JIČÍN – Pršelo, bylo tma, ale lidé přesto přišli, naslouchali hudbě studentek z gymnázia, více či méně spontánním slovům řečníků, upíjeli svařené víno a plamínky svíček ozdobili okraj a schody kašny s Amfitrité na Valdštejnově náměstí. Letošní podvečer 17. listopadu se však od těch předchozích přece jen lišil. Nezačínal v sedmnáct hodin jako obvykle, ale o půl hodiny dříve, organizačně se na něm podílela Kulturní zařízení města Jičína a jeho závěr patřil promítání dokumentárních filmů v Biografu Český ráj. Na „sametové“ dny před čtvrt stoletím společně vzpomínalo mnohem více občanů než v minulých letech. Pusťte si reportážní rozhovor, ve kterém uslyšíte dnes již bývalého starostu města Jičína Jiřího Lišku, maminku Markétu z Bradlecké Lhoty a jednu z osobností listopadu 1989 v Jičíně Vladimíra Mikana: (zvuk)
Na Valdštejnově náměstí zazněly i názorově rozdílné proslovy, pískot, Otčenáš, převládaly kritické apely pro současného prezidenta M. Zemana, ozvala se však i smířlivá slova na jeho obhajobu, i červené karty. Voda z kašny „pokřtila“ „Jičínské sametové noviny“, které k letošnímu výročí s podporou města vydala novinářka Zuzana Koulová. V podvečerním Hyde parku promluvil nejprve emeritní starosta města Jičína Jiří Liška, který spoluzakládal Občanské fórum v Jičíně a radnici vedl celkem jedenáct let. „Vždycky jsme se tady scházeli bez hudby, bez zvučení, i bez filmu. Dnes je to tedy úplně jiné,“ poznamenal MVDr. Liška, na kterého navázal jeho současný nástupce JUDr. Jan Malý. „Začnu kávou, kterou jsem vypil na radnici 6. listopadu s panem doktorem Liškou, který mi v té chvíli předával úřad. Zatím sedím v jeho křesle jenom sedm dní. Prochor (ing. Bohumír Procházka, moderátor Hyde parku, pozn. red.) se mě ptal, jak mi chutná starostenská káva a já už teď musím říci, že káva, kterou vaří paní Fejfarová, je velice dobrá,“ ocenil JUDr. Malý. Účastníkům pak nabídl i vzpomínku na listopad roku 1939, na pohřeb studenta Jana Opletala, který se změnil v manifestaci proti nacistické okupaci. „Fašisté pak zareagovali 17. listopadu tím, že zavřeli vysoké školy, popravili devět studentů, dvanáct odvlekli do koncentračních táborů,“ připomněl současný starosta Jan Malý.
„Pane prezidente, přestaňte urážet tento národ,“….
V prosinci roku 1989 se učitel PhDr. Josef Novotný stal poslancem Federálního shromáždění ČSFR, stejně jako Vladimír Mikan, který do té doby pracoval v jičínské biochemické laboratoři. Oba patří ke spoluzakladatelům Občanského fóra v Jičíně, oba po pětadvaceti letech od Sametové revoluce dostali slovo v improvizovaném Hyde parku 17. listopadu 2014 u kašny na Valdštejnově náměstí. Vzpomínali a oba se pozastavili nad tím, jak současný prezident reprezentuje náš národ. „Myslím si, že kdybych byl v Praze, tak bych
se připojil k protestujícím proti panu prezidentovi,“ řekl Vladimír Mikan. „Musím říci, že se v posledních měsících moje nespokojenost s panem prezidentem zformovala až do určité obavy. Jistě víte, o čem mluvím,“ doplnil svého předřečníka Josef Novotný. Vzápětí s vděčností a obdivem připomněl osobnost Václava Havla. „Díky jeho renomé a proslulosti získávala naše maličká a neznámá země uprostřed Evropy respekt po celém světě,“ upozornil PhDr. Novotný, aby zanedlouho dodal na adresu Miloše Zemana: „Pane prezidente, přestaňte urážet tento národ. Přestaňte urážet tento národ svou přítomností na staroslavném Pražském hradě. Pane prezidente, přestaňte být prezidentem,“ uzavřel svůj proslov J. Novotný.
„Měla jsem pocit beznaděje, že nemohu studenty podpořit přímo…“
Své pocity z roku 1989 předala přítomným na Valdštejnově náměstí i Iva Majdanová. Rozhodující chvíle v naší zemi totiž mohla jako emigrantka v Mnichově sledovat pouze zprostředkovaně. „Nevím, jak se to stalo, ale Rakušáci měli tým kameramanů již 17. listopadu na Albertově a na Národní třídě. My jsme proto už sedmnáctého tu reportáž ve zprávách měli. Brečeli jsme u ní a telefonovali jsme si. V neděli byly české bohoslužby. Přestože nejsem věřící, tak jsem vyrazila ke kostelu a tam se už začalo vybírat na podporu. Tenkrát se ještě nemluvilo o Občanském fóru, ale paní Rakušanová už tam měla řeč, vybírali se peníze, Od pondělí potom vysílala nepřetržitě Svobodná Evropa. Já jsem ji ale doma nechytila. Musela jsme vyjet autem k lesu a od čtyř hodin jsme všichni seděli u rádia a sledovali jsme dění doma,“ popisuje Iva Majdanová, která měla velký pocit beznaděje a neschopnosti z toho, že nemůže se studenty demonstrovat a pomoci své zemi. Poděkovala proto všem, kteří v Jičíně projevili odvahu a krátce po tom, co se dozvěděli o událostech v Praze, vytvořili v Jičíně malou buňku Občanského fóra a angažovali se v boji proti totalitě.
Samet prý nepřišel pouze „ze spodu“, ale i od nomenklatury
Podle řečníka Martina Ulricha z Jičína by omezený okruh disidentů v listopadu roku 1989 nic
nezmohl. Zásadní prý byla perestrojka a glasnosť z Moskvy . „17. listopad tedy nebyl spontánním výkřikem studenstva, ale akcí bývalých nomenklaturních struktur,“ pravil na přátelském setkání u kašny na Valdštejnově náměstí. Jeho názory nepadly na úrodnou půdu. Když neunesl poměrně jemný protest, svůj proslov ukončil. Spektrum řečníků doplnil i Valentýn Papazián, který si dnes váží možnosti projevovat přesvědčení i různé názory. S házením vajíček na prezidenta, kterého jsme si demokraticky zvolili, nesouhlasí. „V roce 1989 jste chtěli svobodné volby. Náš prezident byl zvolen ve svobodných volbách. Na místě je tedy respekt,“ mínil L. Papazián. Součástí jeho projevu byla i modlitba Otčenáš, která se však na jičínském náměstí potkala s přesilou ateistů. „Náš pan prezident Havel říkal, že svoboda není daná pro vždycky. Je jen taková, jakou si dovedeme vybojovat v naději. Toho musíme dbát i do budoucna. Připadá mi, že to přestáváme dělat. V tento den bych chtěl říci, že bychom si jeho odkaz měli připomínat a hlavně z něj těžit do budoucna a nenechat si ho vzít takovými lidmi, jací tady, bohužel, dnes také promluvili,“ vyjádřil na závěr svůj názor občan Jiří Stránský.
(vaw)
