ČESKÝ RÁJ / Kost – Vloni na podzim a letos pokračoval na hradu Kost záchranný archeologický výzkum Jičínského muzejního archeologa Radka Nováka. Nejstarší zpráva o hradu je datována rokem 1349, kdy panoval Karel IV. a Lucemburkové. Hrad Kost tehdy patřil Benešovi z Vartemberka, který umřel na Kosti roku 1358. Jeho otec byl obdařen funkcí v Praze, byl nejvyšší komorník a posléze purkrabí království českého. Terénní výzkum a jeho předběžné výsledky umožňují hypotézu o vyšším stáří první stavební etapy hradu. Ostatně to plyne z vysvětlení samotného jména Kost. První kamenné hrady nesly česká jména např.: Zvířetice, Děvín, Bezděz. Další fáze „mladších“ hradů, které vznikaly zejména za panování Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého (1253–1278), ale i později se vyznačovala německými pojmenováními v duchu trendu doby (Valdštejn/Waldenstein – Lesní Skála, Rotštejn/Rotenstein – Červený kámen, Lemberk/Lowenberg – Lví hor, Osrý/Scharfenstein – Ostrá Skála, Střáž/Wartenberg – Strážná hora a další).
Poetické názvy nesly do 2. poloviny 13.století hrady v Pojizeří a na Jičínsku. Bohužel obyvatelé vesnic, kteří mluvili jen česky, vrchnosti sídlící na hradech, nerozuměli (a jména hradů v „německé módě“ zdaleka poeticky nechápala jakbysmet a zkomolila je vůbec).
Stávala tam mohutná okrouhlá věž tzv. bergfrit !
Aktuálně pečlivě vedený výzkum na hradu Kost narazil (mimo jiné) na základy v půdorysu mohutné (10 x 10 m) brány, která se rozkládala na dnešním severním výběžku hradu, nad pivovarem v podhradí. Mohutná kamenná brána zpřístupňovala hrad od severu, tedy po dnes už odtěženém terénu do podoby mohutné prohlubně, kam byl v roce 1576 postaven renesanční pivovar se sladovnou (nechal zřídit tehdejší majitel Kosti ze šlechtické rodiny Lobkoviců). Na sklonku listopadu došlo k dalším vynikajícímu nálezu: výkopy v blízkosti hradní kaple sv. Anny obnažily základy mohutné okrouhlé věže – tzv. bergfritu – útočištné věže. Byla tak nastolena otázka, zdali je tzv. Malá věž stavebně odlišná od stavební etapy Petra z Wartemberka ze závěru 14. století proto, že se jedná o starší Benešovu stavbu nebo z jiného důvodu. Je pravděpodobné, že vznikla v závěru 14. století a stavebně se liší proto, že byla vystavěna z kamenných kvádrů, který tvořily plášť bourané okrouhlé věže – bergfritu.
Byl hrad Kost vystavěn dřív než se dosud předpokládalo?
Otevřena dál zůstává otázka stáří nejstarší podoby hradu Kost, ze které se nezachovalo v nynější podobě nic. Pokud se pečlivou analýzou chronologicky citlivých nálezů potvrdí pracovní hypotéza o vyšším staří Kosti (2. polovina 13. století), musíme také přemýšlet o stavebníkovi. V této souvislosti zmíníme jména jediného ze Sobotecka urozeného šlechtice (!), Soběhrda z Lužan, který prodal roku 1259 pozemkový majetek s poddanými – Nepřívěc (ves vzdálenou od Kosti7 km) mladoboleslavské církevní Komendě Křížovníků s bílou hvězdou přes prostředníka, kterým byla Hostilka, vdova po Markvartovi z Března. Tomu patřily Hruštice na Turnovsku, Ralsko a také Březno, dnešní součást Sobotky, dříve „samostatná“ ves.
Když historie začíná být nejzajímavější, prameny nás opouštějí, napsala kdysi celebrita českých dějepisců Josef Pekař, který je mimochodem i autorem třídílného díla „Kniha o Kosti“. Proto končíme otázkou: Kterému majiteli „znovuobjevený“ hrad Kost patřil? V hlubinách tajemství historie bude zapotřebí lovit jedinečné sólokapry. Jeden z nich má jméno Kost!
Autoři: Mgr. Radek Novák – dr. Jiří Waldhauser (narozen nedaleko hradu Kost, jeho rod tam hospodařil už na přelomu 16. a 17. století)
JIČÍNSKO / Sedličky – Kniha „Jak napravovat svět“ od Terezie Dubinové vyšla letos v září v Nakladatelství Zlatý květ. Nese podtitul Rozhovory s inspirativními Izraelci. Jejich prostřednictvím autorka představuje příběhy Izraelců, působících v oblastech občanské aktivity, umění, terapie a spirituality. „Jedinečná odvaha, dobrovolnictví, osobní aktivita, uvědomění a snaha o pozitivní změny společnosti v duchu konceptu židovské náboženské etiky tikkun olam pro nás mohou být inspirací. Izraelci ani v náročných geopolitických a společenských podmínkách nevzdávají úsilí o komunitní spolupráci nebo osobní angažovanost. Můžeme říci, že vnitřně nesmírně
nábožensky, etnicky a kulturně pestrá společnost by se bez občanské odpovědnosti neobešla,“ dodává Terezie Dubinová ke knize s příběhy ze země, která je v něčem Česku podobná a v něčem hodně jiná. Upíná se k ní pozornost celého světa, a přitom málokdo opravdu nahlédne za fasádu vnějšího dramatického dění. Nahlédnout můžete i prostřednictvím bezmála čtyřiceti příběhů, které vytvářejí pestrou mozaiku lidí. Novinář Jakub Szantó mj. ve své předmluvě ke knize napsal: “ I takový je Izrael, který my, profesionální žurnalisté, nedokážeme navzdory vší snaze představit v omezeném prostoru novinových, rozhlasových nebo televizních reportáží. Od toho jsou citlivé vypravěčky a sběrači příběhů, jako je Terezie Dubinová.
