JIČÍN  –     „Mám kanál, nikdy jsem neměl svůj kanál.  Je na YouTube a  jmenuje se jako já, to znamená  Bohumír Procházka. Bylo by možné o něm informovat v Dobrých zprávách?  Děkuji,“ napsal  Prochor.  Proč ne?  Z poslední doby  tam najdete videa mj. o  knížce Jana Nováka „Kundera“, o knize T. Dubinové „Jak napravovat svět“ nebo rozhovor s Martinou  Komárkovou,  spoluscénáristkou  filmu „Božena“.

https://www.youtube.com/channel/UCzb5uUE9zHm5CoMe90pcpTg

 Cesta „do kanálu“ je otevřená Prochore.

(red)

Celý příspěvek →

JIČÍNSKO  /   Sedličky  –   Kniha  „Jak napravovat svět“ od Terezie  Dubinové  vyšla  letos  v  září  v  Nakladatelství  Zlatý květ.  Nese podtitul Rozhovory s inspirativními Izraelci. Jejich prostřednictvím autorka  představuje příběhy  Izraelců, působících v oblastech občanské aktivity, umění, terapie a spirituality.  „Jedinečná odvaha, dobrovolnictví,  osobní aktivita,  uvědomění a snaha o pozitivní změny společnosti v duchu konceptu židovské náboženské etiky tikkun olam pro nás mohou být inspirací.  Izraelci ani v náročných geopolitických a společenských podmínkách nevzdávají úsilí o komunitní spolupráci nebo osobní angažovanost. Můžeme  říci, že vnitřně nesmírně   nábožensky, etnicky a kulturně pestrá společnost by se bez občanské odpovědnosti neobešla,“ dodává Terezie Dubinová ke knize s příběhy ze země, která je v něčem Česku podobná  a v něčem hodně jiná. Upíná se k ní pozornost celého světa, a přitom málokdo opravdu nahlédne za fasádu vnějšího dramatického dění. Nahlédnout můžete i prostřednictvím bezmála čtyřiceti příběhů, které vytvářejí pestrou mozaiku lidí.  Novinář Jakub Szantó mj. ve své předmluvě ke knize napsal: “ I takový je Izrael, který my, profesionální žurnalisté, nedokážeme navzdory vší snaze představit v omezeném prostoru novinových, rozhlasových nebo  televizních reportáží. Od toho jsou citlivé vypravěčky a sběrači příběhů, jako je Terezie Dubinová.

(red)

Ohlédnutí za 5. ročníkem Jinčího činu od zástupkyně  pořadatelů Jitky Králové mladší:  

JIČÍN  –  Letošní, už pátý ročník festivalu Jinčí čin na téma školství se v mnohém lišil od ročníků předchozích. Poprvé se odehrával samostatně, bez společnosti festivalu Jičín – město pohádky, který se tradičně koná ve stejném termínu. Z doprovodného programu, kterým  Jinčí čin opravdu ve svých začátcích byl, se stal plnohodnotný čtyřdenní festival. Další novinkou bylo navázání spolupráce s festivalem Propadák, kterého jsme na našem festivalu hostili v pátek večer.

Bezpečnostní opatření se bohužel dotkla i našeho festivalu a poznamenala spolupráci pro letošní ročník tolik cennou: spolupráci s jičínskými školami. Festival se nemohl uskutečnit  přímo v jejich budovách, na čemž měl být letošní ročník postaven. Na poslední chvíli jsme se museli přesunout do budovy bunkru a poté na hráz rybníku Šibeňák. Snad i proto se festivalu nezúčastnilo takové množství jičínských učitelů a učitelek, jaké bychom si přáli a s jakým jsme v počátku počítali.

I přes nejrůznější komplikace se ale cíle letošního ročníku podařilo naplnit. Do Jičína zavítala celá řada odborníků na  školství a vzdělávání. Při panelových diskuzích jsme otevřeli řadu závažných a aktuálních témat, vytvořili prostor pro sdílení názorů a pohledů, prostor pro setkání. Připomněli jsme, že školství zásadním způsobem formuje život každého z nás a stojí tedy za pozornost. Kromě panelových diskuzí a přednášek se téma školství odráželo i v dalším programu: autorských čteních, dílnách… Každý den jsme pak zakončili večerními koncerty. Celá atmosféra Jinčího činu tvořila protipól velkým masovým akcím, jemně propojovala akademický přístup s živým uměním a oslavovala jinak nevyužívaná místa města.

Doufáme, že příští ročník festivalu se odehraje už bez omezení a budeme se moci těšit větší přízni místních obyvatel.