiblížil podstatu přednášky předseda Jičínské besedy Pavel Kracík. Ve svém úvodním vstupu dále řekl: (zvuk)
PhDr. Zdeněk Rubeš se jako vůbec první pokusil na základě dosud nepublikovaných
rozsáhlých archivních materiálů sepsat kritickou Kubínovu biografii. „Kubín je oslavován jako pilný sběratel, pečlivý zapisovatel lidové kultury, i jako vlastenec. Jeho činnost je poměrně dobře popsána a také po zásluze oceňována. Všechny vědecké práce o něm se však věnují pouze velice úzké, konkrétní výseči Kubínova života a pokud se zaobírají jeho povahou, spoléhají se výhradě na informace svěřené samotným Kubínem,“ přiblížil Z. Rubeš. V roce 2002 vyšla v nakladatelství Baobab Kubínova kniha „Baba nad čerta“ ve velice zdařilé úpravě. Doktor Rubeš se do ní začetl a zaujala ho natolik, že se rozhodl o Kubínovi zjistit víc. Navíc hledal téma pro svůj diplomový seminář. I Kubínův 101 rok dlouhý život byl prý ideální pro to, aby ho použil jako určitý úhelný kámen k 20. století. „Tak jsem zároveň zjistil, že napřed budu muset lidem upravit to, co se děje se samotným Kubínem. Myslím, že zlomem byla moje první návštěva archivu, kde na mě „bafly“ dokumenty, které jsem vám tady citoval. I když se o nich vědělo, tak stále zůstávaly mimo zájem ,“ vysvětlil Z. Rubeš na přednášce. Zároveň posluchače ubezpečil, že se mu Kubínův styl psaní od začátku líbil a okouzlení ho nepřešlo ani dnes.
Milovník peněz, kolaborant, antisemita, necitelný otec
Josef Štefan Kubín měl až patologickou lásku k penězům. To dokazuje jak korespondence jeho druhé ženy Augusty (první manželku Růženu, s níž měl tři syny, po rozvodu zapíral, vydával se za vdovce ), tak i Kubínovy písemné žádosti, v nichž se např. bezohledně domáhal peněz z majetku komunistickým režimem žalářovaného nakladatele Ladislava Kuncíře. Z archivních písemných pramenů se lze dozvědět, jak uznávaný spisovatel pod tíhou ješitnosti vytěsnil ze svého života dceru Vlastu, když ji zatklo gestapo a byla odsouzena k tříletému vězení v německém Waldheimu. Vůči jejímu tragickému osudu se projevil jako sobec: už ho nezajímala, nikdy ji nenapsal ani řádek, nepovzbudil ji, „nedal si své roky kazit“. Telegram s informací o úmrtí Vlasty v roce 1942 před svou ženou několik dnů záměrně tajil, aby se matka nemohla pohřbu osobně zúčastnit. Trnem v oku mu byly peníze, které paní Augusta po válce dostala, aby zajistila převezení ostatků své dcery do vlasti. „Že kupčím se smrtí svého dítěte, jen abych urvala nějaký peníz, urážel mě, naše rodiče, celou rodinu,“ psala Augusta Kubínová mladší sestře. K dalším výsledkům bádání historika Zdeňka Rubeše si můžete více přečíst ve druhé části jeho rigorózní práce „Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné“, kterou odevzdal v roce 2008: http://www.ff.jcu.cz/documents/10832/18904/rigorozni_prace_Rubes.pdf/ef328ae5-e6e5-455e-9a79-754786ab9db4
(red)
