HOŘICE – V Městském muzeu v Hořicích připravili novou výstavu, kterou dnes otevřeli.  Výstava „Výběr“ připomíná stotřicáté výročí hořické sochařsko-kamenické školy retrospektivou absolventů sochařského oboru, kteří maturovali v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Každý umělec z „Výběru“ je na české výtvarné scéně etablován a reprezentuje jeden z proudů.

Tvorba Pavla Doskočila je poznamenaná postmoderním uvažováním, vztahem symbolu a znaku a jejich vzájemnými konotacemi. Dominují v ní instalace, které vedle soch a objektů tvoří těžiště autorovy produkce. Doskočil pracuje z běžně dostupných stavebních materiálů, jež konstruuje do rafinovaně aranžovaných prostorových skladeb, oscilujících na hranici architektury a designu.

Štěpán Málek, zakládající člen nové frakce východočeského Klubu Konkretistů KK3, se ve svých dílech podřizuje klasické abstrahující formě. Využívá přitom strohých geometrických kompozic.

Ladislav Jezbera přinesl do českého sochařství řadu nových podnětů. Svoji tvorbu zakládá na chemických a fyzikálních vlastnostech hmotných materiálů v jejich prefabrikované podobě. Je autorem monumentálních instalací,

Petr Stibral se ve své práci zaměřuje na koexistenci dvou nesourodých prvků, které zdánlivě tvoří vizuální jednotu. Pohrává si s nedokonalostí lidského smyslu – zraku při percepci prostoru. Úmyslně inscenuje vizuální pasti na diváka, když plasticky a hmotně vytváří to, co oko vnímá jako odraz nebo stín pravého předmětu.

Objekty a sochy Jana Pospíšila jsou charakteristické tématem tělesnosti. S ironií a humorem poukazuje na základní pudové lidské potřeby, které vnímá jako příklad konzumního chování jedince. Současně upozorňuje i na citovou chudobu, provázející náš životní styl. Jeho sochy vynikají pochopením užitého materiálu a možností jeho zpracování.

Také Martina Hozová je vůči lidské populaci veskrze kritická. Člověk v jejím pojetí nevzniká jako výsledek evoluce, ale jako produkt  výrobního postupu, kdy záměnou použitých segmentů vzniká jiný „živočišný druh“. Autorka se jako jedna z mála sochařů věnuje reliéfu, kde důsledně uplatňuje princip série.

Ivana Junková zapojuje do své tvorby osobní prožitky a citové vazby. Motivy jejích objektů a instalací se vyznačují ženskou vnímavostí a smyslem pro jemnou ironii a nadsázku. Tvorba Junkové je mnohovrstevnatá, vedle figurálních soch obsahuje i abstrahující pojetí vnějšího světa.

Výstava je k vidění ve Štorchově síni hořického muzea od 26. 6. do 31. 8. 2014.

MgrA Michaela Jezberová PhD.