Valdštejnovo náměstí, středa 12. března, fotografoval Štěpán Peroutka
Kdypak že se nám letos na jaře o hodinu zkrátí neděle – říkám si a zadávám heslo Letní čas. No samozřejmě, už je to tady ! Zas ten hojně používaný nesmysl ZIMNÍ ČAS! Uf !! U nás NE-MÁ-ME zimní čas !!! Máme pouze středoevropský SEČ nebo středoevropský letní SELČ. Zimní čas = období sněhu, lyžovaček, vánoc…
Zas další chytrolín… když letní, tak i zimní … Tak jo. Schválně. Mrkneme se. Heslo „Zimní čas“.
JIČÍN – V rubrice „Hnízdo“ pokračujeme druhou slíbenou vzpomínkou ke stému výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala. Věhlasného vypravěče příběhů navštívil v Kersku i učitelský pár: PhDr. Josef Novotný a jeho žena Iva. Uslyšíte sami, že taková návštěva vyžadovala určitou dávku odvahy a sebezapření. Ukázalo se však, že odměna pro Hrabalovy obdivovatele může být i nečekaně štědrá. Pokud to ovšem berete podle toho, co návštěvníci ve skrytu duše touží zažít, ale netroufají si na to předem ani pomyslet. Příběh setkání s panem Hrabalem bude vyprávět Josef Novotný. Natáčeli jsme v jeho školním kabinetu v Masarykově obchodní akademii v Jičíně. Proto určitě zaslechnete i ryze školní zvuky :
(vaw)
NOVÁ PAKA – V rubrice „Hnízdo“ máme tu čest připomenout sté výročí narození „nymburského pábitele“ Bohumila Hrabala. Nebude to náhodné setkání. Uznávaný a nejpřekládanější český spisovatel se narodil 28. března 1914. Patrně by se mu nelíbilo, když bychom na něj chtěli vzpomínat v kontextu se Dnem učitelů, který byl ustanoven již v roce 1955. Od roku 2011 je to významný den k poctě učitelů: dozajista (!?) tedy došlo k ideologickému posunu. A teď, jak to spolu souvisí: k hrabalovskému výročí se shodou okolností přihlásili dva učitelé, kteří se s umělcem (každý zvlášť) setkali v Kersku. Vzpomínku uslyšíte od novopacké učitelky PhDr. Kateřiny Krausové a jičínského učitele PhDr. Josefa Novotného. Přednost dostane Kateřina, která vám teď převypráví svůj příběh. Navíc si ho níže můžete přečíst, prohlédnout si její tématické perokresby, ale také paní Kateřinu v novopacké učebně výtvarné výchovy:
Tady je zvuk:
Stalo se vám už také, že na první pohled jednoduché věci se vysvětlováním zamotaly natolik, že už se v tom nikdo nevyznal ? Začalo to nevinně: Hlavy států se sešly …Už ani nevím, kterých a kde, ale přesně vím, že následovala jedna z klasických dětských otázek: Co je to hlava státu?
No… hlava státu stojí v čele státu. ( Lépe jsem to nemohla říct…)
Neustálé úvahy o pojetí a náplni českého školního dějepisu jsou podle mě ve slepé uličce. Za pochybnostmi nemusíme chodit daleko : Cyril a Metoděj přišli na Radhošť. No dobrá, ale co z toho ti dva učenci měli, že se drápali do jedenácti set metrů s batohem plným slabikářů? Nebo Mistr Jan Hus. Jakýpak mistr ? Velel snad partě zedníků nebo vyhrál hokejový turnaj ? Proč zavádějící označení nenahradit třeba srozumitelnějším postem „senior manažera“ ? A že na svém podnikatelském záměru trochu pohořel – inu, i to se stává …