HOŘICE – Ve městě byl znovu obnoven pramen pod gothardskou tvrzí, který byl zasypán v sedmdesátých letech. Majitel pozemku Ing. Petr Přibyl odstranil letitý zásyp, obnovil propadlou klenbu a zpevnil přístupový vikýř ke studánce, která byla téměř čtyřicet let  nepřístupna lidskému oku. „Na základě účinků zázračné gothardské vody se město Hořice objevilo i na historickém seznamu Rakousko-uherských lázní. Označení Hořických oplatek, jako Hořické lázeňské oplatky, je tedy z tohoto důvodu zcela oprávněné,“ informoval hořický starosta Ivan Doležal.  Historii studánky a Šanderova hostince popisuje hořická muzejnice Oldřiška Tomíčková:

 Zázračná studánka a Šanderův hostinec

Pod někdejší gothardskou tvrzí vyvěral od nepaměti pramen s průzračnou vodou, jíž byly v dobách minulých přisuzovány zázračné účinky. První písemná zmínka o studánce však pochází teprve z r. 1700, kdy se v zádušních účtech hořického kostela dochoval záznam o zaplacení 1 zl. Janu Thoříkovi za vyzdění a sklenutí svatogothardské studánky. Od nepaměti byla také konána procesí — pouti k sv. Gothardu, ochránci proti bouřkám, ohni a krupobití a k studánce se zázračnou vodou. Kromě léčivých účinků přičítala se vodě i ta vlastnost, že jídla, do nichž se přidávala, více sytila a neobyčejně nabývala na objemu (hrachu se více navařilo, chléb více nakynul…). To bylo oceňováno především v neúrodných letech 1771 a 1772, kdy Čechy zachvátil hladomor a různé nemoci ze špatné stravy. V té době se rozšířily zvěsti o zázračné svatogothardské vodě i do vzdálených krajů a voda v zapečetěných lahvích byla vyvážena až do Slezska, do Rakouska i do Uher. Podle záznamů ve staré Liber memorabilium civitatis Hořicensis tato voda „rozličné těla neduhy i zimnice vně i zevnitř na orodování sv. Gotharda vskutku uzdravovala“. 
V r. 1781 postavil Jan Flégl v blízkosti studánky dřevěný hostinec, při němž byly koncem 18. století zřízeny malé lázně. V následujících desetiletích přešel hostinec do rukou rodiny Slámovy a poté Šanderovy, za níž objekt prošel několika přestavbami. Při poslední v r. 1934 byl při příležitosti Podkrkonošské výstavy přistavěn funkcionalistický taneční sál s osvětlenou terasou. Tančilo se zde pravidelně v sobotu a v neděli, někdy také ve čtvrtek. K tanci i poslechu vyhrával populární taneční orchestr RASPBERRY´S pod taktovkou Jaroslava Maliny. Pro nový taneční parket se záhy vžil název „Barrandov“. Hostinec byl tehdy oblíbeným cílem vycházek a zažíval nejslavnější éru své historie. Další osudy tohoto populárního hostince však již nebyly nijak radostné.V období socialismu provozoval restauraci národní podnik Restaurace a jídelny, za něhož objekt postupně zchátral tak, že musel být z bezpečnostních i hygienických důvodů uzavřen. Zchátralá stavba byla později odstraněna a studánka se zázračnou vodou zanikla.

Text: PhDr. Oldřiška Tomíčková, Městské muzeum

Podrobnější historii gothardské studánky i Šanderova hostince najdou zájemci v knize „Hořice odedávna dodneška“ autorů Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače, kterou vydalo Město Hořice v letech 2008 a 2010 a je dosud ke koupi v městském informačním centru a městském muzeu.