JIČÍN – Zastupitelé města Jičína jednomyslně odhlasovali záměr převodu Masarykova divadla na město Jičín i poskytnutí dotace jičínským sokolům na řešení havárie topení v sokolských budovách. Rozhodli se podpořit myšlenku vzniku Balbinea v jezuitské koleji a většinou hlasů schválili převzetí patronátu nad přípravou dálkové cyklotrasy Odra-Nisa v úseku Tuř-Jinolice a také 400 tisíc korun na podporu projektové dokumentace pro územní rozhodnutí k tomuto úseku.
Tato vybraná témata veřejného jednání jičínských zastupitelů si můžete připomenout na odkazech Dobrých zpráv: http://zpravyceskyraj.cz/masarykovo-divadlo-je-bez-tepla-ohrozi-to-kulturni-program/
http://zpravyceskyraj.cz/rozhodnou-o-patronatu-nad-usekem-dalkove-cyklotrasy-odra-nisa-na-jicinsku/
Kotle budou dva, na podzim by se už mohlo topit
K vyřešení svízelné situace při topné havárii, která ohrožuje podzimní program v Masarykově divadle, starosta Jan Malý po jednání se sokolským výborem vysvětlil: (zvuk)
„Jednalo se o havárii a tu jsme řešit museli. Záleží na nás, co pronajímáme a jsme zodpovědní za to, aby to k užívání bylo uzpůsobeno. Bylo proto třeba najít cestu, jak to ve spolupráci s městem řešit a ve výboru jsme se shodli, že tato cesta je nejlepší. Chci upozornit, že se zatím nejedná o žádný prodej sokolského majetku, jde pouze o záměr. Pokud vznikne smlouva, která se týká převodu nebytových jednotek Masarykova divadla na město, tak máme trochu jiný názor než město. Dohadovali jsme se o tom, že městu převedeme jen divadlo. Chceme si ponechat všechno ostatní a kanceláře jim pronajímat. O dalších prostorách se ještě bude jednat,“ dodala starostka jičínských sokolů Hana Kolesárová. Zpochybňovanou platnost poslední sokolské valné hromady (20. května), při které většina zúčastněných hlasovala pro převod divadla městu, bude nyní na podnět bratrů sokolů Václava Jírů a Aleše Nedomlela zkoumat kontrolní komise České obce sokolské.
Patronát nad úsekem dálkové cyklotrasy potvrdili skoro všichni
„Jičín nemůže zůstat stranou dálkové cyklotrasy Odra-Nisa, protože zkrátka cykloturistika je fenoménem současné doby. Když se teď nepřidáme, tak to cestovní ruch negativně pocítí. Bylo by dobré, kdyby se tady našel garant: někdo z vedení města, který by si to vzal za své, protože starostové menších měst nemají tolik času, nevidí souvislosti, které s tím jsou spojené, že to nemůže být jen cyklostezka z Jičína do Jinolic, ale musí to být v návaznosti. V budoucnu se totiž cykloturisté dostanou až do Polska. Cyklostezka povede také kolem Rozkoše, do Babiččina údolí, a tak dále,“ apeloval před hlasováním zastupitel Martin Puš. „Pokračujeme v setkáních se starosty malých obcí, věnuji se přípravám, proto bych tím garantem byl já,“ přihlásil se místostarosta Petr Hamáček. Se zcela opačným názorem vystoupil zastupitel Josef Novotný, který po krajině narušené asfaltem netouží. „Mám osobně velký problém s jakýmikoliv cyklostezkami. Kolega Puš správně řekl, že je to fenomén. Ano, fenomén posledních patnácti, dvaceti let. Jak dlouho tady ještě zůstane? Dvacet, třicet let? A objeví se nějaký jiný fenomén. Jenomže my už tady budeme mít krajinu protkanou asfaltkami, které nejdou zrušit. Z těchto zásadních důvodů se proto zdržím hlasování,“ projevil svůj názor J. Novotný.
Balbineum zastupitele zaujalo a spojilo: třem statečným vyjádřili podporu
Záměr přeměny jezuitské koleje v Balbineum (vysvětlení základní myšlenky na http://zpravyceskyraj.cz/balbineum-v-jezuitske-koleji-je-to-utopie-nebo-perspektiva/ ) přiblížili zastupitelům Ing. Štěpánka Uličná, Mgr. Jaromír Gottlieb a Ing. Jan Kindermann. Dosavadní snahy o využití památky (Eurouniverzita a vědecko- technický park) zrekapituloval zastupitel Martin Puš. „Bavíme se o zásadní věci pro město. Alfou a omegou jsou však peníze. Dokud je nezabezpečíme, tak je ta společná práce, vaše práce zbytečná. Mrzí mě to, ale samotné město to nemůže dát dohromady,“ upozornil na náročnost akce Ing. Puš a tím potvrdil, že bude velmi záležet na přístupu kraje. Někteří zastupitelé se
netajili tím, že trojice lidí, kteří záměr představili, je dobrou zárukou a že i to ovlivní jejich hlasování. „Teď je důležité, aby město dalo jasný signál, jestli do toho chce jít, aby nenechalo ty tři statečné bojovníky samotné a za jejich plán se postavilo,“ přihlásil se do diskuze radní Luděk Havel. Projekt podpořil i místostarosta Jan Jiřička. „Jestliže postoupíme tak, že se zařadíme do krajského akčního plánu, musíme počítat s tím, že ač třeba nebudeme nositelem projektu, tak nás to jako město bude stát peníze na základní kroky. Ze začátku to jsou statisícové položky, kterých je třeba k vypracování technické studie. Proto se připojuji k tomu, že budu podporovat uvolnění částek tak, aby projekt mohl vzniknout,“ slíbil Ing. Jiřička.
Hlasování koalice a opozice v Jičíně bylo shodné, což se v posledních měsících při projednávání zásadních bodů stává jen zřídka, „To je snad zázrak!“ komentoval situaci jeden z přítomných občanů. Snad takový „zázrak“ nebude v zastupitelstvu ojedinělý.
(vaw)
Po noční uzávěrce jsme ráno od Ing. Bohumíra Procházky obdrželi jeho úhel pohledu na veřejné jednání jičínských zastupitelů:
Jičínské zastupitelstvo? Brrrr…
(Na dva Ibalginy)
Jaromír a Honza kvádro, Štěpánce ty černé šaty s červeným pruhem slušely. Ale průběh zastupitelstva? Ani dva Ibalginy nestačily zaplašit hlavybolení z něj. Inu, lid si vybral své zástupce kvalitně.
Myslím, že dost lidí, kteří přišli na jednání jičínského zastupitelstva, byli zvědavi zejména na Balbineum, tedy návrh, jak dál s Jezuitskou kolejí. Ten iniciativně představili výše jmenovaní. Ne proto, že je tím někdo pověřil, nebo jim zaplatil. Prostě jim není lhostejná krásná a cenná, téměř 400 let stará stavba, která má svou starou i novou historii. Občanská iniciativa. Jičín má občanskou společnost a může na to být hrdý. Už několikrát zasáhla, když profesionálové či zástupci lidu zklamali. Jenomže.
Hned na začátku jednání pustila se opozice do kritiky. Kromě jiného šlo o nájemní smlouvy na
jakési pozemky pro venkovní posezení. Občanka Jandurová dokonce přinesla fotky a někomu dala kolovat. Jistě věc, kterou je třeba vyřešit. Ale má se tím a jinými podobnými věcmi (hotel Start, korekce na dotaci pro Apropo, nechutné nařčení ředitele 1. ZŠ Truhličky bývalým ředitelem, dnes zastupitelem Kuželem a další) tady ztrácet hodina a půl drahocenného času zastupitelů i občanů? Stále jsme se nenaučili jednat racionálně a užitečně. Někteří znechuceně odešli. I když moudra tu znějící byla opravdu vtipná. Kupříkladu to, že by se měla Jezuitská kolej zbourat (občanka ze Sedliček). Dvojnásobný zastupitel Josef Dvořák v té době pětkrát opustil jednání a telefonoval. Vedoucí úřadu P. Bareš se jen usmíval, ale nebyl to příjemný úsměv.
Jako starostlivý hospodář vystupoval kupříkladu dvojnásobný zastupitel Martin Puš, kdysi odvolaný starosta. Vybavuje se jeho jednání s firmou Global Resources o kasárnách. Dvakrát na přímý dotaz pravil, že tahle firma je pro něj důvěryhodný partner. Kde teď je? Kde je milion, který měla firma dát městu za nesplnění smlouvy, kterou pan Puš podepsal? Dobře, že svou odbornost už uplatňuje jinde (Revitalizace Kuks).
Reálně a věcně promluvila o záměru vytvořit z Koleje vzdělávací a kulturní centrum Štěpánka Uličná. Mohlo by tu být i sídlo geoparku, ale i obchůdky, kavárnička a další. Hovořilo se i o otevřeném depozitáři jičínského muzea. Financování vícezdrojové, podstatné je, aby se našly vhodné dotační programy. Důležité je, aby záměr se dostal do příslušných krajských dokumentů (akční plán vzdělávání apod.). Pánové Gottlieb a Kindermann doplnili.
A teď to začalo. Jak je to skvělý záměr, Jak jsou nositelé nápadu důvěryhodní, ale. Ale ty peníze. J. Dvořák: „Nedovedu si představit, jak bude kraj investovat do něčeho, co není jeho (depozitář)“. Kebus: „Sedíme nad rozpočtem. … Evropa kavárny nepodporuje. … Utrácet peníze dopředu není dobré.“ M. Puš: „Správný šuplík jsme nenašli. … Nevidím konec tunelu.“ J. Dvořák: „Telefonoval jsem do HK. Hned to sdělte paní Kučerové.“ J. Malý: „Město nemůže být garantem.“ M. Starý: „Podpořím. Návrh by mohl spojit rozseknuté zastupitelstvo.“ Atd.
Usnesení k věci bylo přijato jednomyslně: Zastupitelstvo schvaluje záměr a předložené informace.
Ostatně soudím, že by nejbližší Jičínský zpravodaj měl o věci informovat. O záměru, i o slavné minulosti koleje. Aby občané věděli, jakou pitomostí byl nápad kolej bourat. Ale kdyby se tam pak třeba postavil nějaký další Kaufland …
proChor
Propásl jsem ten okamžik, od kterého už bez očekávání tučné dotace nikdo nezvedne zadek ze židle, ani si neuprdne? Díky dotacím se akce může zvrhnout v něco úplně jiného. Fandím aby tomu tak nebylo. Těším se, že to tak nebude. Mě se líbí tento nápad. Uvidíme jak EU. jk
Petr Ševčík se dopustil perfektního blogu: Dotace, dotace, jsou prý lepší než práce…
… a kdo fondy vyčerpá, ten sklidí ovace.
S plným respektem k našim čerstvým i dávnějším ekonomickým průšvihům si troufám prohlásit, že dotace jsou největším zlem, jež naši ekonomiku po roce 1989 postihlo. Vracejí nás zpátky do socialismu, do doby, kdy schopnost vyplnit dotazník a správné známosti jsou důležitější, než co skutečně umíte a co ocení zákazníci.
Dotace v sobě mají systémově zabudovány celou řadu závad; pokusím se vypíchnout alespoň ty zásadní:
Přesun moci a vlivu. O penězích nerozhoduje ten, kdo je vydělal. Nerozhoduje o nich dokonce ani ten, koho jste si zvolili, jak je tomu při tradiční redistribuci. Peníze jsou odeslány do Bruselu, kde k nim přidají něco peněz německých a určí, za co je můžete utratit. A když začnete zlobit, stopnou vám čerpání (viz příklad Irska). Takže místo původní vlastní stovky máte hypoteticky sto dvacet, ale nemůžete si koupit nový kotel, který byste potřebovali, nýbrž musíte postavit cyklostezku k sousedovi, protože na ni byl vypsán dotační program.
Chybná alokace zdrojů. Lidsky řečeno – peníze se neinvestují tam, kde je potřeba a poptávka, ale kam určí úředníci. Nebylo už to tady? Neříkalo se tomu centrální plánování?
Plýtvání. Cílem není zisk nebo efektivita, cílem je utratit. Vzpomeňte si na to, až zase uslyšíte dramatickým tónem přednášené zprávy o tom, jak „nestíháme čerpat“. Když neutratíte, bude to vypadat, že nejste schopni mít dostatek „projektů“, tím pádem nejste správný dotační profesionál. Modelový příklad uváděl v časopise Forbes Kvido Štěpánek (majitel Isolit-Bravo), kdy za 180 tisíc zvládli projekt, na který byla přidělena dvoumilionová dotace. Takže čerpejte, utrácejte!
Dobývání renty. Mnohokrát popsaný jev. Spousta chytrých a schopných lidí utrácí svůj talent v dojení dotací místo tvůrčí práce. Proč byste měli něco nového tvořit a snažit se to prodat, když stačí vyplnit formulář a pak vzorně čerpat? Hodnota ztracených talentů je těžko vyčíslitelná, ale zcela evidentní. Doprovodným efektem je morální hazard: lidé se učí, že peníze se získávají vyplněním dotazníků, nikoli výrobou, službami, obchodem či inovováním.
Korupce dříve nevídaná, ať už ta legalizovaná (vyplácení provizí za zajištění dotace), nebo skrytá: zkuste si o tom s eurodotačními „insiders“ popovídat „mimo záznam“.
Náklady. Obvykle slyšíme jásot nad tím, že z dotací získáváme více, než odvádíme. Hmm. Tyto rychlé součty nikdy neberou do úvahy náklady na byrokracii: někdo v Bruselu administruje přerozdělování, jiní úředníci mají na starosti operační programy v Česku (ať už na ministerstvech či v krajích), další armáda sedí ve firmách napojených na zprostředkování dotací, další pak jsou zapojeni do kontroly správnosti čerpání. Nemluvě o nákladech na spolufinancování nesmyslných projektů a výše zmíněných jevech typu dobývání renty, misalokace zdrojů či korupce. Celkový součet pak bude výrazně, výrazně negativní.
Všechna ta dotovaná golfová hřiště a letecké kontroly posečených luk bychom mohli brát jako tragikomický eurosocialistický kolorit, jenže dotace zasáhly i podnikatelskou sféru. A tam nastává pravá devastace. Pod patronací státu bují nekalá konkurence a je likvidováno férové soutěžní prostředí.
Každý z nás si určitě vybaví minimálně jeden příklad s láskou budovaného rodinného penzionu, kterému za humny vyrostl „wellness hotel“ nebo konkurenční penzion (maskovaný jako „ekofarma“) postavený dominantně z evropských peněz. Jeden dostane, druhý ne. Je snadné bojovat s konkurencí, když vám většinu investice zaplatí daňoví poplatníci.
Týdeník Echo zveřejnil těžko uvěřitelný případ stomilionové dotace pro pekárnu (viz zdehttp://echo24.cz/a/ivjSG/miliony-eur-na-pekarnu-nejzvrhlejsi-projekt-eu). Ano, čtete dobře: pro pekárnu. Každý, kdo trochu zná trh s pečivem ví, jak se bojuje o každý haléř na rohlíku. Pekárny ve východních Čechách vyrábějí na padesát procent kapacity. Budujete firmu, rozšiřujete distribuci, vymýšlíte nové produkty – a pak vám stát zlikviduje byznys tím, že konkurentovi dá sto milionů.
Dotacemi zcela rozvrácen pak je trh školení a firemního vzdělávání. Mám tři známé, říkejme jim třeba Aleš, Bořek a Cyril, kteří v této oblasti velmi dlouho působí. Prošli odlišnými příběhy.
Aleš a Bořek nahlédli za oponu eurodotační podpory vzdělávání a rozhodli se, že chtějí mít čisté svědomí a klidný spánek. Ovšem zaplatili za to krvavou cenu. Jejich dvě firmy měly v dobách největšího rozkvětu dohromady ke dvaceti zaměstnancům, dnes zůstali pouze tři: Aleš se svým společníkem, Bořek jako majitel své firmy. Aleš situaci komentoval lapidárně: „Eurodotace měly na náš obor daleko ničivější vliv, než celá ekonomická krize.“
Cyril se do dotovaných vzdělávacích programů pustil. A vypráví příběhy jako z jiné planety, kdy se z dotací platí kompletní vybavení školicí místnosti (které zůstává školené firmě!), kompenzuje se mzda účastníků školení a ještě zbude na rekonstrukci kanceláře pana generálního. Když budete v pozici přijímající firmy, přece se nebudete bránit – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere! Ale může tomu konkurovat normální školicí firma, která chce uspět svým produktem, nikoli uplácením zákazníka penězi daňových poplatníků?
Dotace jsou další oblastí, ve které stát zcela selhal a vykonává pravý opak toho, co od něj očekáváme: místo stability, srozumitelných a férových pravidel, ochrany vlastnictví a vymahatelnosti práva stát podporuje či přímo vytváří nekalou konkurenci.
Tak jako se zhroutila centrálně řízená ekonomika, dříve či později se zhroutí i eurodotační socialismus. Otázkou pro podnikatele je, jak se vypořádat se současným stavem. Ideální samozřejmě je být v pozici, kdy vás nějaká dotace konkurentovi nerozhodí. Jenže obávám se, že pro většinu podnikatelů je jediným řešením čistý pragmatismus: pokud je váš obor zasažen dotacemi, nezbývá než čerpat. Když to neuděláte vy, udělá to konkurence. Smysl má snaha o změnu systému – a tady by měly aktivně vystoupit organizace typu Hospodářské komory nebo Asociace malého a středního podnikání.
Dobrý den. Souhlasím s Vámi, jsem ráda, že nečerpám a realizuji vlastní nápady, zároveň děkuji za trefně popsané skutečnosti. S pozdravem M. Burešová
PS.: Je to, o čem píšete, veřejnosti dostatečně známo? Změnilo by se tím něco, pokud ano? (2. otázka je řečnická)