Místo pro vaši tvorbu

Jaro je podle Radky monumentální i roztomilé

Titulka JIČÍNSKO – Nový přírůstek do rubriky Hnízdo obstarala Radka Novotná. Napsala krátce a výstižně o tom (a zároveň pořídila i snímky), jaké bylo její setkání s jarem a co to pro ni znamená. Děkujeme.

Nádech, výdech… Člověk se někdy potřebuje uklidnit, nabrat nové síly, novou inspiraci. Vypustit všechny starosti a soustředit se chvíli jen sám na sebe. Procházka při západu sluce sice může znít jako klišé, ale u mě jsou právě při západu slunce ty momenty, kdy se uvolním a hodím všechno za hlavu. Jediné co sleduji, je pomalý přesun slunce za obzor a stíny, jež díky němu vznikají. Zmocňuje se mě dech beroucí nálada a občas mnou až proběhne závan mrazení, jak je všechno ohromující a majestátní. Čtvrtá fotka s ovečkou je spíš jen ukázka toho, jak jaro dokáže být roztomilé.

(rn)

Dvojité Suchardovo výročí si berou za své nejen v Nové Pace

luneta-ukolebavka-od-stanislava-suchardy-52 NOVÁ PAKA / Pardubice / Praha –  Sto padesát let od narození  a  sté výročí úmrtí nejslavnějšího z rodu Suchardů, Stanislava Suchardy  připomenou v novopackém městském muzeu výstavou „Stopy tvorby“. Otevře se dnes v 17 hodin a potrvá do 26. června. Novopacký rodák patří k předním secesním sochařům přelomu 19. a 20. století. „Souběžně s naší výstavou začíná i čtyřletý společný projekt Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a Ústavu dějin umění Akademie věd  České republiky, jehož partnery jsou Nadace Muzeum Stanislava Suchardy, Městské muzeum v Nové such-dum Pace a Národní galerie v Praze. Konkrétně jde o restaurátorské a teoretické zpracování podstatné části  sochařského díla umělce, který v roce 2019 završí souhrnná výstava a publikace,“ dodala k poctě  Stanislavu Suchardovi ředitelka novopackého muzea Iveta Mečířová. Výstava v Nové Pace zahrnuje především ranou Suchardovu tvorbu, její náměty zdobí fasády Suchardova domu. Hlavními exponáty jsou restaurované soutěžní návrhy fontány před Rudolfinem a Husův pomník.  Záštitu nad výstavou přijal Otakar Ruml, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje. K narození sochaře Stanislava Suchardy se váže romantický příběh, který nám přiblížil bývalý ředitel novopackého muzea Miloslav Bařina a přidal i další perličky z umělcova života: (zvuk)

(vaw)

Nejmladší vítěz houslové soutěže dostane housle od Pilařů

pozvanka NOVÁ PAKA – Vítěz  kategorie nejmladších žáků dostane v Mezinárodní houslové soutěži Mistra Josefa Muziky housle z Ateliéru Pilař.  Stane se tak u příležitosti letošního 20. ročníku, který se koná o víkendu 23. a 24. dubna v budově Gymnázia a SOŠPg v Nové Pace. Zahájení  je  v sobotu  v 9.30 hodin v aule školy, následuje   nesoutěžní část: 3. ročník Uměleckého houslového semináře a poté začnou soutěžit účastníci jednotlivých kategorií. „V neděli dění pokračuje povinnou skladbou ve III. až VI. kategorii, v závěru budou vyhlášeny výsledky a také Absolutní vítěz tohoto ročníku soutěže. Na letošní ročník je přihlášeno neuvěřitelných 55 mladých houslistek a houslistů,“ zrekapituloval  za pořadatele Jan Chocholáč.

Celý příspěvek

Druhé propadnutí do lomu na Čeřovce je jisté

titulka JIČÍN –   Bývalý čedičový lom pod  Milohlídkou  na  Čeřovce  bude  hostit 2. ročník multikulturního festivalu Propadák. Loňský první, s velkou účastí návštěvníků rozličných generací propadl zhruba tak, jak si od něj pořadatelé slibovali. Nové propadnutí v hudbě, výtvarnu, divadle  i  v autorské četbě se  v  přírodním prostoru bývalého amfiteátru  uskuteční v sobotu 14. května od 12.00 do 24.00 hodin.  Podle jičínského místostarosty Petra Hamáčka se prubířský ročník festivalu pod  sloganem „Nemáš ambice, neprohraješ !“ velmi vydařil: (zvuk)

 

Koncepcí  Čeřovky včetně lesoparku a bývalého přírodního divadla se  teď ve své diplomové práci zaobírá  student zemědělské fakulty. Jeho návrhy radní prostudují  a  také  prodiskutují s  geologem Martinem Košťákem, který se podle starosty Jana Malého významně podílel i na tom, aby se Jičín stal členem Geoparku Český ráj: (zvuk)

(vaw)

 

Slavný chotečský Východočech se narodil před 265 lety

r-7709205-1457641625-6140-jpeg CHOTEČ / Jičínsko –  Web Štefkův zápisník si tuto neděli dává oddych od politiky a ekonomiky a nabízí nedělní odpolední čtení na téma z hudební historie. Mezi věhlasnými světovými veličinami historie varhanní hudby je možno nalézt i jméno Východočecha Jana Křtitele Kuchaře. Slavný hudebník se narodil 5. března 1751 v Chotči nedaleko Jičína a letos si tak připomínáme 265. výročí od jeho narození.

Celý článek o věhlasném mistrovi čtěte zde: http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/news/jan-krtitel-kuchar-prosluly-cesky-varhanni-mistr-z-davnych-casu/

Úlovky z jarní přírody od Radky Novotné

OLYMPUS DIGITAL CAMERA JIČÍNSKO / Český ráj – První záblesky slunečních paprsků… Vždy, když je uvidím a ucítím, vím, že jaro je tady. Letos mám ještě o to větší radost, neboť se pokouším zachytit tyto pocity ve fotografiích. Vždyť se stačí jen podívat k nohám, abyste viděli, jak nebojácné fialky vystrkují hlavičky a dožadují se každého ždibce světla a tepla. Naopak ve větvích s trochou snahy a trpělivosti zahlédnete ptactvo, které svým zpěvem zvěstuje příchod jara. Už nadobro je konec tiché zimy. A není to nádhera? Jaro vypuklo všude kolem nás. Za jeho krásami nemusíme ujíždět až na světa kraj. Ať už je to babiččina zahrádka, nebo třeba bledulové louky v Údolí Žehrovky, všude si tuhle krásu můžeme vychutnávat plnými doušky.

(rn)

 

Náhled (povídkovo-poetický)

1.

,,Ale dobrý den, pane Hájek! Sem se doslechl že prej jsou ty vaše fotky

zívajících toalet vystavený v Café Alžír!“

 

,,Co Vás nemá, ne v Alžíru, ale v hospodě U Probodnutýho!

To by nevystavovali nikde v kavárně.“

 

,,To já jsem teda slyšel jiný věci. Prej je to veleúspěšná výstava. Lidi za to platěj

zlatem! Dokonce prej i premiér, maminka říkala, se tam objevil. Je o tom i spoustu filmů a tak!“

 

,,Ale to né, to jsou jen takový babský povídačky pane Vencl! Je to jen vystavený v knajpě a lidi na to kašlou!

 

,,….prej jde o tenhlecten okultní avantgardní tranzrealismus! A buďte rád že to vydělává a je to populární. Takovýhle umění. Mně to stejně ale přijde celý tak nějak na hovno!“

 

,,Pane Vencl, přestaňte si ze mě laskavě dělat prdel. Vy víte o umění úplný hovno!

 

2.

V kině LED mezitím

promítají nový film o občanských válkách. Na programu jsou po konci filmu švédské stoly

zdarma

Kino je tím pádem totálně narvané.

Je tam i spoustu neplatících, které postarší pokladnice nestačily včas odchytit.

Je to jedno.

Ředitel kina se je tak či tak chystá zastřelit a zaměstnat někoho

mladšího

schopnějšího

kdo může vždy

tyhle neplatiče včas odchytit.

Pokladnice doufají, že si stihnou před prostřelením hlavy uzobnout trochu kaviáru ze stolů.

Nikdy ho ještě neměly.

 

3.

Po ulici se prochází skupina lenochodů.

Čas je v tu chvíli velmi rozporuplný a diskutabilní pojem.

Lidé si všímají, že průchod lenochodů vytváří jakousi neviditelnou

pomalou

časovou vlnu, které se nedá žádným způsobem vyhnout.

Ta zvířata to dobře vědí, proto se tváří velmi nervózně…

Mysleli si, že průchod městem půjde hladce a nenápadně.

 

Plešatý starý pán na vozíku

začíná značně zpomaleně řvát, že tohle snad nejsou lidi, ale opice.

Lidé okolo se k němu pomalu otáčejí a začínají pozorně naslouchat.

 

Lenochodi se snaží zrychlit krok.

 

4.

Poté co se pan Hájek s Panem Venclem

strašlivě serval, kráčí po ulici lemovanou mrtvými lenochody, tak rozrušen,

že mu nic nepřijde ani trochu podivné. Vytahuje tabatěrku a nacpává si čerstvě nasušeným tabákem fajfku.

Ještě toho dnes musí hodně udělat.

Než si umístí fajfku do pusy, tak vyplivne zbylou krev.

Z kina LED o blok dál se ozývají výstřely.

Pan Hájek pokračuje v chůzi

směrem k Allenově mostu

a dál do tmy.

 

J.W.

 

Podobnou i jinou  tvorbu hledejte na tomto odkazu: https://www.facebook.com/R170poetry/?fref=ts

Kreslené básně, řetězení slov, seriáže. Josef Honys se vrací

josef_honys_-cara-nocniho-preludu-kolem-1965_kolaz_malba_na_kartonu JIČÍN/ Český ráj – Nadaný umělec se narodil v Jičíně, kde později studoval reálné gymnázium a začal se zajímat o surrealismus. Už v dětství mu učarovaly bizarní  útvary Prachovských skal.   Josef Honys  patří mezi významné jičínské rodáky. Jeho polozapomenuté dílo se vrací prostřednictvím výstavy v zámecké galerii jičínského muzea. Vernisáž se tam koná ve středu 9. března od 17 hodin za účasti potomků Josefa Honyse:  PhDr. Daniely Radecký a PhDr. Víta Honyse. Úvodní slovo bude patřit kurátorce výstavy Mgr. Lence Patkové.

Josef Honys se narodil v roce 1919 v Jičíně, kde prožil své dětství ve skromné domácnosti. Velké portret_jh nadání projevoval už ve školních letech  a na přímluvu svého učitele začal navštěvovat jičínské reálné gymnázium. Právě  tam publikoval své první básně ve studentském časopise. Miloval krajinu rodného Českého ráje, a zejména Prachovské skály. „Ty mu poskytovaly nejen silnou výtvarnou inspiraci, ale jako zdatný horolezec se také pokoušel skalní útvary zdolávat, o čemž svědčí i jeho dva prvovýstupy, a to v roce 1938 na Palcát a roku 1941 na Malého Zbrojnoše,“ vypráví jeho dcera PhDr. Daniela Radecký. V roce 1948  se  Josef  Honys  přestěhoval z Jičína do Teplic. I zde jsou mu inspirací skály, přesněji útvary Tiských stěn, které zachytil v mnohých studijních kresbách.

„V 50. letech minulého století dálkově studoval pedagogickou fakultu, obor matematika a výtvarná výchova. V tomto období dochází k útlumu jeho umělecké činnosti, je několikrát zatčen a vyslýchán z politických důvodů a je nucen pracovat jako dělník,“ rekapituluje kurátorka výstavy. Až v letech 60. dochází k obratu. „Tehdy se začal znovu intenzivněji věnovat umělecké činnosti. Ve svém díle rozvíjel experimentálně nekonvenční formy, jako například rozvoje procesů hypnagogických vizí inspirovaných snovými zážitky, kreslené básně využívající forem výtvarně se rozvíjejícího quasi písma, nebo tak zvanou nekomutativní poezii, která je také jeho vynálezem ve formě znaků, řetězce slov s užitím znaků, jednoduchých kreseb a ne zcela jasných slovních útvarů. Je také autorem nového pojmu ve výtvarném umění, tzv. „seriáže“, kde zapojuje zena do práce s obrázky a kresbami matematické vzorce,“ upřesňují autorovi potomci, PhDr. Vít Honys a PhDr. Daniela Radecký. V roce 1966 Josef Honys debutuje na výstavě „Obraz a písmo“ v Kolíně a ještě v témže roce se představuje veřejnosti v pražské Viole výstavou „Hra na čáru“, která odstartovala jeho dráhu významného umělce. V době uvolnění ve druhé polovině 60. let navazuje kontakt se zahraniční avantgardou a stává se členem umělecké skupiny „Křižovatka a hosté“. „Spolu s členy této skupiny se účastní v roce 1968 již legendární výstavy „Nová citlivost“. Rozvíjí také svou publikační činnost a jeho povídky, básně a výtvarné projevy jsou pravidelně otiskovány v dobových kulturních časopisech. Účastní se i mnohých experimentálních výstav v zahraničí, a to v Benátkách, Terstu, Paříži, Amsterdamu, Buenos Aires či Montevideu,“ doplňuje L. Patková.  Josef Honys zahynul tragicky při dopravní nehodě, která zůstala do dnešních dnů neobjasněna. V den jeho úmrtí došel do nakladatelství Dialog rukopis jeho první knihy. Ta však vyšla až o 42 let později, v roce 2011. S těžkou politickou situací konce 60. let upadá dílo Josefa Honyse v zapomnění. Až nyní je opět objevováno a po vydání jeho knihy došlo k uspořádání několika souborných výstav. Jičínská má však zcela odlišný charakter. „Předchozí představovaly otce hlavně jako malíře 60. let minulého století. Jednalo se vždy o výstavy tematicky zaměřené na určitý typ díla, například na koláže, vývoj znaku a písma nebo šlo o souborné výstavy zaměřené na díla členů výtvarné skupiny „Křižovatka“. V jičínské zámecké galerii jde však nejen o samostatnou výstavu, ale hlavně o představení jeho celkového uměleckého vývoje, a to od surrealismu až po experiment,“  přibližuje dcera Daniela. Tím je tato výstava zcela mimořádná a stává se i poctou svému znovuobjevenému rodákovi. Výstava „Josef Honys“ bude otevřena od 10. března do 10. dubna 2016 v zámecké galerii, a to denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin.

(red)

Celý příspěvek

Nejspíš je to esej o vnímání zeměpisných vztahů, míní autor

ggt-tit-jw-uprav JIČÍN – Regionální muzeum v Jičíně uvedlo novou publikaci s názvem Jičín-Valdštejnovo pole neválečné. Otcem tezí a poznámek k problematice plánování jičínské raně barokní aglomerace v letech 1621-1634 je bývalý ředitel jičínského muzea Jaromír Gottlieb. „Ambicí tohoto textu bylo přispět dané věci více přinášením nových otázek, než nových závěrů a všechny teze i poznámky je samozřejmě nutné podrobit kritickému posouzení.  Pro pochopení historické postavy Albrechta z Valdštejna je však krest-jw vysoce významná zeměpisná kvalita míst.  Vojevůdce měl schopnost důkladně vyhodnocovat  zeměpisné kvality jednotlivých míst, včetně strategického potenciálu konkrétních kót. Pro nás se tak otevírá jedna z cest, jak šířeji porozumět smyslu Valdštejnových politických a hospodářských záměrů,“ píše autor v předmluvě a upozorňuje, že sledovat valdštejnskou historii se zvýšenou citlivostí k významu zeměpisných reálií  se ukazuje jako značně podnětné a to platí v plné míře i pro přestavbu města Jičína. Mnohá historická fakta se tak posouvají do nového světla.

sejn-2-dav-2 „Snažil jsem se zachytit souvislosti, které se zdají mít věrohodnost vysokou, i ty, které ji mají viditelně slabou, neboť obojí mohou přispět k nějakému pozdějšímu, šířeji pojatému diskursu. Uvědomuju si, že druhou stranou téže mince je skutečnost, že vzniklý soupis je na knížku málo čtivý, často i málo srozumitelný. Snad mohu pomoci ujištěním, že ani nebyl k jednorázovému přečtení určený,“ osvětluje v předmluvě J. Gottlieb a dodává, že by  jej obzvláště potěšilo, kdyby publikace  posloužila k pobídce vyjít z domu, projít popisovanými místy a odnést si z nich vlastní, silný polohový vjem. Onu jistotu, kde v prostoru vlastně jsme.

Publikaci vydalo Regionální muzeum a galerie v Jičíně, autor ji opatřil i vlastnoručními kresbami a některými fotografiemi. Další snímky jsou od L. Bílka, D. Gottliebové a M. Vosáhla. Typografický koncept  a grafické řešení vypracovala V. Šejnová, vytiskl J. Uhlíř IRBIS Liberec. Knihu Jičín – Valdštejnovo pole neválečné zájemci najdou jak v I. patře jičínského muzea, tak i dole v muzejní galerii.

Jaromír Gottlieb:  (* 1957  v  Praze):  truhlář, pozorovatel hydrometeorologické stanice, učitel, vedoucí odboru kultury, ředitel Regionálního muzea v Jičíně (12 let), nyní hospodář v Kacákově Lhotě.

(red)

Kocouří ohlédnutí nejen za Mrouskáním na lepší časy

titulka TURNOV  Český ráj – Letošní 21. ročník festivalu Modrý kocour měl rekordní návštěvnost a potvrdil, že je hlavní divadelní událostí sousedního Libereckého kraje. Největší krajská divadelní přehlídka v České republice přilákala do Turnovského kulturního centra Střelnice a do Městského divadla Turnov  celkem 1681 diváků. Odborná porota vybrala do celostátního klání 5 souborů. „Modrý kocour je mrtev, ať žije Modrý kocour,“ tak zahájil nový ředitel festivalu už třetí dekádu prestižní divadelní přehlídky, která otevírá sezónu amatérského divadla v České republice. Takřka vyprodané hlediště bylo poté svědkem originálního divadelního zahájení, během kterého Mario Kubaš hovořil například i s botami starosty města Tomáše Hockeho, jenž nad festivalem převzal záštitu, a během kterého zazněla punková scénická kompozice uznávaného českého skladatele 943986_1078980525458345_2264439698897257682_n a turnovského rodáka Martina Hyblera „Mrouskání na lepší časy“. „Bylo to nejlepší zahájení divadelního festivalu, které jsem kdy v životě viděl,“ zhodnotil mluvčí Národního divadla v Praze Tomáš Staněk, který byl zároveň režisérem pražského představení, které po slavnostním zahájení otevíralo oficiálně festival. „Chtěl jsem, aby festival ukázal, jak je Modrý kocour ambiciózní, jaký má potenciál a kolik skvělých lidí z Turnova může takovou ambici zrealizovat,“ dodal ředitel festivalu Mario Kubaš.

Celý příspěvek