JIČÍN – „Chytrá hlava pamatuje na klobouk, ale moudrá hlava pamatuje na chleba,“ říká staré české přísloví, které v současné době zcela potvrzuje nová výstava „Zakrojte si u nás aneb příběh chleba“ v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně. Otevřela se vernisáží a chlebem se solí 18. března a potrvá do 1. května. „Chleba patří k základním a nejběžnějším potravinám našeho domova. Kdy se však objevil poprvé a kolik druhů chleba se vyrábělo například v 15. století, to se dozvíte na naší velikonoční výstavě,“ zve kurátorka Hana Macháčková a upozorňuje, že tato pochutina často tvoří i jednu z prvních položek na nákupních seznamech, proto nám dnes připadá naprosto obyčejná. „Chléb
od nepaměti provází každodenní kroky člověka a stal se nedílnou součástí lidové slovesnosti i lidových obřadů od narození až do smrti. Svou úlohu hraje v písních, koledách, pověstech, příslovích či přirovnáních. Pomocí chleba se dají vyjádřit charakterové vlastnosti člověka, vztahy dědictví i vztahy v zaměstnání. Nedílnou úlohu sehrál v magických obřadech a věštění, které naši předkové praktikovali při vánočních, velikonočních i dalších svátcích církevního roku nebo se uplatnil při lidovém léčení. Chléb symbolizoval život jako takový a lidé si jej v dřívějších dobách nadmíru vážili,“ doplňuje H. Macháčková. Nová výstava představuje vývoj chleba od pravěku, kdy se objevují první obiloviny a pokusy připravit z nich mouku.
Do chleba se v nouzi přidávaly kopřivy, lebeda, lišejník či bříza
Příprava kvašeného chleba je známá téměř šest tisíc let. Archeologické nálezy z tohoto období na švýcarských lokalitách dokládají výrobu malých bochníčků. K největšímu rozmachu chleba dochází ale až v období středověku. „Bohatství druhů ukazují zprávy z 15. století, kde bylo známo 20 druhů chleba vyráběných z ječmene, prosa, žaludů, rýže, ale také chléb oplatkový, koláčový či žemlový a další druhy, které nebyly připravované z chlebového kvasu,“ upozorňuje kurátorka výstavy. Pekaři sdružující se v této době do cechů byli významnými a váženými osobami v životě města. Často se však chléb stával nedostatkovou potravinou. Především v období hladu a neúrody využívali naši předkové
nejrůznější náhražky pro přípravu chleba. K běžné žitné mouce byla přidávána mouka například z lišejníku, březového dřeva, kopřiv, lebedy aj. Také během první světové války byl chléb pouze na příděl a jeho kvalita se značně zhoršila, protože byl do těsta přidáván semletý mech, dřevo, jehličí nebo seno. Historický vývoj této pochutiny doplňuje také množství dokladů hmotné kultury spojených s přípravou chleba jako například archeologické nálezy, nejrůznější mírky na mouku a obilí, jakým byl také cejchovaný věrtel z roku 1806 určený pro jičínský trh s obilím a moukou, ale také zásobnice keramické či slaměné, moučná truhla, díže na zadělávání těsta i památky na jičínský pekařský cech. Do první května si tyto exponáty můžete prohlédnout sami. V březnu je v jičínském muzeu otevřeno denně od 10 do 17 hodin , v dubnu od 9 do 17 hodin. V pondělí je zavírací den.
(red)
