Pepa byl čiloun a mistr světa při uzavírání různých smluv. Tady se mu totiž otevíralo pole neorané pro jeho podnikání, jak si užít rozkoše aniž musí platit. Ten fígl byl v podstatě velmi jednoduchý a vycházel ze zcela opačného, latinského citátu, že pacta sunt servanda ( tedy, že smlouvy je třeba plnit). Ale Pepan byl názoru opačného, že smlouvy není třeba plnit. No, a když uzavíral nějakou tu smlouvičku, tak už předem věděl, že podmínky smlouvy plnit nebude. Tak například uzavřel smlouvu o pronájmu bytu na luxusním místě. „Pane inženýre,“ říkal Pepa majiteli bytu,  „do smrti vám budu vděčný za tak seriózní nabídku.“ Ale nájem 5 500 Kč měsíčně už pak neplatil a způsobil tak škodu skoro 40 000 korun. Další smlouvu  měl uzavřenou ohledně dodávky elektrické energie, ale taky neplatil. Jak by mohl, když žil, jak se říká, „z ruky do úst“, protože nikde žádný příjem neměl. Za tu odebranou energii nezaplatil skoro 19 000 korun. A tak pan inženýr podal na Pepu trestní oznámení a Pepa byl zdejším soudem odsouzen pro přečin podvodu dle § 209 tr. z. a soud mu uložil nepodmínění trest odnětí svobody ( protože Pepa přes podvody nebyl žádným nováčkem) v trvání 14 měsíců a samozřejmě, způsobenou škodu musí uhradit. A tak se Pepa nakonec přestěhoval: z bytu na luxusním místě do méně luxusního ubytování vězeňské cely.

-RYŠI-