Byli dva. Pepa a Tono. Oba už dlouho nezaměstnaní, ale ne proto, že by práci nemohli sehnat, ale proto, že bylo snadnější si prostředky k obživě obstarávat  trestnou činností. A ta nebyla jen tak ledajaká. Kradli jako straky. V rozmezí čytř měsíců se vloupali nebo se pokusili vloupat do čtrnácti objektů na okrese Jičín. Především se zajímali o prodejní stánky, které nejsou dostatečně zabezpečené proti vloupání. Vnikli ale i do kostelů a chat a brali všechno, co nebylo přivázáno: potraviny, zahradnické náčiní, stavební materiál. Nepohrdli ani vodovodním potrubím, které vytrhli ze zdi. Celkem způsobili škodu nejméně za 50.000 korun. Trestnou činnost páchali buď společně nebo sami a odcizené věci končily v zastavárnách, bazarech či sběrnách.

Je třeba říci, že Pepa a Tono se u hlavního líčení k věci postavili jako chlapi: nejenže nezatloukali, ale všechno doznali a navzájem se usvědčovali. Jako důvod uváděli finanční tíseň. Ono je to těžké sehnat práci, když nejsou ničím vyučeni a vlastně nikdy nikde nepracovali. Byli odsouzeni pro přečiny krádeže, poškozování cizí věci, porušování domovní svobody. Pepa byl již dvakrát odsouzen, Toník zatím ne. Soud vzal jako polehčující okolnost jejich plné doznání. Pepovi, s ohledem na jeho osobu uložil nepodmíněný trest v trvání dvaceti měsíců, který si vykoná ve věznici s dozorem. Toníkovi uložil trest na 9 měsíců, jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Dále jim byla uložena povinnost, aby společně způsobenou škodu uhradili.

A ještě na závěr: Pepa si v současné době už celý trest odseděl. Toník ho teprve půjde sedět, protože ve zkušební době byl znovu odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Takže, soude, pro dobrotu na žebrotu.

-RYŠI-