Týdeník KRAKONOŠ, duben 1925  – K velikonočním svátkům stejně jako k vánocům se v minulosti vázala celá řada pověr a magických obřadů. Některé z nich známe a dodržujeme je i v současnosti, jiné, mnohdy značně kuriózní, dávno upadly v zapomnění.

Počasí: Je-li o Velikonocích hezky a teplo, bude příští vánoce mnoho sněhu. Padá-li na Škaredou středu dopoledne sníh, bude v tom roce umírat více lidí mladých, padá-li sníh odpoledne, budou umírat staří. Prší-li na Velký pátek nebo Velikonoční neděli, čeká nás žíznivý rok.

Na Zelený čtvrtek bychom měli snídat jidášky s medem, potom nás nic jedovatého neštípne, ani neuštkne. K obědu bychom měli sníst něco zeleného, aby nás úroda toho roku uživila.

Nejvíc magických rituálů, které bylo nutné vykonat ještě před východem slunce, se vázalo k Velkému pátku:

Každý, kdo chtěl být po celý rok hezký a zdravý, musel se jít omýt k potoku, řece, či rybníku. Cestou se doporučovalo sebrat suchý hovězí trus, který pomáhal od různých neduhů, obzvláště se jím nakuřovaly boule a růže.

Rozhodně bylo také potřeba vynést peřiny ze všech postelí, aby se blechy v posteli nedržely. Celý dům bylo nutné zamést a smetený prach spálit, aby se švábi nenasadili.

Hospodář vyšlehal čerstvě uříznutým vrbovým proutkem veškerou čeleď, aby byla vždy čerstvá k práci. Hospodyně zatím vykouřila chlév devaterým kořením, natrhaným na 1. máje předchozího roku, aby kravám neuškodily čarodějnice. Musela také dávat dobrý pozor, aby jí někdo nevzal hadr, kterým utírala prach, nebo trochu hnoje. Pokud by se tak stalo, byly by ve stavení neshody, při nejmenším by přestaly dojit krávy a musely by být koupeny nové.

Děvečka musela s cepem v ruce 3x obejít stodolu, aby dovnitř nenalezly myši; pokud obešla třikrát se štětkou v ruce celé stavení, líbilo se v něm určitě každému.

Obchodník, který chtěl hodně prodat, měl zamést prach z prahu nejvíce navštěvovaného hostince či krámu, prach spálit a popelem posypat práh svého obchodu.

Na Bílou sobotu se pálil „Jidáš“. Popel a zbytky z tohoto pálení se rozhodily po poli, aby úrodě neuškodily čarodějnice.

Ten, kdo si chtěl udržet autoritu, musel na velikonoční pondělí (opět před východem slunce) vyšlehat čerstvě uříznutým prutem všechny členy domácnosti, aby ho po celý rok poslouchali. Teprve potom následovala tradiční „pomlázka“ s koledou:

Pomlázka teče

okolo pece,

dejte, páni, vejce.

Nedáte-li červený,

dejte aspoň bílý,

slepička vám snese jiný,

na peci v koutku

na zeleným proutku,

proutek se ohýbá,

slepička tam kokrhá.

Dejte jí píti,

dejte jí jísti,

dejte jí semence,

snese vám za den

tři vejce.

Z článku  jičínského písmáka Františka Filipa Velikonoční pověry a obyčeje na Jičínsku uveřejněného v týdeníku Krakonoš 12. dubna roku 1925 vybrala J. Holá