JIČÍN / Vrcha – Doposud zcela opomíjený kompoziční prvek barokní krajiny Jičínska, pískovcový kříž Na Vrchách u Jičína z roku 1749 „odcestoval“ do drahorazského ateliéru sochaře Petra Glásera. Podle znalců je to originální dílo regionálního charakteru, které náleží mezi nejstarší dochované kamenicko-sochařské památky Jičínska. Místní kameník při tvorbě kříže zřejmě čerpal z odkazu Matyáše Bernarda Brauna. Socha je i svědkem existence úvozové cesty, která byla významnou historickou spojnicí měst a obcí v krajině. Zanikla v první polovině 20. století s vybudováním obchvatu Jičína.  Pozoruhodné je i to, že kříž má soukromé vlastníky, kterými jsou dva invalidní důchodci z Prahy. Jejich finanční podíl na rekonstrukci uhradily jičínské Lékárny Alphega na pěší zóně a na autobusovém nádraží. Podrobnosti jsme se v den  transportu sochy dozvěděli od Ing. Jiřího Balského, ředitele územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Josefově: (zvuková reportáž)

(vaw)

Bádání po údajně již neexistujícím sochařském díle „Na Vrchách“ se zevrubně věnoval historik Mgr. Pavel Kracík z Jičína, který redakci poskytl tato zjištění:

Kříž Na Vrchách, postavený roku 1749 jičínským občanem Josefem Prokopem u dnes již zaniklé historické komunikace směřující z Jičína do Ostružna a Ohavče, představuje hodnotnou regionální barokní prací místního kameníka, který pravděpodobně čerpal z odkazu Matyáše Bernarda Brauna, jenž působil do třicátých let 18. v nedalekém Kuksu. Jedná se o originální dílo regionálního charakteru, které náleží mezi nejstarší dochované kamenicko-sochařské památky Jičínska a které je současně dokladem jedné z počátečních etap lidového sochařství období baroka. Hodnota díla spočívá především v jeho neobvyklém, ale kvalitně provedeném kamenicko-sochařském zpracování místním kameníkem, kompozice ukřižovaného Krista vznášejícího se v oblacích není v ikonografii rozhodně častá. Vedle toho podtrhuje význam a hodnotu této drobné sakrální památky celá řada dalších faktorů. V prvé řadě je to ideově-vizuální provázanost s barokní kaplí Loreta na Velišském hřbetu, která činí z pohledově orientovaného kříže Na Vrchách velmi zajímavý, leč doposud zcela opomíjený kompoziční prvek barokní krajiny Jičínska. Tato záměrně vytvořená nehmotná spojnice mezi pilířem s ukřižovaným Kristem a loretánskou kaplí – mariánským poutním místem a ústředním ideovým těžištěm šlikovské barokní komponované krajiny, má nade vší pochybnost svůj hlubší, symbolický význam a duchovní rozměr. Svým charakterem se tato lokální kompozice přibližuje a jakoby navazuje na koncepci krajinářského komponovaného celku hraběte Františka Josefa Šlika. Pozoruhodnost a specifický náboj barokního kříže Na Vrchách umocňuje stará folklorní tradice, jež ve formě etiologických, legendárně laděných pověstí osvětluje tajemné okolnosti vzniku této památky. V neposlední řadě tento významný krajinný prvek představuje cenný doklad historického vývoje a proměny krajiny Jičínska. Je jedním z posledních svědků ve 20. století zaniklé historické komunikace směřující z Jičína přes Vrcha tzv. Strakovým úvozem a pokračující do Ostružna, do Ohavče a dále do Sobotky. Obzvláště pozoruhodné je vymizení této památky z obecného povědomí obyvatel Jičína po vystavění obchvatu města v první polovině 80. let 20. století, což nejlépe ilustruje fakt, že dokonce i odborní pracovníci Regionálního muzea a galerie v Jičíně pokládali v roce 2006 tuto památku za zaniklou. V rámci vydávané publikace „Sochy, pomníky, kříže a pamětní desky v Jičíně“ ji zařadili do IV. kapitoly „Co odvál čas“ mezi již neexistující objekty.

Pavel Kracík