JIČÍN a okolí – „Obrozenecké téma v dnešních časech? Zajímá ta doba ještě někoho? Husovy pomníky se nacházejí v řadě českých měst i vesnic, místní obyvatelé kolem nich přecházejí a nevnímají je, natož aby se staly středobodem nějakých oslav. Smutno by bylo jejich zřizovatelům, kdyby se mohli přenést do naší doby a zaregistrovali by tuto nevšímavost,“ píše v předmluvě ke svému dalšímu vlastivědnému sborníku badatel, spisovatel, sběratel pohlednic, jičínský rodák a pražský občan Karel Čermák. Jistě ho těší, že letos stoletý Husův pomník v Hořicích od věhlasného sochaře Ladislava Šalouna se nedávno stal glorifikovaným místem ve městě kamenné krásy, u kterého se odehrál i kulturní program a zazářil ohňostroj. Je to opravdu pozoruhodná sochařská práce, která by si zasloužila rekonstrukční zásah avšak prvenství pískovcové pocty Mistru Janovi je připisováno jičínskému pomníku na Husově třídě v Jičíně. Je to skutečně tak nebo je to dokonce celosvětově první takové tématické dílo? Co badatel Karel Čermák zjistil, to napoví rozhovor s ním, ale také samozřejmě, čtvrtý sborník Vlastivědného průvodce: (poslechněte si zvuk)
PŘIDUŠENĚ PŘIZNÁVÁM
ano, byl jsem tam
a udělal jsem to
co jsem neměl
asi tak po sté
i víc
neměl bych být tak skromný
jo
a nikdo už mě stejně nezachrání
fakt ne
fakt neodpustitelné
uvidíme se zase za 100 let
z očí do náhrobního kamene
a zpět
a stejně to bude romantický
až na to že ta těžká žulová deska
asi docela tlačí
na lebku,
která už
plná vědomostí
jako dřív
nebude
pouze plná výčitek
a nebo ne?
po těch 100 letech?
každopádně nápis chci zlatej
a budeš se na něj dívat
a mít pocit,
že pohled
zabíjí
JIČÍN – Ano, došla mi „ˇšťáva“ v nahrávacím zařízení v závěru rozhovoru a ten se proto neuložil. Ano, jsem trouba, protože taková příležitost se jen stěží zopakuje. Leda až Vladimir 518 dokončí další knížku, která možná bude o vojenských subkulturách z historie do současnosti (natáčeli jsme totiž u městských hradeb se střílnami vedle jičínské věže a vzpomněli i vojevůdce Valdštejna a jeho věrné) a přijede do Jičína na další věžní setkání. To první se v mezipatře jičínské Valdické brány odehrálo v úterý 22. července. Každopádně, rozhovor zůstane uschovaný v mé paměti, nebudu ho však teď parafrázovat, i když některé výňatky z něj by jistě stály za to. Ano, kaju se, ale jedním dechem dodávám, že existuje ještě jeden rozhovor a ten se zachoval. Je to diskuze ve věžním baru, která přirozeně navázala na přednášku o Kmenech. Tyto řeči vedl Vladimir 518 s pány Novotným a Wildou za střídmého hlaholu barových hostů. Josef Novotný prožil totalitní režim na vlastní vzpurnou kůži. Snad právě proto se už nikdy neoprostil od polodlouhých vlasů, ke kterým později přidal vousy. A mladší diskutér, jičínský věžník si z Brandýsa nad Orlicí z dětství pamatuje hlavně vlasatce, protože ve městě bydlela a zkoušela kapela The Plastic People of the Universe a na to se zapomenout nedá. Úvod polemiky souvisel s tím, že Vladimir 518 v závěru přednášky podotkl, že ač se o totalitě hovoří jako o době „šedi“, tak díky subkulturám šedivá nebyla. Jednotlivci to však takto nevnímali. Mnohdy o dalších „kmenech“ neměli tušení nebo je přes totalitní bariéry nevnímali (poslechněte si zvuk z věžního baru, který otevřel Josef Novotný)
Několik postřehů z přednášky Vladimíra 518 v mezipatře Valdické brány v Jičíně :
„Když tě nazajímá kultura fotra, nevíš, kdo seš.“
„Současnost je mišmaš všeho. Je to schopnost kombinovat věci, které jsou nekombinovatelné.“
„Subkultura se rozvíjí do dalších podskupin, větvička vyrůstá z větve, proto ta analogie s kmenem, se stromem je naprosto přesná.“
„S dobou se ti lidé vyrovnávali tak, že o něčem snili…,“
„Takový úspěch knih jsme nečekali. První náklad byl 1 500 kusů. Počítali jsme s tím, že to bude zajímavé hlavně pro členy subkultur. Dotisky obou knih jsou už na 7 tisících..“
„Zažívám v Jičíně dvojitou premiéru: jsem ve městě poprvé, ve věži jsem taky poprvé. Kdyby tady byl nějaký klubový prostor, tak bych rád přijel s kapelou.“
JIČÍN – Vladimir 518 pro sebe objevil Valdickou bránu v Jičíně. V jejích útrobách se mu líbilo. Alespoň to tak řekl. Neskrýval, že město, ve kterém byl poprvé ( byť jen chvíli), je pro něj zajímavé a kdyby to byl věděl, tak by sem možná přijel i dřív a třeba by tu rád i přespal, když by ho ovšem ve středu dopoledne netlačily povinnosti. Takhle přijel opravdu cíleně a jen na skok, aby vyprávěl a promítal příběhy Kmenů, které v uplynulých letech s dalšími lidmi poznával. „Kmeny“ a „Kmeny 0“ jsou (pokud nevíte) dvě objemné knihy, které mapují subkultury v naší společnosti. Rozhovor s Vladimirem 518 najdete zítra v Hnízdě Dobrých zpráv, dnes nabízíme fotogalerii z úterního večera, který se ( alespoň podle pořadatelů) povedl. O pozorné diváky a posluchače nouze nebyla.
Milí blízcí i vzdálení, přátelé, kolegové, s velkým smutkem denně sleduji zprávy z Izraele. A s ještě větším smutkem sleduji zprávy O SITUACI v Izraeli v českých a západních médiích (BBC). Moje osobní touha přispět energií pozitivní podpory vyústila v napsání článku. Najdete ho na mém webu zde: http://www.oheladom.cz/2014/puvodni-clanky/izrael-a-palestina-pohled-na-soucasny-konflikt-z-jineho-uhlu/Je přiznaně subjektivní (v souladu s feministickou metodologií neuznávám možnost objektivního pohledu) a patrně i nekorektní. Je mi to jedno. Pokud víte o někom, koho by mohl článek zajímat, budu ráda za přeposlání či sdílení na FB.
Přeji vám krásné léto, v našem klidném koutě světa.
JIČÍNSKO – Dnešní tisková konference na radnici v Jičíně odpovídala aktuálnímu stavu počasí, době dovolených a prázdnin. Účastníci (hlavně z řad novinářů) byli poněkud vláční, zpomalení, podmračeným horkem „ulepení“ a ukáznění. Zatímco jindy se hojně diskutuje a o dotazy, i o zvýšený hlas nouze není, dnes jakoby se zastavil čas. Je to, možná, také tím, že jedním z probíraných témat bylo noční zkrocení dvou věžních hodin v Jičíně: nebudou odbíjet tak často, aby nerušily pokojný spánek obyvatel. Svou roli v tomto podivném dni zřejmě sehrála i nenadálá kontrola z ministerstva financí, která dopoledne přijela na jičínskou radnici prostudovat účetní doklady a další materiály k rekultivaci skládky pod Zebínem. Tuto velkou investici z 90 procent uhradily dotace z fondů EU a státu. A v pravé poledne se v jičínské smuteční obřadní síni konal pohřeb Ivo Klusáka, čtyřiatřicetiletého četaře, který 8. července zahynul po útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu. Nebe nad Jičínem, které dnes několikrát symbolicky proťal bojový vrtulník Mi24. je stále pod mrakem, dusno jen ve vzácné chvíli naruší poryv větru nebo houkání vlaku, teploměr ukazuje 28 °C. Zaváříme okurky a očekáváme déšť, Nic podstatného se tím však nezmění, dokud se nezměníme sami.
KŘELINA – Volná grafika, dřevořezy, dřevoryty, tisky, vůně dřeva, tiskařské barvy a dýmky patří ke svéráznému umělci Markovi J. Vavřinci stejně jako jeho rodina. Chtěli jsme se o tom přesvědčit na vlastní oči, proto jsme využili nedávného pozvání na Den otevřených ateliérů a zastavili se s autem v obci Křelina, která patří k Bukvici. Zaparkovali jsme na dohled umělcova domu, u vodní nádrže na návsi, kterou hlídá vodník, ale také čiperný pes. Ten je, zdá se, všude doma- tedy i u Vavřinců, protože nás věrně doprovázel. Poslechněte si reportáž z návštěvy:
Marek J. Vavřinec je talentovaný a zručný chlapík, který ví, co do svého umění chce vložit a nezaprodává se. Když navštívíte jeho ateliér v podkroví rodinné chalupy ve Křelině na Jičínsku, tak věřte, že na to budete dlouho vzpomínat. Příjemné prostředí, magická i živočišná tvorba, sdílný umělec, přívětivá manželka Zuzana a děti na zápraží. Ve dveřích jsme se vystřídali se dvěma návštěvnicemi, které také využily Dne otevřených ateliérů. Jedna z nich u Marka vybírala svatební dar pro své přátele. Bylo z čeho. Originální „rukopis“ dřevorytce vyvolává škálu nejrůznějších pocitů a představ, kterým je lhostejnost na hony vzdálená.
Co se stane s člověkem, když zemře? Kam půjde? Co ho čeká? Povídka s mysteriózní tématikou.
Co byste o mně tak asi potřebovali vědět? Bylo mi 32 let. Vlastnil jsem firmu na výrobu Krásnohledů. Po vysoké škole jsme s manželkou vybudovali postupně prosperující firmu, která dodávala kaleidoskopy všech druhů do všech koutů republiky. Ukázalo se ale, že poptávka po kaleidoskopech není tak veliká, jak jsme s manželkou věřili. Proto jsme si udělali výzkum , kde by je tak mohli chtít a začali jsme vyvážet luxusní kaleidoskopy do Číny, Indie a do afrických zemí. Možná to bylo štěstí, možná jsme opravdu našli trhlinu v trhu, ale brzy se nám podařilo vydělat miliony korun a rozšířit prodeje tak, že ve 30 letech jsme byli zajištěni. Tou dobou jsme vlastnili firmu tři. Já, moje žena Lada a náš kamarád Karel, který zajišťoval zahraniční zakázky, protože ani já, ani žena nejsme schopní lingvisti. Mé jméno je mimochodem Hugo. Ano… Hugo. A ano, pokud se jmenujete Hugo, budou vás na základní škole šikanovat. Malá rada pro budoucí rodiče. Nedávejte svým dětem debilní jména, protože si je s sebou ponesou celý život. Ačkoliv mě na základce šikanovali, nikdy jsem nebyl ten klasický ušláplý Hugo, kterého si představíte, ale spíše John nebo Rick uvězněný ve jméně Huga. A tak se jednoho dne stalo, že jsem zmlátil svého spolužáka tak, až ho odvezli do nemocnice. Kázeňské postihy mé svědomí nepostihly vůbec. Naopak jsem konečně ve škole začal volně dýchat. Od té doby se mi nikdo nesmál, že jsem Hugo. Vlastně se mi už nesmál nikdo. Celý příspěvek →
JIČÍN/ KANADA – Jičínská veřejnost bude mít v pátek 4. července v 18 hodin v jičínské synagoze možnost setkat se s výjimečnou ženou, vynikající zpěvačkou a originální tvůrkyní Lenkou Lichtenberg. Spolu s kytaristkou Davidem Dorůžkou přednesou program tradičních i autorských písní v hebrejštině, jidiš, angličtině a češtině. Večer má název „Písně pro dýchající stěny“ (Songs for the Breathing Walls) podle CD, který Lenka vydala jako dar patnácti opuštěným českým synagogám a vzpomínku na jejich kdysi kvetoucí židovské komunity. Zprávy z Českého ráje vám nabízí původní rozhovor s Lenkou, který vznikl před rokem při příležitosti její návštěvy v Česku.
Lenka Lichtenberg je česká Židovka žijící v Kanadě. Originální a osobitá zpěvačka jidiš písní a synagogálních liturgických zpěvů. Dcera Jany Renée Friesové, ženy, která jako jedna z mála v dětském věku přežila terezínské ghetto a o svém životě napsala knihu „Pevnost mého mládí“. Manželka Žida, jehož předkové pocházeli ze slavné bagdádské židovské komunity, a maminka tří dětí. Krásná, mladistvá, temperamentní žena, jejíž životní cesta je stejně odvážná a autentická jako její zpěv.
NOVÁ PAKA – Eva Matějovská je pop-rocková zpěvačka. V anketě Český slavík 2013 se umístila na 33. místě. Narodila se 17.2.2000 v Jilemnici a žije v Nové Pace. Eviny první pěvecké začátky jsou spojené se soutěží Novopacký slavíček. V roce 2009 získala 2. místo v pěvecké soutěži Velišský slavíček, a to u diváků, i u odborné poroty. Ve stejném roce také obsadila 1. místo v pěvecké soutěži Zlatý slavíček ve Futuru v Hradci Králové. V roce 2011 se Eva probojovala do semifinále a následně do finále významné mezinárodní pěvecké soutěže Česko zpívá. V tomtéž roce úspěšně složila talentové zkoušky na Letní hereckou školu. Té se poprvé zúčastnila na konci srpna 2011. Od té doby příležitostně vystupuje s projektem TV STARS. V roce 2012 se po roce opět stala finalistkou pěvecké soutěže Česko zpívá a díky hlasům posluchačů Českého rozhlasu zvítězila v rozhlasové kategorii této soutěže. Eva podepsala exkluzivní smlouvu s agenturou Milan HERMAN Management. Nafotila profesionální propagační fotky s fotografem Ondrou Pýchou a fotografkou Darou Zídkovou a ve studio SONO natočila svůj první singl Oheň a růže. V březnu 2013 k němu přidala svůj první videoklip. V tomto roce začíná spolupracovat se společností Talent Company. Eva Matějovská kromě zpívání ráda tancuje, baví ji herectví, hraje na klavír, kytaru a flétnu a sportuje. Během léta 2013 nacvičila repertoár s vlastní kapelou a 5. září již vystoupila jako speciální host skupiny No Name. V současné době pracuje na dalších vlastních písničkách. Její nejnovější klip si můžete prohlédnout ( a poslechnout! ) tady:
JIČÍN a okolí – „Obrozenecké téma v dnešních časech? Zajímá ta doba ještě někoho? Husovy pomníky se nacházejí v řadě českých měst i vesnic, místní obyvatelé kolem nich přecházejí a nevnímají je, natož aby se staly středobodem nějakých oslav. Smutno by bylo jejich zřizovatelům, kdyby se mohli přenést do naší doby a zaregistrovali by tuto nevšímavost,“ píše v předmluvě ke svému dalšímu vlastivědnému sborníku badatel, spisovatel, sběratel pohlednic, jičínský rodák a pražský občan Karel Čermák. Jistě ho těší, že letos stoletý Husův pomník v Hořicích od věhlasného sochaře Ladislava Šalouna se nedávno stal glorifikovaným místem ve městě kamenné krásy, u kterého se odehrál i kulturní program a zazářil ohňostroj. Je to opravdu pozoruhodná sochařská práce, která by si zasloužila rekonstrukční zásah avšak prvenství pískovcové pocty Mistru Janovi je připisováno jičínskému pomníku na Husově třídě v Jičíně. Je to skutečně tak nebo je to dokonce celosvětově první takové tématické dílo? Co badatel Karel Čermák zjistil, to napoví rozhovor s ním, ale také samozřejmě, čtvrtý sborník Vlastivědného průvodce: (poslechněte si zvuk)
