JIČÍN – Městské parní, vanové a lidové lázně v Jičíně, kterým bude letos v listopadu 110 let, změní majitele. Technickou památku, v níž dnes sídlí Lázně Hilarion Olgy Jarešové, může koupit město, má na ni předkupní právo. Zda ho využije nebo ne, o tom ještě radní ani zastupitelé nerozhodovali. „Jsem zvyklá jít vždycky dál, ale musí to mít nějaký smysl a to při předkupním právu města, kdy prakticky nemáte šanci získat půjčku na pokračování rekonstrukce, není možné.  Jsem z toho už unavená a svým dětem nechci takový balvan nechávat na krku. Vím, jaké to je,“ vysvětlila své rozhodnutí o prodeji lázeňského komplexu současná majitelka Olga Jarešová, jejíž rodině se v části původně zchátralého komplexu podařilo vybudovat klidnou oázu tělesné i duševní regenerace s mottem „Zastav se na chvíli“. K nové situaci, která se týká  budoucnosti památky, jičínský starosta Jan  Malý řekl: (zvuk) 

Do lázeňského komplexu by podle starosty Jana Malého město investovat nemělo, nemá ani kapacity na to, aby pak v areálu zajišťovalo odpovídající lázeňské služby. „Buď bychom nemovitosti pronajali jinému subjektu nebo prodali.  Můžeme je příkladně koupit za dva miliony korun a za čtyři miliony prodat. Kdyby se tak nestalo, mohl by nás někdo obvinit, že nepostupujeme s péči řádného hospodáře, když by tato nabídka potom přišla. Předkupního práva bych využil a následně bych se snažil lázně převést. Berte to tak, že teď tlumočím svůj názor, radní a zastupitelé mohou mít zcela odlišný,“ uzavřel JUDr. Malý. „Rodičům současné majitelky byly bývalé městské lázně prodány za relativně výhodných podmínek v roce 1996 s tím, že tam budou provozovat lázeňské činnosti. Věcné právo města by zaniklo ve chvíli, pokud by Jarešovi zrekonstruovali celé přízemí, ale to se jim nepodařilo, proto nyní musí lázně přednostně nabídnout městu,“ dodal místostarosta Petr Hamáček.

Předkupní právo města brzdilo majitelku v dalších rekonstrukcích

Smluvní podmínky s předkupním právem města podle Olgy Jarešové znemožňovaly volné podnikání.  „Žádný investor tam nechce vkládat peníze. Na začátku našeho podnikání byly podmínky u bankovních ústavů různé. Oslovili jsme osm bankovních ústavů. Ty, které byly mimo Jičín a chtěly pomoci, jsme využít nemohli. Pak nám chtěla Česká spořitelna půjčit na projekt v hodnotě dvaceti milionů korun s tím, že město bude ručit ve výši dva a půl milionu korun. Z radnice jsme se však dozvěděli, že soukromému podnikateli takto ručit nebudou. Mohli jsme proto dělat jen malé rekonstrukční kroky, na které jsme si dokázali vydělat. Kdykoliv jsme se při jednáních s bankami dostali k tomu, že město má předkupní právo, dál jsme už nepokročili. Je pravda, že město nám pomohlo s investicí při opravě střechy a části oken, když jsme dostali dotaci z ministerstva kultury,“ zrekapitulovala Olga Jarešová. Lázeňský areál koupili za 400 tisíc korun, za převod zaplatili dalších 152 tisíc korun. Pak investovali mj. do elektroinstalace, plynové přípojky, propadlých podlah, sanačních omítek, zakonzervování částí inventáře, který je památkově chráněný… „Nestěžuji si, vidím, co se nám podařilo a mám z toho radost, ale zároveň nechci, aby naše děti jen dřely jako my. Chci, aby také žily,“ dodává ke svému rozhodnutí současná majitelka někdejších městských lázní.

Ve hře teď může být i propojení bývalého bytového podniku a lázní

Staré městské lázně zajímají i zástupce firmy Sitim, kteří chtějí v sousedním bývalém městském bytovém podniku vybudovat pivní lázně a muzeum Radka Pilaře. (více na odkazu: http://zpravyceskyraj.cz/minipivovar-v-jicine-nebude-regulacni-plan-je-proti/ ) „Je to určitě téma vhodné pro diskusi. Už dříve jsme jednali s majitelkou lázní paní Jarešovou o tom, že bychom mohli spolupracovat a vytvořit větší komplex podobných služeb. Teď je tu nová situace, ale my zatím nemáme představu o kupní ceně ani o podmínkách, za kterých by nám město případně areál převedlo. Jsou tu ještě velké prostory, které potřebují zadaptovat a to bude jistě finančně náročné. Pokud by to však nebylo nereálné, pak bychom o tom uvažovali,“ sdělil dnes společník firmy Sitim Richard Kopáček.

(vaw)

V původních městských lázních bylo i sudatorium aneb trocha historie…

Na Holínském předměstí čp. 133 měly být rozhodnutím zastupitelstva města Jičína zřízeny lázně. Proto obec roku 1904 koupila tzv. Starou poštu, přiléhající k reálce (nyní průmyslovka strojní). Téhož roku byly zadány práce ke zbudování lázní zdejším řemeslníkům (zednické staviteli p. Marešovi, tesařské p. Pluhařovi, klempířské p. Kotykovi, zámečnické p. Zámečníkovi, natěračské pánům Stránskému a Petrovi, sklenářské p. Adamcovi, malířské p. Karpašovi a kamnářské p. Korosovi) – a v únoru 1905 strojní a instalační práce firmě Wiesner z Chrudimi. V nevídaně krátkém čase vybudovány a dne 12. listopadu 1905 byly pak otevřeny „Městské parní, vanové a lidové lázně v Jičíně“. Obsahovaly tzv. sudatorium, místnost s horkým vzduchem, bazén s teplou a studenou vodou, sprchy a 12 vanových kabin. Voda se do lázní přiváděla nejprve z rybníka, po zřízení nového vodovodu samozřejmě odtud. Od roku 1906 zde byly zřízeny také uhličité a rašelinné lázně a do nich byla přivážena lesní rašelina od Střelče. Postupem času se vydržování lázní stalo ztrátovým, a proto byly pronajímány soukromému nájemci. Těšily se dlouhá léta značné oblibě jako místo společenského setkávání a očisty. Byly v provozu až do 70. let minulého století. Jednak vany a pak o víkendu zvláště pánské a odděleně i dámské dny. Do bazénů se chodilo /ženy ve čtvrtek a muži v pátek/- v rouše Adamově. Specialitou byla – kromě obvyklých tehdy lázeňských zařízení, sprch a masážního stolu, vyhřívané místnosti, teplého a studeného bazénu – i tzv. mokrá pára (jako od lokomotivy). Během pátečního odpoledního provozu, na který dozírali (z letní plovárny známí) manželé Nyplovi – a stále s dojetím vzpomínají třeba i současní návštěvníci jičínské sauny (např. pánové Josef Bucek, Josef Krenn a Karel Prokop) – patřilo k závěrečnému rituálu před vážením a odpočinkem i zpívání, týkající se většinově vytoužené tekutiny. Nad bazénem se rozléhaly písně prolínající se v terciích a v sextách s jediným, ale velmi prodlouženým jednoslovným textem, vyjadřujícím přání blaha po ukončení lázeňské kůry – „…píííívóóó“. Zda se něco zpívalo i během „dámského“ dne, bohužel nevím. Některé životní zkušenosti mi však naznačují, že se tam úplně tak asi nemlčelo… Petice proti uzavření lázní nepomohly, budova byla prohlášena památkou a navíc otevření sportovního areálu bylo nepřekonatelnou konkurencí. Znalci a dosud žijící četní pamětníci však tvrdí s jistotou, že staré lázně jsou nenahraditelné! Současná secesní budova, která je památkově chráněná, je toho času jen v částečném provozu a lze věřit, že se do budoucna přiblíží svému bývalému účelu.

(J. Veselý)