TURNOV / Český ráj – Hlasování o nejlepší návrhy participativního rozpočtu Tvoříme Turnov zná svého vítěze: je to návrh Rekonstrukce hřiště na Hruštici. Participativní rozpočet umožňuje, aby se občané zapojili do rozhodování o rozvoji své obce. Radnice vymezí část peněz z ročního rozpočtu, obyvatelé pak podávají návrhy, co by se za ně mělo ve městě v následujícím roce vylepšit. Turnovské hlasování skončilo v pátek 11. prosince, 476 respondentů hlasovalo právě pro hřiště na Hruštici. Blahopřejeme! Druhé místo obsadil návrh Zkrášlení místa u Boží vody s počtem 241, na pomyslné třetí příčce skončilo Oplocení hřiště na Hruštici s 213 hlasy.
Pro každého byl Pepa….Vzpomínky ze zámoří
TEXAS / Jičín – „Vážení, telefonicky mě oslovil jeden z nejúspěšnějších judistů jičínské historie Pavel Řezníček. Jeho bratr Antonín, který trvale žije v USA, byl spolu s bratrem Pavlem jedním z prvních otcových svěřenců. Napsal hezké řádky o tátovi a žádal mě, jestli by je bylo možné zveřejnit,“ napsal redakci DZ Milan Letošník, syn Josefa Letošníka, který odešel v závěru listopadu: http://zpravyceskyraj.cz/vzpominka-na-josefa-letosnika-legendu-ceskeho-juda/
Vzpominka na Pepu
Pro každého byl Pepa. Jinak se mu neřeklo. Opustil nás 28.11. Kondolence k úmrtí Jozefa Letošníka přicházejí doslova z celého světa, včetně Evropské Unie Juda a Světové Federace Juda. Celá stránka mu byla věnována v americkém časopisu pro japonská bojová uměni. Pepa Letošník, dlouholetý trenér prvoligového oddílu juda, vynikající organizátor a čestný předseda Svazu juda, se stal legendou ještě za svého života.
Když převzal trenérské otěže v roce 1961, málo nasvědčovalo tomu, co přijde. Celoroční oddílový rozpočet 1200 Kčs stačil stěží na nákup několika kimon, o cestách na turnaje nemluvě. Oddíl se skládal povětšinou ze studentů elektrotechnické průmyslovky, kteří po maturitě často odcházeli z Jičína. Bylo třeba radikálně změnit kurs. Byl proveden nábor žáků z řad jičínských ZDŠ. Polovičatost a podprůměrnost nebyly Pepovi vlastní. Laťku nasadil vysoko, signál byl dán – „jedeme!“. A jaká jízda to byla! Tréninky byly náročné, někteří odpadli. Ti, co vydrželi, byli odměněni. Z žáků vyrostli výborní dorostenci. Tři jeho svěřenci vyhráli dorostenecké mistrovství republiky v polovině šedesátých let. Jejich technická vyspělost udivila odborníky. Pepa trval důsledně na tom, aby techniku prováděli na obě strany (tak obtížně jako vychovat obounohého fotbalistu). Zformovalo se jádro tymu, který se probojoval nejprve do druhé a posléze do první ligy. Mužstvo, složené výhradně z vlastních odchovanců, vyhrálo mistrovství ČR v roce 1971 a zanechalo za sebou bohaté kluby s mnohem delší tradici z Prahy, Plzně, Ostravy, Bratislavy, Hradce, atd. Jeho svěřenci startovali na mistrovství Evropy a světa.
Pepova práce nezůstala nepovšimnuta. . Začátkem 70.let byl zvolen do předsednictva Ústřední sekce juda. Bohužel, po roce 1971 se stalo to, co se v té době stávalo. Pepa se stal trnem v oku některým soudruhům. Ti mu neodpustili, ze se nenechal “ znormalizovat“ v době normalizačního temna. Své názory neskrýval. Členství v ústřední sekci mu nebylo dovoleno. Jeho svěřenci byli vytěsněni z reprezentace a z účasti na ME, MS a OH. Pepa táhnul svoji brázdu dál. Dalších dvacet let vychovával novou generaci výborných judistů, kterým už nebylo bráněno v reprezentaci jako předchozí generaci. Opět se dostavily vynikající výsledky na ME a MS.
Hvězdný čas nastal teprve po listopadové revoluci. V rychlém sledu následovaly celostátní trenérské funkce v národní reprezentaci, ústřední trenérské radě a nakonec se stal předsedou Českého svazu juda ( 1996 -2006). Od roku 2007 byl četným předsedou svazu. Předsednictvo svazu bylo omlazeno a zaktivizováno. Výsledky se znovu dostavily. Krpálkova zlatá medaile z Ria je do značné míry i jeho zásluha. Krpálek sám je velkým příznivcem jičínského oddílu, často zde závodil a byl výborným přítelem Pepy a jiných judistů v oddíle.
Pepovy organizační schopnosti, trenérské kvality a charakter formovaly dlouhou dobu doslova tisíce kluků a nejenom v Jičíně. Pro mnohé byl nejlepší kamarád a druhý táta. Jsou mu vděční za to, že je seznámil s mimořádnými kvalitami sportu, který je považován za jeden z nejhodnotnějších vůbec.
Jeden člověk – a jaká dlouhá a hluboká brázda. Svět je lepší, protože tu byl. Angličtina to vyjadřuje výstižně, třebaže těžko přeložitelné: “ he mattered, he really did“.
Pepa odešel, jeho dílo zůstává.
Pepo dík. Oči zlobí. Nezapomínáme.
A. Řezníček, Dallas, Texas
Komu „znovuobjevený“ hrad Kost v Českém ráji patřil ?
ČESKÝ RÁJ / Kost – Vloni na podzim a letos pokračoval na hradu Kost záchranný archeologický výzkum Jičínského muzejního archeologa Radka Nováka. Nejstarší zpráva o hradu je datována rokem 1349, kdy panoval Karel IV. a Lucemburkové. Hrad Kost tehdy patřil Benešovi z Vartemberka, který umřel na Kosti roku 1358. Jeho otec byl obdařen funkcí v Praze, byl nejvyšší komorník a posléze purkrabí království českého. Terénní výzkum a jeho předběžné výsledky umožňují hypotézu o vyšším stáří první stavební etapy hradu. Ostatně to plyne z vysvětlení samotného jména Kost. První kamenné hrady nesly česká jména např.: Zvířetice, Děvín, Bezděz. Další fáze „mladších“ hradů, které vznikaly zejména za panování Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého (1253–1278), ale i později se vyznačovala německými pojmenováními v duchu trendu doby (Valdštejn/Waldenstein – Lesní Skála, Rotštejn/Rotenstein – Červený kámen, Lemberk/Lowenberg – Lví hor, Osrý/Scharfenstein – Ostrá Skála, Střáž/Wartenberg – Strážná hora a další).
Poetické názvy nesly do 2. poloviny 13.století hrady v Pojizeří a na Jičínsku. Bohužel obyvatelé vesnic, kteří mluvili jen česky, vrchnosti sídlící na hradech, nerozuměli (a jména hradů v „německé módě“ zdaleka poeticky nechápala jakbysmet a zkomolila je vůbec).
Stávala tam mohutná okrouhlá věž tzv. bergfrit !
Aktuálně pečlivě vedený výzkum na hradu Kost narazil (mimo jiné) na základy v půdorysu mohutné (10 x 10 m) brány, která se rozkládala na dnešním severním výběžku hradu, nad pivovarem v podhradí. Mohutná kamenná brána zpřístupňovala hrad od severu, tedy po dnes už odtěženém terénu do podoby mohutné prohlubně, kam byl v roce 1576 postaven renesanční pivovar se sladovnou (nechal zřídit tehdejší majitel Kosti ze šlechtické rodiny Lobkoviců). Na sklonku listopadu došlo k dalším vynikajícímu nálezu: výkopy v blízkosti hradní kaple sv. Anny obnažily základy mohutné okrouhlé věže – tzv. bergfritu – útočištné věže. Byla tak nastolena otázka, zdali je tzv. Malá věž stavebně odlišná od stavební etapy Petra z Wartemberka ze závěru 14. století proto, že se jedná o starší Benešovu stavbu nebo z jiného důvodu. Je pravděpodobné, že vznikla v závěru 14. století a stavebně se liší proto, že byla vystavěna z kamenných kvádrů, který tvořily plášť bourané okrouhlé věže – bergfritu.
Byl hrad Kost vystavěn dřív než se dosud předpokládalo?
Otevřena dál zůstává otázka stáří nejstarší podoby hradu Kost, ze které se nezachovalo v nynější podobě nic. Pokud se pečlivou analýzou chronologicky citlivých nálezů potvrdí pracovní hypotéza o vyšším staří Kosti (2. polovina 13. století), musíme také přemýšlet o stavebníkovi. V této souvislosti zmíníme jména jediného ze Sobotecka urozeného šlechtice (!), Soběhrda z Lužan, který prodal roku 1259 pozemkový majetek s poddanými – Nepřívěc (ves vzdálenou od Kosti7 km) mladoboleslavské církevní Komendě Křížovníků s bílou hvězdou přes prostředníka, kterým byla Hostilka, vdova po Markvartovi z Března. Tomu patřily Hruštice na Turnovsku, Ralsko a také Březno, dnešní součást Sobotky, dříve „samostatná“ ves.
Když historie začíná být nejzajímavější, prameny nás opouštějí, napsala kdysi celebrita českých dějepisců Josef Pekař, který je mimochodem i autorem třídílného díla „Kniha o Kosti“. Proto končíme otázkou: Kterému majiteli „znovuobjevený“ hrad Kost patřil? V hlubinách tajemství historie bude zapotřebí lovit jedinečné sólokapry. Jeden z nich má jméno Kost!
Autoři: Mgr. Radek Novák – dr. Jiří Waldhauser (narozen nedaleko hradu Kost, jeho rod tam hospodařil už na přelomu 16. a 17. století)
V lomnickém muzeu jsou tradičně k vidění boží chýše
LOMNICE NAD POPELKOU – Po vynuceném uzavření je Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou opět přístupné návštěvníkům. Prohlédnout si tam můžete už 19. ročník tradiční výstavy betlémů, a k tomu koupit třeba upomínkové předměty, i Lomnické suchary. těší se na vás lomničtí muzejníci, kteří zvou k návštěvě s dodržením platných bezpečnostních opatření (roušky, použití dezinfekčního prostředku a maximálně deset osob v budově. Otevírací doba je každý den vždy od 9 do 16 hodin. Zavřeno bude pouze 24. 12., 31. 12. 2020 a 1. 1. 2021.
(red)
Pátý prosinec s adventními trhy i s novým tobogánem
JIČÍN – Adventní trhy v Jičíně na Valdštejnově náměstí se bez omezení sortimentu uskuteční 5. a 6. prosince, v sobotu bude také otevřeno jičínské Aqua Centrum. Na tržnici by lidé měli pamatovat na hygienická opatření, nosit ochranu dýchacích cest a vyvarovat se shlukování. Krytý plavecký bazén bude zpřístupněn včetně sauny, ale se zvláštními režimovými opatřeními i otevírací dobou. Zpříjemněním pro návštěvníky už bude i možnost jízdy na novém tobogánu. Podrobné informace jsou dostupné na webu www.sport-jicin.cz. Nošení ochrany dýchacích cest je povinné v recepci, vstupní hale a v šatnách, není povinné ve sprchách a v bazénové hale. Použití dezinfekce nebo dezinfekčního mýdla je povinné v recepci, vstupní hale a ve sprchách, není povinné v šatnách a v bazénové hale. Dodržování rozestupů min. 2 metry je povinné v celé budově Aqua Centra. To neplatí pouze v saunové kabině. Parní komora bude uzavřena. Ve whirpoolu může být max. 5 osob.
(jj a red)
Na Statku Cidlina budou moštovat až do Vánoc
JIČÍNSKO – Na okraji Českého ráje, na úpatí hory Tábor, deset minut od Jičína stojí statek, jehož provozovatelé si zakládají na ekologickém hospodaření. Patří k němu ovocný sad a zeleninová i květinová zahrada. Novinkou je letošní otevření moštárny a sušárny ovoce. Lisovat a moštovat tam budou až do Vánoc. Sami pro výrobu cidlinského moštu používají i jablka ze sadů v Drahorazi, z Ostroměře, a také z osady Ledkov u Kopidlna. Více o aktivitách na cidlinském statku najdete na www.statekcidlina.cz nebo na https://www.facebook.com/statekcidlina
(reklama)
Adventní „promenáda“ na palácovém nádvoří v Jičíně
JIČÍN – Na muzejním nádvoří Valdštejnského paláce v Jičíně potkáte Svatou Rodinu, Tři krále, čerta, uvidíte i poletujícího anděla. Dozvíte se, co je polaz, jak se vařila muzika nebo proč čeští vlastenci prosazovali vrkoč místo vánočního stromečku. Na stolech nechybí cukroví, štědrovka, mikulášské pečivo nebo drobné postavičky čerta a kominíčka ze sušených švestek. Netradiční venkovní výstavu Vánoční zastavení od A do Z připravili pracovníci z Regionálního muzea v Jičíně i proto, že muzejní prostory od zítřka (čtvrtka) otevřít nemohou. V galerii, stálé expozici i ve výstavní chodbě totiž stále pokračuje výměna oken, kterou zbrzdila koronavirová krize. Muzejníci tedy zvou na specifickou výstavní promenádu a přejí poklidné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně zdraví, štěstí a pohody.
(red)
Adventní dobrodružství se zážitkovým kalendářem začalo
JIČÍNSKO – Advent v Jičíně a okolí letos doplnil zážitkový adventní kalendář. Připravil ho kolektiv z okolí Valdštejnské lodžie společně s šestnácti dalšími organizátory z různých spolků, sdružení a dalších uskupení. Motivací bylo přiblížit zvláštním způsobem tradice, které k adventnímu času náleží. Známé, i pozapomenuté. Součástí jsou jak rukodělná, tak i zážitková překvapení propojená mj. s hledáním, s věcmi pro potěchu očí, uší i chuti. Dnes 1. prosince to začalo! První obálka je otevřená, první poselstvo vplulo do domácností rodin, které si kouzelnou adventní „škatuli“ nenechaly ujít. Ale i bez škatule se můžete radovat, veselit, zklidnit, usebrat se, hrát si, tvořit, vařit a vychutnávat. A být spolu, byť s omezením.
(red)
Vzpomínka na Josefa Letošníka, legendu českého juda
JIČÍN – V sobotu 28 listopadu 2020 zasáhla jičínskou sportovní veřejnost smutná zpráva. Ve věku 81 zemřela legenda českého juda pan Josef Letošník. Josef Letošník zasvětil celý svůj sportovní život judu. Od jeho 14 let, kdy nastoupil na jičínskou elektro průmyslovku, se mu stalo neodmyslitelnou součástí jeho života. Jeho zapálení pro tento sport přineslo záhy ovoce v podobě titulu mistra republiky v kategorii dorostu, který získal ve svých 17 letech. Už ve 23 letech (od r. 1962) se stal trenérem jičínského oddílu a s malými přestávkami v této funkci vydržel až do roku 1996. Za svou trenérskou kariéru vychoval řadu reprezentantů ČSFR, pod jeho vedením byli jičínští judisté stálými členy reprezentace ČSFR i ČR ve všech věkových kategoriích, získali řadu mistrovských titulů v ČSFR i
ČR. Za svého působení zastával i mnoho významnějších funkcí. Mimo funkce v krajských orgánech juda zastával funkce trenéra RD ČSFR dorostu, předsedy Komise vrcholového sportu, ústředního trenéra, sportovního ředitele, místopředsedy ČSJu a od roku 1996 i předsedy Českého svazu juda, ve které působil 10 let. Především za své zásluhy byl jmenován do funkce čestného předsedy ČSJu. Ještě v roce 2017 zastával funkci předsedy oddílu SKP Judo Jičín, z. s., ve kterém vykonával také funkci čestného předsedy. Ve své bohaté sportovní kariéře nasbíral řadu ocenění. Byl nositelem plakety za celoživotní práci a výjimečný přínos pro rozvoj tělovýchovy a sportu ČSTV, zlaté plakety ČSJu, zlaté medaile Evropské unie juda, v roce 2016 převzal od předsedy EUJ Mimořádné ocenění za přínos pro rozvoj juda ve funkci předsedy ČSJu. Řadu let působil také jako zastupitel města Jičína a člen sportovní komise. Za svou celoživotní práci v oblasti jičínského juda a organizaci sportovní činnosti ve městě Jičíně obdržel v roce 2009 Cenu města Jičína!
Pepo díky za vše!
Čest jeho památce! Jičínští judisté
Český ráj má další držitele prestižní regionální značky
ČESKÝ RÁJ – Sdružení Český ráj certifikuje už třináctým rokem výrobky z regionu podle kritérii, která zohledňují hlavně původ výrobku v regionu, originalitu, ekologickou šetrnost a podíl ruční práce. Z podzimního kola certifikace regionálních výrobků Českého ráje vzešli další držitelé značky. O její udělení se tentokrát ucházeli pěstitelé zeleniny a květin, pekaři, výrobce kozích sýrů, pěstitelé jablek, a také pěstitelé a šlechtitelé růží. Jsou to:
Šárka Bredlerová z Malé Skály má už léta značku Regionální produkt Český ráj na svých přírodních mýdlech. Nedávno se pustila také do výroby čerstvých kozích sýrů pod značku Kozy v ráji. Jsou dostupné v jejím bezobalovém obchůdku (Malá Skála, čp. 214), sýry dodává také do bister nebo kaváren.
Manželé Vondráčkovi z Pekárny Sychrov (Mnichovo Hradiště) pečou kvalitní chleby, slané a sladké pečivo i cukrářské dobroty. V Mnichově Hradišti prodávají na farmářských trzích, dodávají do kaváren a bister a teď otevírají svou kamennou prodejnu na náměstí v Mnichově Hradišti.
Zahrady Psinice u Libáně jsou chloubou Josefa Noska a Ondřeje Kotoučka. Pěstují mnoho druhů rajčat, dýně, papriky, cukety a bylinky. Chovají ovce, slepice a včely. Pořádají vlastní prodejní jarmarky s účastí dalších šikovných pěstitelů a výrobců.
V rodině Pelcových v Markvarticích na Sobotecku se mnoho let pěstují a šlechtí růžové keře. Rostliny tu začínají pěstovat z malého pupenu, který vyrůstá z kořene šípku. Mladé rostlinky pak pravidelně zaštipují, tím podpoří jejich rozvětvování a rostlinka vytvoří dobře stavěný a bohatý keřík.
Manželé Laššovi vlastní ve Střížovicích u Pěnčína jabloňový sad, který se pyšní certifikátem pro bio pěstitele. Z vypěstovaných jablek vyrábějí lahodný bio mošt.
Při certifikaci byl také rozšířen už dříve certifikovaný sortiment Statku u Macháčků z Huntířova, a to o čerstvě mletou špaldovou, žitnou a pšeničnou mouku.
Také certifikovaný sortiment Dobrot z ráje paní Martiny Papežíkové z Mašova byl rozšířen, a to o „Vomáčky“, „Sušené houby“ a „Pečené čaje“.
(red)
