Mladějov / Sobotka / Újezd pod Troskami – Tří půvabná místa v Českém ráji zase po roce hostí festival Hudba z ráje, pod kterým jsou podepsaní jako pořadatelé otec a dcera, televizní a rozhlasový moderátor Václav Žmolík a operní zpěvačka, hostující sólistka Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Karolína Žmolíková. První z koncertů se uskuteční 15. července od 18 hodin v kostele sv. Jiljí. Pokud chcete vědět víc, přečtěte si rozhovor k letošní Hudbě z ráje:
Festival jste založili společně s Vaším otcem, jak máte rozvržené role?
O tom jsme se zatím nebavili, každý máme nějaké nápady a vize, které se nám daří velice dobře ladit dohromady, jsme sehraná dvojka a vzhledem k tomu, že se táta v podobném oboru pohybuje v podstatě celý život, čerpám hodně z jeho zkušeností, odkoukávám a sama už taky nejsem žádný outsider.
Pomáhá Vám ještě někdo další? Organizace přece jen zabere dost času…
Zatím to s tátou zvládáme a já doufám, že to ještě nějakou dobu vydrží. Osobně zastávám názor, že na hodně práce nemusí být hodně lidí, stačí jen dělat práci efektivně a umět si všechno zorganizovat. Myslím, že se nám to daří.
Jaký pro vás byl rok od posledního festivalu „v ráji‘ ?
Musím říct, že od posledního festivalu jsem se opravdu nenudila. Kromě toho, že okamžitě po skončení prvního ročníku festivalu jsem hned začala přemýšlet na tím druhým, v říjnu jsem coby hostující sólistka Národního divadla moravskoslezského měla krásnou premiéru opery Osud L. Janáčka a mohla si tak užívat na divadelních prknech, která znamenají svět. Jsem moc ráda, že se se mnou v tomto divadle počítá i do další sezóny, tedy 2019/2020.
Zažila jsem také řadu úžasných koncertů, ať už s kytaristou Lubomírem Brabcem, houslistou Jaroslavem Svěceným nebo například letos v květnu tři koncerty ve vyprodaném Kongresovém centru v Praze, kde jsem vystoupila pod taktovkou světoznámého japonského hudebního skladatele, autora filmové hudby a dirigenta Joe Hisaishiho, který si mě pro své koncerty sám vybral. Byla to obrovská čest a nádherná zkušenost a před skoro třítisícovým publikem jsem si vždy připadala skoro jako rocková hvězda.
Měla jsem možnost zazpívat si i ve Francii, kde jsme s přítelem prožili dva roky. Publikum je tam úplně jiné, ale tamější lidí jsou velice přívětiví, tak to nakonec byl velký úspěch. Nejvíc práce mám ale u nás, v Čechách, tak teď do Francie jezdíme za přáteli a moc si to užíváme.
Jaký bude letošní festival Hudba z ráje?
Bude zase o něco bohatší než v předchozím roce. Oslovilo nás několik organizátorů a fajn lidí z tohoto kraje, kteří chtěli, aby se koncert uspořádal i u nich a výsledné číslo je šest koncertů a jedna beseda mého táty se skvělou herečkou Zdenkou Procházkovou, které je už 93, a i přesto je stále velice akční. Máme z toho radost, protože se náš festival čím dál více dostává do povědomí a hledáčku lidí a pevně věřím, že dramaturgie je natolik pestrá, že si každý najde to své a přijde.
Začali jsme už 29. června na Šolcově statku v Sobotce programem Melodie, které milujeme II. a ta dvojka je tam důležitá, protože s programem se stejným názvem jsme na Šolcově statku vystoupili už vloni a byl natolik úspěšný, že jsme byli pozváni i letos, jen samozřejmě, zazněly jiné skladby, ale drželi jsme se stejného žánru. Tedy opereta a klasický muzikál, nějaká ta próza, tanec a hlavně sranda. Na koncert jsme byli pozváni i do Markvartic, kde kromě táty, který koncert provede mluveným slovem, vystoupím s hostujícím sólistou opery ND v Praze, mladým basbarytonistou Danem Klánským.
Jaké hosty jste letos pozvali?
Vezmu to tak trochu od konce. Je mi velikou ctí, že na gala koncertu 30. srpna v Újezdě pod Troskami, který bude takovou třešničkou na dortu letošního festivalu Hudba z ráje, přivítám světově známého hobojistu Viléma Veverku, který je nejen excelentní muzikant, ale také fajn chlap. Společně s ním a se mnou vystoupí také renomovaná německá cembalistka Barbara Maria Willi, takže tím náš festival získá i tak trochu mezinárodní rozměr. Na dalším koncertě, a to už 13. července se mnou vystoupí v kostele svatého Jiljí v Mladějově harfistka Zbyňka Šolcová a vzhledem k tomu, jak zajímavý a líbivý nástroj harfa je, věřím, že to bude překrásný koncert. Celý festival zakončí varhanní recitál varhanice a klavíristky Ludmily Juránkové a bude významný také proto, že na něm Ludmila poprvé zahraje na nově zrekonstruované varhany mladějovského kostela.
A teď mě napadá, že bych rozhodně neměla zapomenout ještě na jeden z koncertů, kterým je Ve víru flamenca aneb Španělské poblouznění, což je projekt, který měl premiéru vloni a od té doby jsme s ním objeli už skoro celou republiku a letos v létě s ním vystoupíme také na hudebním festivalu v Soběslavi. V tomto programu nejen zpívám, ale taky tančím, hraju na kastaněty. Na kytaru mě doprovází Miroslav Žára a na klavír Ludmila Juránková. Táta všecjno provází mluveným slovem a v tomto případě se inspiroval knihou Výlet do Španěl Karla Čapka, ze které čte různé úryvky.
Jaké další novinky jste připravili?
Jsem ráda, že se nám pro náš festival Hudba z ráje podařilo vymyslet a zrealizovat novou vizuální podobu. Vděčíme za to výtvarníkovi, malíři Romanu Sedlákovi. Myslím si, že se plakát moc povedl. Bude naší vizitkou a takovým poznávacím znamením, protože malbu dámy a pána, tedy nás dvou s tátou, jak „koketujeme“ s hradem Trosky, chceme a budeme používat i v příštích ročnících.
Kde a na jakých koncertech vás uslyšíme?
Vystoupím v podstatě na všech festivalových koncertech, jen na tom posledním varhanním pouze velice krátce coby host. Chci totiž dát maximální prostor varhanám a jejich interpretce.
Víme, že se udála důležitá změna v soukromém životě… Jak se těšíte do manželství?
Ano, je to pravda, 15. června jsem se vdala. Obřad byl v Praze a hostina pak u nás, na statku v Českém ráji. Svatba se moc povedla. A moji fanoušci si teď budou muset zvyknout, že už nebudu vystupovat jako Karolína Žmolíková, ale jako Karolína Cingrošová.
(vs)