Jičínsko / Novopacko / Hořicko / Bělohradsko – Nejmagičtější noc v roce je tady. Společně s letním slunovratem a zároveň v očekávání svátku narození sv. Jana Křtitele je možné zajistit si starodávnými magickými úkony zdraví, hojnost i štěstí a také se dozvědět leccos o své budoucnosti. O svatojánské půlnoci prý kvete zlatým květem kapradí a tomu, kdo ho najde, přinese nejen stálé štěstí, ale i dar rozumět řeči zvířat. Byliny mají v tomto čase největší léčivou moc v roce – zvlášť když se trhají o půlnoci. Věneček upletený z devatera kvítí si mladá děvčata dávala před spaním pod polštář, aby se jim zdálo o jejich budoucím manželovi.
Na některých místech Jičínska bylo zvykem pálit obřadní ohně (které od 19. století postupně nahradila tradice ohňů filipojakubských koncem dubna). Začátkem 20. století jsou svatojánské ohně doloženy na Hořicku i Novopacku – například v Pecce na ně jako na „pálení Kociána“ vzpomínala ještě pamětnice narozená v roce 1907, jen o deset let mladší lidé už ale o tomto zvyku nevěděli nic. Kolem ohně se tančilo, mladé páry ho společně přeskakovaly, aby utužily svůj vztah, uhlíky z ohňů se strkaly do lnu, aby vysoko narostl.
Magickou moc má prý o svatojánské noci taky voda, hlavně rosa, a koupání v řece či brouzdání travou před východem slunce mělo zajistit člověku po celý rok pevné zdraví. Dodnes se mnozí lidé podvědomě začínají v přírodě koupat až po svatém Janu, tak jak k tomu nabádá lidová moudrost.
Zajímavým zvykem v noci z 23. na 24. června, který je navíc typický pro náš kraj, hlavně Podkrkonoší, kde ojediněle přetrval až do 21. století, je tzv. Svatojánská postýlka. První podrobnější zpráva o ní pochází z roku 1846 z Bělohradska: „Dívky toho dne trhají (…) kvítí svatojánské, rmen čili heřmánek a ouročník, dávajíce je pod stůl, kdež musí dva neb tři dny zůstati, potom celý rok jich mívají pro všeliké nemoci lidí i dobytka.“
Celý příspěvek →