Před soudem stojí chlapeček. Je žákem sedmé třídy a je tak maličký, že ho soudce nenechá mluvit zpoza takzvané ohrádky, což je zařízení v jednací síni odkud obvykle hovoří pachatelé či svědci. Kdyby tam školák stál, tak by jej  soudce ani neviděl. A proč je tady vlastně chlapeček? Inu, předně je třeba říci, že dnes je již před soudem podruhé. A za co že chlapeček je tady, co že provedl? Inu, jen tak….Aby se nenudil, tak společně s kamarádem začali vyhrožovat spolužákovi, že když jim nedá peníze a mobil, tak ho zbijí. Spolužák jim ze strachu telefon i peníze, které předtím doma odcizil sestře, raději vydal, protože takto mu chlapeček vyhrožoval opakovaně. A co bylo dál? Skoro nic, protože policie pro nedostatek věku zastavila řízení a musela případ odložit. A tak se případ dostal k jinému druhu soudu, který se nazývá soud pro mládež. Chlapeček se tady přiznal, že on vlastně ani nic neví, proč tak jednal, ale s ohledem na jeho osobu a zejména hodnocení ze školy, mu soud uložil dohled probačního úředníka, což znamená, že se musí pravidelně dostavovat na středisko probační a mediační služby, chodit k dětskému psychologovi a byly mu stanoveny i jiné povinnosti.

-RYŠI-