SOBOTKA  –  Letošní Šrámkovské matiné připomnělo  osobnost,  která    byla   překvapivě velmi  blízko  regionu  Jičínska  a  Českému  ráji.  Účastníci tradičního setkání si v sále sobotecké spořitelny prostřednictvím členů Studia Šrámkova domu  nejprve  hudbou,  i básnickými texty připomněli letošní 65. výročí úmrtí básníka, prozaika, dramatika a buřiče Fráni Šrámka s tím, že  celý pořad studio představí  na letošním 61. ročníku festivalu českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka. Letošním ústředním tématem odpoledního setkání však  bylo 75. výročí úmrtí hudebního skladatele, dirigenta a klavíristy Jaroslava Ježka. Nezasvěcené diváky v sále tak možná překvapilo, že tato známá osobnost, úzce spjatá s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, měla blízký vztah k Libáňsku,  k Veliši na Jičínsku a také  k Turnovu. Tato fakta, ale i základní Ježkovy životní a tvůrčí mezníky připomněl v Sobotce Vlastislav Hnízdo, emeritní vysokoškolský profesor z Turnova. Jeho vyprávění  doplnila Ježkova hudba v mimořádně kvalitním podání klavíristy Martina Hyblera a kontrabasisty Ivana Hájka.

Profesor Vlastislav Hnízdo připomněl, že „raným“  Ježkovým kamarádem byl jeho kolega ze studií Josef Škoda z Domousnice na Libáňsku. Právě tam, do řeznictví Škodových, Ježek rád přijížděl. Jeho spolužák se pak v roce 1924 stal varhaníkem v kostele sv. Václava ve Veliši, kde Ježek moderně preludoval na varhany. A právě tam se budoucí slavný skladatel setkal s velišským rodákem a spisovatelem, ruralistou Janem Knobem. Byli si blízcí nejen věkem, ale i múzičností. Sbližoval je zájem o hudbu, literaturu a výtvarné umění. Jejich přátelství pokračovalo posléze i v Turnově až do doby než Jaroslav Ježek emigroval do Ameriky.

(red)